.. aneb metr a ti ostatní.

Shodou šťastných náhod i složitého osobního rozhodnutí jsem se ocitl v pátek 22. září v Německém Uebigau, kde daleko od velkých měst čekala zajímavá astronomická technika v čele s dobsonem o průměru více než jeden metr.
Pokud byste se chtěli na toto setkání v příštích letech vydat, pak vězte, že to od nás není moc daleko, jen asi 150 km za hranicemi. Navíc pohostinnost dokumentuje symbolický poplatek 2 Euro za osobu a příznivé ceny občerstvení.

Aleš, autor ranních fotek za světla, kterému tímto děkuji za odvoz i poskytnuté fotografie!

Večer, když jsme dorazili, prohlédli jsme si řadu vystavených dalekohledů, které místy zaujaly skutečně zajímavou konstrukcí, ale nejvíce času jsme pochopitelně strávili u stavějícího se metru. Překvapil mně jednak svou monstrózní velikostí, ale především tím, že jej zvládne postavit a obsluhovat jediný člověk. Spodní část vyjede na vrátku z přívěsu a popoveze kousek vedle. Pak se osadí tyčemi a na ty se na závěr nasadí kruh držící sekundár. Konstrukce je promyšlená, vyvážená, nechybí brzdy, jak jsem se přesvědčil, když bylo třeba dalekohled vyvážit ve vhodné poloze či zabránit pohybu ve větru. Připomínám ještě podstatný technický údaj - průměr primáru 107 cm, ohnisko f4,5. Podle majitele největší převozný dalekohled na světě.

Velké skládací dobsony - vlevo 50 cm, vpravo 40 cm(?)

Pohled tímto dalekohledem byl pro mne nakonec takovým lákadlem, že s jinými teleskopy jsem se seznamoval jen v době čekání na další objekt. I tak byly tyto prodlevy až nepříjemně dlouhé, protože s každým objektem neopadávalo napětí, co to zase uvidíme.
Už večer po zamíření na hvězdokupu M 11 mi spadla čelist, protože kupa byla neobyčejně bohatá na hvězdy, především ty drobné, které by asi jinak zůstaly jen mlhou na pozadí hvězdokupy v běžném přístroji. Také v jejím okolí bylo nezvykle hvězdnato.

"Metr", v pozadí Velký vůz. Největší světelné znečištění šlo asi od městečka Uebigau.

Nevím, zda si vybavím vše, co jsem měl možnost pozorovat, ale určitě nezapomenu na pohled k mlhovině M 27 (činka). Jak se ukázalo, dalším přínosem tohoto dalekohledu bylo filtrové kolo, kde byly postupně filtry UHC, OIII a H-beta. M 27 již trochu znám a vím, že za vynikajících podmínek je neobyčejně pěkná již ve čtyřicítce, zároveň je to však velmi jasná mlhovina a měl jsem obavu, aby mně v metru neoslnila. Jasná jako Měsíc naštěstí nebyla, i tak to byl opět šok. Těžko definovat, co mně překvapilo více. Nejspíš to byly ne ty známé "činkové" laloky, ale právě ty dva na ně kolmé, dobře viditelné na fotografiích. Dále to byl jistě její celkový rozsah, zvláště po použití OIII filtru, který, jak vím, jí velmi přidá na kráse. Dovolil bych si dokonce poznamenat, že byla vidět i část z vnější slabé obálky, známé z fotografií.. Uvnitř jsem zaznamenal pět, kolega prý dokonce 11 hvězd.

Pozorování M 31, u okuláru opět Aleš, vlevo nahoře náznak Mléčné dráhy.

