Kvadrantidy 2016

Jak už to tak bývá, počasí začátkem ledna pravidelně nepřeje žádnému pozorování. Proto jsme ani moc nečekali, že by byla letos šance vidět nějaké kvadrantidy. Nakonec se ale přeci jenom na nás usmálo štěstí a viděli jsme o hodně víc než v roce 2014.

Už předem bylo jasné, že budeme muset za letošním prvním meteorickým rojem vycestovat. Otázka jen byla jak daleko. Naštěstí se udržela jasná oblast hned za horami, tak jsme zvolili jako nejvhodnější místo oblíbené Rozdroże Izerskie. Dále bylo ještě nade vší pochybnost, že bude zima, a to krutá.

Na místě jsme se sjeli krátce po 20. hodině středoevropského času nakonec jen tři. Než jsme našli závětří a vytáhli dalekohledy, už padala první hvězda – krásná dlouhá kvadrantida v Labuti (v 20.03 SEČ). Tou dobou byl ale ještě radiant těsně u obzoru, nedala se očekávat žádná vysoká frekvence, takže jsme čas vyplnili pozorováním komet a jiných objektů přes 16″ dobson a triedr 12×50.

Zaujala zejména nečekaně jasná C/2013 X1 (PANSTARRS) v Pegasu, která byla mnohem výraznější než její rivalka C/2014 S2 (PANSTARRS) v Drakovi. Pěkná byla i C/2014 W2 (PANSTARRS), která vypadala, jako by měla dvojité jadérko díky hvězdě 13,3 mag promítající se do komy. Seeing ale nebyl moc dobrý (lépe řečeno byl tak mizerný, jako snad ještě nepamatuju), aby stálo za to lovit i slabší kousky.

Ve 21.39 SEČ proletěl od Polárky do Cefea krásný bílý bolid a i když to nebyla kvadrantida, přesvědčil nás, že se máme raději věnovat meteorům než sršícím knedlíkům zvaných jinak hvězdy.

Už v deset vyhnala Ladka zima domů ke kamnům, takže jsme mrzli dále jen ve dvou. Teplota totiž klesla na −11 °C a větřík tomu také moc nepřidal, proto jsme velmi ocenili pěřové bundy, rukavice, spacáky a vyhřívané boty. Padat to začalo pořádně až kolem třiadvacáté hodiny, ale stylem, že během dvou minut proletěly třeba tři a pak čtvrt hodiny nic. Druhé subjektivní zvýšení aktivity nastalo až kolem 2.00 SEČ, ale to už jsem u toho zůstal sám, když to i Aleš v jednu zabalil, poté co zkontroloval ohony u C/2013 US10 (Catalina).

Nato přišla v souladu s modely vysoká oblačnost, ale byla docela řídká, že to ani moc nevadilo. Když ale ve 3 ráno vylezl Měsíc, rozhodl jsem se pozorování ukončit i já. Předpovězené maximum mělo nastat stejně až za světla (8.00 UT), takže beztak už nemělo smysl na něj čekat.

Během večera jsem zaznamenal 46 kvadrantid a k tomu necelou dvacítku dalších meteorů. Proti předloňským třem to byl tedy znatelný posun. Příště bych se vůbec nezlobil, kdyby bylo trochu tepleji, ale co by člověk nechtěl, že? Buďme rádi, že jsme tu na severu měli jasno, jinde v Čechách to bylo prakticky bez šance.

MSG z 4. 1. 2014 v 01.00 UT

snímek z družice MSG ze dne 4. 1. 2014 v 01.00 UT, zdroj: CHMI
Viděl ještě někdo nějaké kvadrantidy?

Vic KaL ◊!

2 komentářů k “Kvadrantidy 2016”

  1. Ladek

    Mohu potvrdit- hlavně tu zimu. Už když jsem vyjížděl na pozorovaní, musel jsem použít startovací kabely.Ten den prostě nafta zamrzala. Proto, když jsem po dvou hodinach skusil nastartovat a stařičká škodovka naskočila , už jsem ji vic nechtěl pokoušet a odjel jsem raději domů.Na chvíli jsem ještě zastavil u větrníku a pohlédnul na polojasnou oblohu.

  2. Ales

    Tak věru, pozorování to bylo docela drsné. K teplotě −11 °C foukal nárazový vítr, chvílemi dost silný na to, aby točil dobsonem jako korouhvičkou, který pocitovou teplotu tlačil ještě výrazně nížeji. Pěkná sršící kvadrantida, jasem na hranici bolidu, padla přesně ve 22 hod. v UMa. Cestou domů jsem zastavil na Nové Vsi, kde byla oblačnost také roztrhaná, vytáhl z auta APO 120/900 a zkusil kouknout znovu na Catalinu a na Jupiter. Obraz v uzavřeném tubusu refraktoru byl sice trochu lepší než v dobsonu, ale ani tady nestál seeing za nic.