"I love the irony - I've spent over 400 hours of my life looking for
      comets, and haven't found anything, and now, suddenly, when I'm not looking for one, I get 
      one dumped in my lap. I had obtained an observation of P/Clark earlier, and needed to wait 
      an hour or so before P/d'Arrest got high enough to look at, and was just passing the time 
      til then, and I decided to look at some deepsky objects in Sagittarius. When I turned to
      M 70 I saw a fuzzy object in the same field, and almost immediately suspected a comet, 
      since I had been looking at M 70 last month, and *knew* there wasn't any other objects 
      there."   Alan Hale
      On the night of July 22, 1995 some friends and I headed out into the
      desert for a dark of the moon observing session. The site, which is west of Stanfield, 
      Arizona, and a few mile south of Interstate 8 is about 90 miles southwest from my home.
      My friend Jim Stevens had brought his 44.5 mm Dobsonian. We started evening observing
      some of the Messier objects such as the Veil and North American Nebulae in Cygnus, when 
      Jim said "Let's look at some of the globulars in Sagittarius". We started our tour with 
      M 22 and M 28, observing at 50 x and then at 180 x. Around 11:00 local time, we had M 70
      in the field when Jim went to the charts to determine the next object of investigation.
      I continued watching M 70 slowly drift across the field, when it reached a point 3/4 of the
      way across a slight glow appeared on the eastern edge. I repositioned the scope to center
      on the new object but was unable to resolve it. I called to Jim and asked him if he knew
      what it might be, after a visual inspection he stated he wasn't familiar with it but would 
      check the charts. After  determining the general position of the object he was unable to
      find it on either Sky Atlas 2000.0 or Uranometria.
      The moment Jim said "we might have something" excitement began to grow among our group and
      I breathed a silent prayer thanking God for his wondrous creation. My friend, Kevin Gill
      then took a position from his digital setting circles and estimated a magnitude. 
      At 11:15 I said that we needed to check the object for motion and should watch it for an 
      hour. The group observed it change position against the star field over that period and at
      12:25 I decided to drive home and report our finding.
 
      Arriving at home initial attempts to send the telegram were unsuccessful due to an 
      incomplete address I had. After searching my library I was able to located the correct
      address and confirmation was requested. 
      At 8:25 AM July 23, 1995 Daniel Green of the Harvard Smithsonian Astrophysical Observatory
      telephoned and said, "Congratulations Tom, I believe you discovered a new comet." and that
      was one of the most exciting moments of my life.     Thomas Bopp
      
      Kometa 1. dubna 1997, kdy se nacházela nejblíže ke Slunci. Modrý ohon je plasmový, žlutobílý prachový.
      Kometa byla objevena dvěma na sobě nezávislými astronomy, Alanem Halem a
      Thomasem Boppem. Zatímco Thomas Bopp je pouze astronomem amatérem, Alan Hale patří mezi 
      významné pozorovatele komet.
      Protože v době objevu byla kometa jen nízko nad obzorem, bylo v Evropě obtížné ji pozorovat. Přesto se jako prvním na 
      kontinentu zdařil snímek této vlasatice astronomům ze známé (planetkové) jihočeské Hvězdárny Kleť.
      
Dráha této komety ji řadí mezi dlouhoperiodické. Oběžná doba cca 4200 let 
      byla při posledním průletu Sluneční soustavou zkrácena gravitačním působením planet,
      především Jupitera, asi na 2380 let.
      Kometa byla viditelná pouhým okem zhruba od července 1996. Já si ji v této době poprvé prohlédl v
      triedru jako mlhavou skvrnku. V té době se nacházela v souhvězdí Hadonoše.
      Od poloviny října už dosáhla 5. hvězdné velikosti a měla 2 až 3 stupně dlouhý ohon. Ke konce prosince
      roku 1996 dosáhla konjunkce se Sluncem v souhvězdí Orla a měla jasnost 3 - 4 mag. V lednu ji
      bylo možno pozorovat na ranní obloze. 2. února jsem tuto kometu opět spatřil také já, uprostřed
      města zcela bez potíží, jako objekt asi 2 magnitud s ohonem kolem 2 stupňů. 
      
      Kometa na přesvětlené městské obloze 2. února 1997. Astronom jistě nepřehlédne souhvězdí Šípu :-)
Kdo by čekal, jaká nádhera se vyklube z tohoto malého nic o pouhé 2 měsíce později?
      Ke konci února
      již byly pozorovatelné dva ohony a kometa překročila hranici 1. hvězdné velikosti, pohybujíce se v
      souhvězdí Labutě. V březnu sice prošla další konjunkcí se Sluncem, ale nacházela se
      již vysoko severně od něj a byla tak bez obtíží pozorovatelná především na ranní obloze. V
      polovině měsíce překročila hranici 0 magnitud a zařadila se mezi nejjasnější komety v tomto
      století. To ale nebylo vše. Při své cestě mezi souhvězdími prošla kometa Andromedou a 
      Perseem a zjasnila tak, že dosáhla záporných čísel hvězdných velikostí. V Andromedě se dostala
      také do bodu k Slunci nejbližšímu, přísluní. Stalo se tak 1. dubna 1997.
      
