Kometární okénko – prosinec 2020

Prosinec nebývá měsícem s přemírou jasných nocích. My tady na severu máme ale celkem štěstí, že když je republika zalitá nízkou oblačností, na horách je krásně. Přesně to se stalo minulou noc. Jizerky a Krkonoše byly jedinými ostrůvky jasné oblohy v okruhu 500 km. Využili jsme tedy příležitosti a vyrazili s Ladinem na naše oblíbené stanoviště do Polska. A tady je z naší výpravy malý report.

Astronomická noc začíná už kolem 18. hodiny SEČ, takže bylo záhodno vyjet co nejdřív. Celou cestu jsme se prodírali mlhou, která ke konci navíc pěkně zhoustla. Naštěstí pár set metrů před cílem se „zázračně“ vyjasnilo a my spočinuli pod nádhernou jizerskohorskou oblohou posetou tisícovkou hvězd. Velké města na naší i polské straně se topila pod dekou, což situaci významně vylepšovalo. Sice trochu mrzlo, ale vůbec nefoukalo, takže podmínky byly více než dobré.

Ladin si vyjel nalehko s tím, že prověří svůj reinkarnovaný binolídl na obtížnějších objektech, já přivezl provětrat věrnou Almaru, tedy dobsona 400 mm, a cílem byl kometární okuk. Je zajímavé, že desítka nejjasnějších komet se dá projet během dvou hodinek po setmění, že se nemusí vůbec dlouho mrznout a ponocovat. A neméně zajímavé je, že většina aktuálně pozorovatelných vlastatic je periodických. Pojďme se na ně postupně podívat.

Vyrazit časně bylo potřeba zejména kvůli brzo zapadající kometce 88P/Howell. Drží si stále vzhled difúzního flíčku o jasnosti 10 mag a najdeme ji v souhvězdí Kozoroha. Na obloze 21,3 MSA tedy pro 16″ aperturu nic obtížného. Doma se stejným náčiním jsem měl v předchozích dnech co dělat, abych ji vůbec nějak vyduchařil.

Horší to je s dvojicí komet ve Vodnáři. 141P/Machholz je ve čtyřstovce sotva tušitelná a 162P/Siding Spring není vidět vůbec. Příště si na ně budu muset vzít větší kanón. Machholzova kometa je na fotkách rozpadlá na několik kousků, vizuálně je v dosahu ale jen ten nejjasnější. Mohla by v prosinci ještě zjasnit a něco předvést, tak určitě stojí za pozornost.

Po neúspěchu se 162P jsem si spravil chuť na krásně jasné 156P/Russell-LINEAR v sousedních Rybách. To je příjemné překvapení konce letošního roku. Vypadá jako mlžinka se stelárním středem s celkovou jasností kolem 10 mag. Opravdová chuťovčička.

V Rybách nedaleko Marsu se nachází i 11P/Tempel-Swift-LINEAR, ale ta je o poznání slabší. Minulou noc jsem ji tipnul na 15,2 mag, tak mě docela překvapují odhady jiných pozorovatelů, kterým se jeví mnohem jasnější. No, zkuste ji a posuďte sami.

Přesuneme-li se do Berana, objevíme tam bláznivou 29P/Schwassmann-Wachmann. Po nedávném prudkém zjasnění opět už slábne, ale stále je pohodlně viditelná při větším zvětšení jako malý mlhavý obláček.

Poté, co v ranním svítání zmizela úžasná C/2020 S3 (Erasmus), je nejjasnější kometkou na obloze C/2020 M3 (ATLAS) v souhvězdí Vozky. Na tmavém nebi vynikne její velikost, neboť má sice slušně kondenzovaný střed, okraje jsou ale hodně rozplizlé. Nachází se v bohatém poli, tak bych na ni s malým triedrem už asi nešel, ve větší rouře je ale skutečně působivá.

Slibně se nám vyvíjí i C/2019 L3 (ATLAS). Navíc okupuje zvečera prakticky zenit, když pomalu pluje Kasiopejou. Vesele zjasňuje a dostává se už do dosahu malých trubiček kolem 10″. Určitě doporučuji na ni v blízké době namířit svoje astronomická kukátka.

Opačný trend postihuje dříve pěknou C/2018 N2 (ASASSN) v Draku. Slábne sice pomalu, ale chtě nechtě se s námi loučí. Zvečera není ani moc vysoko nad severním horizontem, což ji také nepřidá.

Potěšitelně ale nabírá na síle C/2017 K2 (PanSTARRS) v Herkulu. Večer také rychle klesá k obzoru, avšak stejně jako asassinka dostane pak druhou šanci nad ránem. Už je jasnější než 15 mag, takže pohodlně viditelná v běžném kometárním dalekohlídku.

A nesmíme zapomenout na poslední z periodických ledových hroud. Do Eridanu můžeme zabrouzdat kvůli trochu opomíjené 398P/Boattini. S jasností kolem 13 mag je to hračka pro 16″, i když zvečera majestátný Orion teprv stoupá. Pokud si počkáme do 23 hodin, až bude kulminovat ve výšce 30°, postačí na ni i skromnější přístroje.

Z komet to je tedy vše. Na ranní obloze nás nic zajímavého v těchto dnech nečeká. Večer nám zpesřovaly kromě Starlinků i početné meteory, tak jsme si ho pěkně užili. Teď jen doufat, že prosincový nov přinese ještě aspoň pár takových nocí. Geminidy se totiž blíží!

Vic KaL ◊!

2 komentářů k “Kometární okénko – prosinec 2020”

  1. Roman Hujer

    Mé včerejší pozorování C/2020 M3 Atlas u IC405 Flaming Star okolo půlnoci – Rozdroże Izerskie Polsko:


    Samyang 135 ED F/2.4, ZWO ASI294 MC Pro, Optolong L-Pro, EQ5 OnStep&ASiair, 30x60sec, dark flat, bias

  2. Vic

    Využil jsem jasné oblohy u sousedů a vyrazil na pozorování seskupení srpečku Měsíce, „dvojplanety“ J+S a vyhlídkové věže Wysoki Kamień na stanoviště Kozia Szyja do Polska. Vzal jsem i 20″ drobečka a zkouknul večerní kometky. Kromě výše v textu uvedených se podařilo během 90 minut zalogovat i trojici C/2020 R4 (ATLAS), 141P/Machholz a konečně i 162P/Siding Spring. Zejména u těch prvních dvou jsem čekal, že budou snadnější. Nakonec to byl docela boj s ještě světlou oblohou, malou výškou nad obzorem a ne moc dobrým seeingem nad Čechami.