Další na řadu přišly jasné galaxie M 31 a M 33. Pro zajímavost podotknu, že ačkoli obloha byla poněkud zakalená k obzoru, v zenitu již vypadala velmi solidně a MHV se pohybovala zcela jistě na 6,5 mag. Také M 33 byla i mým okem bez brýlí patrná, ostrým zrakem pak bez problému.
V metrovém dalekohledu jsem od M 31 nečekal žádné zázraky. Myslím, že bývá i hezčí, když je vysoko na nebi a málo se zvětší. Zde byla zvětšena až moc. Jenže - někdo asi hnul s dalekohledem a když jsem se vyšplhal do třímetrové výšky k okuláru, galaxie nikde. S dobsonem se naštěstí hýbe snadno, i když je třeba trochu zabrat. A tak jsem trochu zametal a v tom jsem zažil šok. Zjevila se přede mnou galaxie mírně nepravidelného, i když převážně kulatého tvaru, podobná M 31 v triedru. Když jsem pak vedle zahlédl mlhavé cosi, nepochyboval jsem, že koukám na M 32, malého průvodce obří galaxie. Co dodat, byl to vážně šok. Podobně jsem průvodce M 31 ještě neviděl. Samotná Mlhovina v Andromedě byla dosti nevzhledná. Příliš velká. Vyplatilo se zajezdit s dalekohledem až na konec ramen, kde se zjevily chomáče, které jsem však již viděl lépe čtyřicítkou v jedné z excelentních nocí. Příjemně překvapila alespoň M 110, druhý průvodce, která byla také pěkná a dosud pro mne podobně nespatřená. Mám pocit, že u středu měla dokonce nenápadné tmavé flíčky. Vlastně mně nejvíc potěšily obě malé galaxie, možná díky zvětšení.

Česká skupinka diskutuje nedaleko metrového obra.

Galaxie M 33 v Trojúhelníku je velmi pěkný objekt ve velkých dalekohledech. Vždy jsem ji pak viděl jako krásnou spirálu. Na HTT jsem však díky neúměrně velkému zvětšení zažil jinou zajímavost. V okolí jádra této galaxie šlo vidět takové jemné tmavé struktury, které bývají dobře vidět u řady galaxií na fotografiích, dosud jsem však něco podobného na vlastní oči neviděl a musím říci, že to zde ani nedokážu popsat, snad pomůže obrázek. Dále mně u M 33 potěšila velmi dobrá viditelnost ramen, především pak detailů v nich. Rozsah galaxie vynikl zvláště při popojíždění, kdy se zdálo, že již končí a najednou se vynořily další a další vzdálenější chomáče, tak typické pro tuto galaxii. Jeden byl nápadně daleko od centra.

Metr v akci, lezlo se až do čtyřmetrové výšky. Štafle byly velmi stabilní.

Jednou z planetárních mlhovin, na kterou se mířilo, byl Saturn ve Vodnáři, NGC 7009. Je asi docela dobré, že jsem nevěděl, co od ní vlastně očekávat - snad jen - dostojí svému názvu? ANO. Její vzhled byl skutečně podobný planetě s prstenci. Jasná a kulatá centrální část byla z obou stran obklopena poměrně tenkými výběžky, ty byla relativně dosti slabé ve srovnání se středem mlhoviny. Byla však velmi pěkná.

Velký Schmidt-Cassegrain, odhaduji na 35 cm, pod ním metr v dáli :)

Nejdéle z celé noci mířil metrový dobson na Řasové mlhoviny. Není divu, zvláště když do jeho vybavení patřil i OIII filtr, který je znásobil ještě více, než by snad i bylo potřeba. Je jistě pochopitelné a nemám to ostatním za zlé, že si neuměli s dalekohleem popojet na oba oblouky, ale pravdou je, že míření postupně na jeden a pak na druhý zabralo více než hodinu. Beru to tedy spíše jako výhodu, že jsem si mohl prostudovat Řasy celé a hned. Začal jsem na NGC 6960, tenké a pokroucené filamenty trhaly oči, o kus dále Pickeringův trojúhelník byl pořád lépe patrný než si vybavuji i ty nejjasnější části mlhovin v jiných přístrojích do 30 cm určitě. Nejjasnější část, oblouk 6992, byl samozřejmě ohromující, jak velikostí tak detaily. Trochu soupeřit tomuto zážitku by mohl jedině 40-cm dalekohled osazený OIII filtrem za výborného seeingu. To by pak možná byla Řasovka ještě lepší. Protože seeing tu noc byl takový "různý", skoro bych řekl ke konci noci výrazně lepší, když se ochladilo.