Tento dubnový den bylo poměrně teplo, odpoledne 16 stupňů Celsia. 
      Dohodl jsem se, že zajdeme navečer za město, abychom se na kometu podívali. Vyrazili jsme
      tehdy těsně před západem Slunce a cesta trvala asi hodinku. Cestou jsme zažili první až 
      neuvěřitelnou věc. Občanský soumrak právě  skončil, když jsem cestou sestře vysvětloval něco 
      o kometě a kde že ji vlastně můžeme vidět. Koukli jsme do míst, kde se měla kometa nacházet
      a já zažil jeden z úžasných pohledů na oblohu. Na ještě poměrně dosti modrém nebi se skvěla
      oválná skvrnka. Kometa Hale-Bopp na modrém nebi...
S přibývající tmou se postupně 
      prodlužoval její ohon, jenž dosahoval délky kolem 10 stupňů. Když se úplně setmělo, naskytl
      se nám fascinující pohled. Tehdá ještě bez internetu a tedy i bez jakýchkoli aktuálních informací jsem
      byl překvapen další skutečností. Kometa nám předvedla ne jeden, ale hned dva ohony v celé 
      své kráse! Až později jsem se dověděl, proč vlastně byly dva a z čeho byly složeny.
      Nyní jsme jen zírali na jeden z nejkrásnějších divů astronomie okem, triedrem i malým 
      dalekohledem. Pokusil jsem se kometu také vyfotit. Jako o obrovském štěstí v neštěstí mohu
      mluvit o jediné jakžtakž povedené fotce ze sedmi exponovaných, kterou naleznete 
      výše na této straně. Ostatní byly rozmazány lehkým posuvem sklopné desky v důsledku 
      gravitace :-) Všechno musí jednou skončit a protože již hodně přituhovalo, vydali jsme se
      před desátou večerní do tepla. Doma jsem si zakreslil, co jsem  vlastně viděl. Z této kresby se
      pak 2. dubna vyklubal můj jediný obrázek s astronomickou tématikou. Kometa Hale-Bopp mezi 
      souhvězdími Andromedy, Persea a Býka nad krajinou ...
      
Kometa dosáhla své největší jasnosti, určitě více než -0.7 magnitud.
      Ke konci dubna zeslábla na 1 mag a před další konjunkcí se Sluncem v
      květnu, byla pozorovatelná jako objekt 2. hvězdné velikosti. Poté byla kometa pozorovatelná již
      jen z jižní polokoule Země. Až do října 1997 byla viditelná pouhým okem. Stala se tedy 
      nejdéle pouhým okem pozorovanou kometou v historii lidstva, když byla sledována po dobu 
      15 měsíců!
      

      
Jednalo se o naprosto výjmečnou kometu. Vždyť i ve vzdálenosti 200 mil. km
      od Země a 136 mil. km od Slunce měla na obloze zápornou magnitudu. Byla tedy neobvykle 
      aktivní, což se ostatně vědělo už po jejím objevu, neboť za dráhou planety Jupiter amatér 
      obvykle kometu neobjeví. Velikost jejího jádra se uvádí kolem 40 km, což je pořádný rozměr
      i ve srovnání s nadprůměrně velikým jádrem komety Halleyovy (16x8x8 km)! Běžné
      komety mívají jádro 1 až 2 km veliké. Rozměr samotné komy, tedy kulovité obálky kolem jádra
      přesáhl 100 000 km a svým rozměrem se tak blížila velikosti Slunce! Celá kometa,
      tedy koma a ohon jsou však nesmírně řídkým a lehkým materiálem. Ohony komet vidíme 
      jen díky odrazu slunečního světla od prachových částic v ohonu, případně může sám ohon 
      svítit v modré barvě, jako tomu bylo i u komety Hale-Bopp. Tento ohon se nazývá plazmový.
      Tato kometa byla pozorována také při úplném zatmění Slunce 9. března 1997 na Sibiři s 
      ohonem délky asi 2 stupňů. Mimo jiné tak byla fotografována i českou expedicí z Úpice.
      Kometa Hale-Bopp, nazýváme-li ji jakkoli, patřila mezi komety výjmečné 
      a ve 20. století mezi nejjasnější. Zřejmě po právu ji přezdívám "kometou století", ať už pro její výjmečnou jasnost,
      množství lidí, kteří ji pozorovali či už jen množství nových poznatků o kometách, které přinesla astronomům.
      Já sám mám z pozorování této komety od července 1996 do 
      května 1997 velmi pěkné zážitky. Nemohu zapomenout ani na její "pozorování" z města, kdy 
      jsem ji nechal projít skrze asi 15 m vzdálenou sodíkovou výbojku. Tyto nesprávné osvětlovací lampy normálně znemožňují,
      abychom ve městě pozorovali objekty z vesmíru a proto to byl pro mě úžasný astronomický zážitek - kometa viditelná vedle jasné lampy...