Aneb po roce opět začínají ideální podmínky pro pozorování velkých planet a také se k nám po dvou letech vrací planeta Mars.
Přelom zimy a jara je ideální období na pozorování a focení většiny galaxií z Messierova katalogu.
Počasí letos v březnu mimořádně přálo astronomickým pozorováním, a tak jsem několik zajímavých objektů pro vás nasnímal.
9. 3. – M51 (NGC5194 & NGC5195) Vírová galaxie v souhvězdí Honicích psů, objevil ji Charles Messier v roce 1773, vzdálenost od Země je 23 milionů světelných let. Patří mezi nejjasnější galaxie na obloze.
19. 3. – M109 (NGC3992) je spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Velké medvědice, objevil ji Charles Messier v roce 1781, vzdálenost od Země je 85 milionů světelných let.
21. 3. – M108 (NGC3556) je z boku viděná spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice, objevil ji Pierre Méchain roce 1781, vzdálenost od Země je 31 milionů světelných let.
22. 3. – M105 (NGC3379) je eliptická galaxie v souhvězdí Lva, objevil ji Pierre Méchain roce 1781, vzdálenost od Země je 36 milionů světelných let. Spolu s průvodci NGC3384 a NGC3389 tvoří dohromady pravoúhlý trojúhelník.
23. 3. – M102 (NGC5866) je z boku viděná čočková galaxie v souhvězdí Draka, objevil ji Pierre Méchain roce 1781, vzdálenost od Země je 48 milionů světelných let.
25. 3. – M106 (NGC4258) je spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů, objevil ji Pierre Méchain roce 1781, vzdálenost od země je 24 milionů světelných let.
27. 3. – M96 (NGC3368) je spirální galaxie v souhvězdí Lva, objevil ji Pierre Méchain roce 1781, vzdálenost od Země je 35 milionů světelných let.
Technika:
Foceno v lokalitách Karlov – Horní Maxov, Alšovice a Skuhrov většinou v době 20:30 – 03:00.
Pro vás zpracoval a na další snímky se těší: Roman Hujer, KaL
Je tu konec roku 2021, a tak je čas se poohlédnout, jaký byl tento rok z mého pohledu astrofotografa amatéra. Je to neuvěřitelné, ale pozorováním – focením noční oblohy jsem letos strávil celkem 80 nocí.
A tak jsem pro všechny připravil takový již tradiční malý přehled mé práce v následujícím videu.
Tak se pohodlně usaďte a nechte se unést do hlubin vesmíru při poslechu Malé noční hudby:
Počátkem letošního léta nastalo na mém oblíbeném pozorovacím místě nedaleko Skuhrova několik nocí s velmi příznivým seeingem, a tak bylo možné pomocí mého relativně malého dalekohledu zaznamenat několik tranzitů Galileových měsíců přes Jupiter a zpracovat je do několika animací.
„Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy. Komu to není známo, kdo se neumí divit, neumí žasnout, ten je tak říkajíc mrtev a jeho oko je vyhaslé…“
Dovolil jsem si vypůjčit tento citát Alberta Einsteina, protože poměrně přesně vystihuje můj včerejší, řekl bych až duchovní zážitek. Když bylo evidentní, že jasná obloha vydrží minimálně do večera, rozhodl jsem se, že si konečně zkusím pohrát se skládáním fotografií a Měsíc krátce po první čtvrti bude dobrým zdrojem dat pro první pokusy s programy Autostakkert a Registax. Na zahradě jsem postavil EQ6 s SCT C11 ještě za světla, neboť moje letitá zkušenost říká, že nejlepší seeing bývá za soumraku. A nemýlil jsem se.
Máme tu první den roku 2021, a tak je čas se poohlédnout, jaký byl právě uplynulý rok 2020 z mého pohledu astrofotografa amatéra.
Pro všechny jsem připravil takový malý přehled mé loňské práce v následujícím videu.
Pomalu se blíží období, kdy se na obloze v celé své kráse ukáží velké planety Jupiter, Saturn a Mars. Mars bude mít ve své říjnové opozici dokonce nejlepší pozorovací podmínky za posledních 15 let – bude sice o pár úhlových vteřin menší než při tzv. velké opozici v roce 2018 (kdy byl povrch navíc dlouho zakryt písečnou bouří), ale podstatně výše nad obzorem. Protože letos pojedeme všichni na dovolenou tak maximálně na Mácháč, přemýšlel jsem o pořízení nějakého čistokrevného planetárního kukátka. Díky ochotě Honzy Zahajského jsem si včera ze Supry Praha přivezl na vyzkoušení refraktor SW 150/1200 EvoStar ED OTA a klasický Cassegrain TS-Optics 203/2436. Jasné nebe vydrželo až do noci, tak bych se rád podělil o první dojmy.
Po sobotním setkání složek ČAS v Praze jsme se vzhledem k počasí (v podvečer se vyjasnilo), rozhodli zajet podívat se na hvězdárnu v Ďáblicích. Bylo krátce po západu Slunce a při příchodu k hvězdárně na nás z velké výšky nad jihozápadem shlížela jasná Venuše. O tom, co se bude pozorovat, tedy nebylo pochyb.