Skupinka místních astronomů se svými velkými dobsony se nenudila.

Volný čas sledování Řas jsem vyplnil okukováním ostatních dalekohledů a pozorováním s 30-cm ultalightem. Bylo to velmi příjemné a nakonec jsem se vůbec nenudil, zvláště, když jsem byl nucen k německé konverzaci, za léta již zapomenuté..
Došlo i na dlouhou expozici hvězd v okolí Polárky, kterou jsem exponoval až do vybití baterií, celkem skoro 1 hodinu a 40 minut.

Expozice na 200 ISO po dobu 1h 38,5min, mám problém s odečtem šumu a hotpixelů.

Když se zpětně zamýšlím nad tím, zda jsme viděli také nějakou kulovku, napadá mně snad jen M 71 v Šípu. Opravdu se jedná o kulovou hvězdokupu, o tom mě přesvědčila již řada menších přístrojů. Viděli jsme tedy nějakou kulovou hvězdokupu nebo ne? Možná si vzpomenou jiní..

Když jsem se k metru vrátil, uviděl jsem v okuláru něco v Labuti, co mi na první pohled připomělo oblouk Řas v malém. Po chvíli jsem již nepochyboval, že to ale bude jiný objekt a tvářil se jako Srpková mlhovina. Možná mně zprvu zmátlo, jak byla jasná.. Naštestí i Němci o ní mluvili jako o "kchrescent" a tak jsem s jejím identifikací uspěl.

Velký čočkový dalekohled o průměru asi 20 cm(?), bohužel nevím jak kreslí.

Z neobvyklých objektů této noci si nyní vybavuji, že jsme pozorovali jednu pro mne neznámou planetární mlhovinu v Pegasovi. Pokud bychom vzali horní spojnici čtverce a šli od jejího středu mírně nahoru, našli bychom zde velmi slabou mlhovinu PK 104-29.1, která má jasnost mezi 15 a 12 mag (B - V). Musí to být velmi obtížný objekt. Vybavuji si sice dobře viditelný, ale přesto na metrový dalekohled ne tak jasný objekt. Vypadá jako prstýnek, s mírně jasnějším středem, než okolí. Možná trochu jako Helix.

Konečně vyšel Orion, vděčný objekt pro kompozici s metrem.

Jedním ze známých objektů, na který jsem se opravdu těšil, byla M 1 v souhvězdí Býka. Určitě mohu prohlásit, že to bylo poprvé, co jsem uvnitř viděl jemné vláknité struktury, známé mi do této noci pouze z fotografií. Takže konečně něco navíc, než jen rozeklaný tvar podobný krabovi. Jedno z vláken uvnitř mělo zjasnění v podobě zahnutého luku, nedaleko středu.. bylo to skutečně neobvyklé.

A ještě jednou. Povšimněte si zatažené záclonky, myslel jsem že je neprůsvitná..

