Je milé, když jednou za čas astronomové zjistí, že našli těleso, které bylo na dlouho ztraceno, nebo když se vrátí po dlouhé době ke Slunci nějaká kometa. Tu s předběžným označením P/2006 M3 (Barnard) objevili v rámci hledání planetek na observatoři LINEAR. Již záhy bylo zjištěno, že se jedná o těleso kometární povahy a že je navíc totožné s kometou, kterou objevil Edward E. Barnard v roce 1889. Tak dostala své současné jméno 177P/Barnard 2.

Kometa rychle zjasňovala a místo původně předpovězené jasnosti mezi 11 - 13 mag hravě překročila 10 mag a byla pozorovatelná i triedrem. Jenže její vzhled byl v červenci a srpnu takový, že se podobala jen nenápadnému mlhavému flíčku bez ohonu. Občas bylo patrné nějaké zjasnění ke středu. Zjasnění v červenci 2006 mělo reálný původ, když v okolí jádra vzrostla aktivita. Na velké jasnosti (8 - 9 mag) se pak podílelo použití malých zvětšení k pozorování komety, neboť ve velkých dalekohledech při použití velkého zvětšení (100x a více) se již ztratila slabá vnější koma, která byla např. triedrem 10x50 či 15x70 viditelná.

Další informace jsem vložil do článku Instantních astronomických novin.

První pozorování jsem provedl společně s Martinem Maškem v červenci, podrobnosti na jeho stránce.

Pozorování komety 2. 8. 2006

Srpen přinesl do Česka chladnější a oblačnější počasí. Protože se naskytla jedna z posledních příležitostí pozorovat a navíc Měsíc zapadal jěště před půlnocí, vydali jsme se s Alešem na kopec k vodárně. Hned po příjezdu, ještě než jsme si vybalili náčiní, byl vidět Měsíc těsně po první čtvrti a nedaleko něj Jupiter, to vše zahaleno do kupovitých obláčků. Pomyslel jsem si, že počasí není nic moc, ale jak se ukázalo později, bylo naopak vhodné na fotografování náladovek. Tak vznikly i záběry uvedené níže - Měsíc, Jupiter, popřípadě i Aleš, který planetu zrovna pozoruje triedrem 15x70.

Kometa se nakonec dala také fotografovat a byla viditelná triedrem. Bohužel pozorování silně narušovala oblačnost. Zprvu jen vysoká, která však neumožňovala kvalitně fotit, později ještě nízká, kupovitá, která se vynořila "zničeho nic", zřejmě když narazila vzduchová hmota na Jizerky. Podařilo se mi udělat dvě pointované expozice, kdy pointaci jsem prováděl provizorně na hvězdy. Testoval jsem vlasový kříž a hvězdu schovával za jedno z vláken. Ukázalo se, že jsem na dobré cestě, neboť se mi podařilo upointovat 135 mm objektiv i po dobu téměř 6 minut.

Na snímku je kometa mezi dvěma spodními hvězdami Herkulova květináče. Expozice: 342 s, ISO 800, EOS 300D + Sigma 4/135 mm. (Odečten darkframe a flatfield, upraveny křivky pro zvýraznění komety).

Pozorování komety bylo sice přerušováno přechodem oblačnosti, ale zbývající chvíle jsme si krátili pozorováním s mým novým "binarem" od Celestronu 15x70. Obraz je velmi dobrý, dosah znatelně lepší než s 10x50. Jsem z něho nadšen. I kometu ukázal mnohem lépe než 10x50 (kterým byla sotva vidět).

Vzhledem k tomu, že jsem letos koncem června přišel o digitál vlivem rozbité závěrky, nemám žádné detailní fotky Střelce a okolí, jak jsem původně plánoval. Snad i proto byl můj hlad po vyfocení této oblasti tak velký, že jsem tam namířil objektiv Sigma 135 mm i v těchto mizerných podmínkách. Nakonec vypadla z foťáku po dvou minutách poměrně hezká náladová fotka s překvapivě slušně viditelnou mlhovinou Laguna i s detaily v Trifidovi.

Expozice 120 s, ISO 800
EOS 300D + Sigma 4/135 mm

Na závěr povídání přikládám ještě
animovanou fotografii přechodu
oblačnosti přes Měsíc a Jupiter.

4 snímky, 20 sekund každý
prodleva mezi snímky do 5 sekund