Pokud se ptáte, kdy lze nejlépe spatřit Merkur, není to kupodivu ani večer těsně po západu Slunce, ba dokonce ani ráno před jeho východem. Nejlépe jej uvidíte přímo na Slunci!
Přesněji bychom měli říci při přechodu přes sluneční disk a navíc nikoli okem, ale přes dalekohled s ochranným filtrem, ale to nikterak neubírá na dojmech, které si pozorovatelé mohli 7. 5. 2003 po ránu od teleskopů odnést.
Bylo to takové příjemné květnové ráno, kdy vzduch byl sice chladný, ale působil osvěžujícícm dojmem. Slunce se zrovna vyhouplo zpoza několika mraků nad východem a já se vydal na krátkou procházku kolem rybníků a přes les na soukromou hvězdárnu pana Antoše. V jeho kopuli jsme mohli spatřit Merkur, kterak přechází přes sluneční kotouč.
Na to že bydlím ve městě a vydal jsem se ze svého domu směrem do centra města, zní můj úvod docela romanticky, že? :-) To víte, i takové bydlení se může astronomickému amatérovi naskytnout a věřte že by jej jen těžko měnil, i když toto jej stojí téměř celou jeho výplatu... Nicméně zpět k věci.
Pan Antoš je pozoruhodný člověk, neb na vrcholu svého domu má malou kopuli, jakou najdete v leckteré menší lidové hvězdárně. V této kopuli má také nějaký ten asi 30 cm reflektor a také refraktor o průměru něco nad 10 cm. Právě tímto čočkovým dalekohledem se mohl kochat každý Merkurem, který se toho rána na Sunci zjevil, protože tento teleskop byl optařen kvalitním slunečním filtrem a nehrozila tak okamžitá ztráta zraku (ba ani ztráta zraku pomalá, to dá rozum, ale bez filtru to proboha ani nezkoušejte, leda projekcí na papír!)
Vše to začalo velmi rychle. V předem stanovenou hodinu i minutu pro naši pozorovatelnu se na okraji Slunce nepochybně objevila drobná tečka. V první řadě mě překvapilo jak je zřetelně vidět. Neméně překvapivé bylo, že Merkur byl vidět jako malý kotouček. Ono to zvětšení nebylo ještě tak veliké, takže jsem to ani nečekal. Po výměně okuláru byl sice obraz mírně rozechvělý, ale kotouček Merkuru byl veliký jak fotbalový míč ve středovém kruhu :-) Toto přirovnání berte s nadhledem, ale bylo to impozantní.
Při dalším zkoumaní neuniklo vašemu oku, že zatímco Merkur je naprosto černý a ostře ohraničený, tak sluneční skvrna nacházející se zhruba uprostřed slunečního disku už tak ostře ohraničená a tmavá nebyla. Něco na tom bude, že sluneční skvrny opravdu nejsou černé, neboť jejich teplota jim přisuzuje vlastně spíše červenou barvu.
Teda řeknu Vám, člověk se toho rána nemohl ani vynadívat. Zkoušeli jsme promítat Merkurův kotouček na slunečním disku také triedrem 10x50 a uspěli jsme. Byla vidět nejen sluneční skvrna, ale i tečka při okraji disku. Kamarádovi pana Antoše to nedalo a vybalil na nás plastikový triedr s čočkami snad 25 mm a představte si, že i přes tento "přístroj" bylo možné Merkur pozorovat... Ale všechno jednou končí a já musel do práce a tak vivat Merkuru a hurá na kolo ať to stihnu! (Proč já si toho rána vzal jen kraťasy :-))
Článek je doplněn vynikajícími snímky dvou slunečních observatoří. 1. záběr je ze sondy SOHO a jejího detektoru MDI, 2. snímek pochází ze Švédského slunečního dalekohledu, jehož snímky detailů povrchu Slunce jsou nezapomenutelné!