Pokud byste se tuto noc zeptali na objekt, na který se asi těšil úplně každý, nemuseli byste hádat dlouho. M 42, Velká mlhovina v Orionu, byla konečně tam! Viděl jsem ji tu noc dvakrát, s hodinovým odstupem. Jestliže první pozorování alespoň naznačilo její nádheru, lepší seeing nad ránem ji ve spojení s tímto přístrojem ukázal naprosto neskutečně. Očekával jsem, že si vyřeším provždy jednu věc, je barevná? Vídal jsem ji lehce namodralou již ve třicítce a čtyřicítce. Metrový dalekohled ji ukázal barevně. Nebylo pochyb, že je modrá v oblasti Trapezu s nádechem do zelené. Po červené však jakoby se země slehla i když majitel se mi zmiňoval, že nádech červené u ní vídal. Popsat co bylo vidět je obtížné. Snad kamarád, který prohlásil, že je jak na fotografii z Palomaru, měl asi částečně pravdu. Byla vidět celá, i laloky na druhé straně. Byly vidět jemné struktury v okolí Trapezu, temné mlhoviny poblíž pak nebyly tak temné a byly nesmírně členité. M 43 vypadala možná ještě lépe a viditelnost reflexní mlhoviny nad M 43 (NGC 1977) byla také velmi dobrá, včetně typických ostrých okrajů temných částí (opět popis spíše jak ji znám dosud jen z fotografií). Když vemu samotný Trapez a jeho okolí, mohu opravdu mluvit jen v superlativech. Uvidím vůbec někdy v jeho okolí tolik dalších hvězd? Bylo jich tam na malém prostoru mlhoviny na deset.

Zvířetníkové světlo. Expozice 60 sekund.

Možná si řeknete, že zde může výčet skončit, jenže to jsme stihli ještě B 33, alias Koňskou hlavu. Pocit z pozorování této mlhoviny byl velmi rozporuplný. Po celou noc bylo totiž na všech objektech patrné, jak velmi ztemňující je h-beta filtr. Jenže právě s tím se musíte vytasit na "koně", abyste jej viděli co nejlépe. Právě ono ztmavení jí možná trochu ubralo na úžasnosti, nikoli na kráse. Mlhovina byla neviditelná bez filtrů! Možná to bylo podmínkami, možná to nejde, berte to jako ukázku, co bylo tu noc vidět.. S UHC filtrem však vidět byla a ne zrovna špatně. H-beta ji však ukázal skvěle, hlavně co se struktur či tvaru týče. Prostě Koňská hlava jak z fotek. Nebyl jsem zklamaný, vždyť to bylo poprvé, co jsem ji vůbec viděl.

Protože nedaleko koňské hlavy je také Plamínková mlhovina, popojel jsem si s dobsonem i na ni a musím prohlásit, že od této noci vím, proč se tak jmenuje. Na pozadí světlé mlhoviny čněly temné, členité plamínky. Paráda. To se musí vidět.

Svítání nad táborem astronomů.

Noc pomalu končila, svítalo. Ještě před svítáním jsem snadno postřehl a fotografoval zvířetníkové světlo. Když už svítalo, našel jsem si s triedrem kometu M4 SWAN a navnaděn tím, že vím, kde je, přemluvil jsem majitele dalekohledu k jejímu vyhledání. Ten, již vydatněji posilněn alkoholickými nápoji na bázi piva, prohlásil něco v tom smyslu, že já jsem tady šéfem, když si ji troufám najít. Och, jak jsem se zapotil. Snad deset minut jsem běhal od zadní části monstra, kde byly hledáčky k přední části, kde byl hledáček u okuláru též, ale kometa, přestože velmi jasná, uletěla mi kamsi ve světlajícím nebi.
Zklamání jsme však zaháněli pohledem na Saturn, již v pokročilém svítání kolem 5:30. Naprosto šokující. Planeta přepálená, bílý kotouč, extrémně jasný prstenec, bez detailů. Kolem šest hvězdiček. Podle pozdějšího ohledání v mapě to byly jeho měsíčky, včetně Mimase 13,1 mag. Ou, to byla noc..

Ráno jsem se tak dvě hodiny prospal, pokoukali jsme chvilku na dalekohledy na louce a vydali se domů. Myslím, že nám to tak všem bohatě stačilo a myslím, že to stálo za to, i když já jsem to osobně možná moc zaměřil pouze na "metr".

Ještě jednou a naposledy. Nejzajímavější dalekohled na 7. HTT.

Další dobsony, zajímavé konstrukce i velikosti. Vpravo padesátka.