|
|
Polární záře 30. října 2003 |
|
Slunce je už za maximem své aktivity, ale ne vždy to ještě znamená konec všech nadějí na spatření polární záře....
- Tak nějak jsem začínal úvod k polární záři 30. května 2003. Že se mohlo
stát ještě něco významnějšího jsem netušil...
Sluneční disk se koncem října 2003 ozdobil mnoha krásnými skvrnami.
Slavnými se staly zejména oblasti označené čísly NOAA 484 a 486, ale brzy
se k nim přidala další obrovská oblast 488. Nenadálé prudké navýšení
aktivity mělo později za následek časté erupce spojené s výrony hmoty z
koróny, jež nezřídka intenzivně ovlivnily zemskou magnetosféru. 28. a 29.
10. došlo k dvěma mohutným erupcím, jež se zařadily do první desítky ze
všech dosud zaznamenaných (od r. 1976). Ta první měla intenzitu třídy X
17,2 (2. nejsilnější vůbec), o den později to bylo X 11.
Pozn. 4. 11. 2003 - Aktivní oblast 10 486 dnes vyprodukovala v době, kdy se nacházela na okraji slunečního disku, vůbec nejsilnější erupci X 28!! Většina nabitých částic z této erupce Zemi bohudík, nebo bohužel, minula.
Jak to bylo s pozorováním samotných polárních září? Velmi
jasné polární záře nastaly třikrát - poprvé po dopadu částic z první CME
zhruba 29. 10. dopoledne, dále pak jakýsi dozvuk v noci na 30. 10. (možná
opožděné CME z 26 - 27. 10.). Poslední, asi nejsilnější magnetická bouře
nastala v noci z 30. na 31. 10. jako důsledek nárazu částic uvolněných při
CME 29. 10. 2003.
Jak to bylo u nás? Dopolední vlnu samozřejmě viděli hlavně v Americe,
noční zesílení polárních září pak dokonale překazilo počasí. Bylo zataženo
nízkou oblačností. Také noc z 30. na 31. 10. byla v té pro nás
nejdůležitější části vesměs zatažená. Jen tu a tam se oblaka trochu
protrhla. Já měl to štěstí, že když sem byl už asi potřetí na kopci
podívat se, zda se to neroztrhá, udělal se nad východem a jihovýchodem
obrovská trhlina. Viděl jsem souhvězdí od Berana přes Býka až po Blížence,
také Vozku a samozřejmě Oriona. Ale hlavně - polární záři na niž se jen
tak nedá zapomenout...
|
|
|
20:12 SEČ, exp. 25 sekund
První snímek ukazuje nebe na SV při běžné situaci, kdy polární záře
neprobíhaly. |
22:46, exp. 30 s
Situace nad SSV obzorem poté, co Michal Švanda v Praze upozornil na
polární záři mezi mraky. |
22:49, exp. 25 s
Situace nad S obzorem o chvíli později... |
Fotky vznikly fotoaparátem Konica Autoreflex-T, Film Fuji
200 ASA. Jak vidíte, neměl jsem ani pevný stativ, ani drátěnou spoušť,
ale snad to vyváží unikum záběrů. Skenováno narychlo ve 200 DPI... Čas
je všude SEČ! První série snímků má především za úkol porovnat nebe
osvětlené městem v době kdy polární záře nebyly s dobou, kdy zřejmě již
za mraky něco bylo. Úsudek je na každém z nás.. fotky jsou vždy vyvolány
se stejným podáním barev RGB.
Povšiměte si zejména typicky oranžové barvy prvního snímku a ještě více
oranžovožluté části na třetím snímku. Prostřední záběr je focen pod
úhlem asi 30 stupňů vlevo.
Na první fotce z další série je myslím již dobře patrné, že mraky nejsou
ozářeny jen světlem pouličních lamp.
|
|
22:52, exp. 25 s
okem nepříliš patrné ale na fotografii lépe, že nad SSV obzorem nejsou
jen mraky osvětlené městem. |
23:03, exp. 25 s
Neuvěřitelný pohled se naskytl nad V obzorem, kde na pozadí smrků zářil
oblak zelené barvy jasný jako oblak od pouličních lamp nad středem města
(srovnání viz. 3. fotka nahoře) |
|
|
23:05, exp. 25 s
Divadlo pokračovalo. Já žasl, telefonoval a fotil zároveň. (Ano Michale,
jednou rukou sem fotil a druhou ti líčil zážitky.. :-) |
23:07, exp. 25 s
Navazující záběr (pohled více doprava). Na předchozí fotce je spodek
Blíženců a Saturn, zde Orion... |
Okem byla pozorovatelná opravdu jen ta zelená záře, ale o to
zajímavější to bylo. Teprve nyní jsem pochopil, jak tajemně krásné jsou
polární záře na dalekém severu, mají-li zelenou barvu. To u červených září
vám to tak tajemně strašidelné nepřijde...
Další fotky vznikly po přeběhnutí na druhý konec louky, kde tolik nevadily
stromy.
|
|
23:11, exp. 50 s
Nemám co dodat.. červená vidět nebyla, díváte se do souhvězdí
Blíženců. |
23:12, exp. 50 s
Opět pohled více doprava - povšiměte si oranžové záře dole u stromu
- omylem jsem ji považoval za červenou polární záři.. |
Pravděpodobně se tedy jednalo o mohutnou drapérii jejíž spodní část
tvořila zelená a vrchní červená aurora. Všiměte si náznaku pruhů v červené
záři na levém snímku - možná kus drapérií. Záře pod Orionem tedy nebyla
polární, ale od světel nějaké obce - viz srovnání s náčrtem dole.
|
23:13, exp. 30 s
Tento snímek se mi osobně líbí nejvíce.. Dole zbytky oblačnosti, nad
ní zelená a posléze červená drapérie. Hvězdy přísluší souhvězdí
Blíženců, nejjasnější je však samozřejmě planeta Saturn... |
|
23:15, exp. 30 s
Rozlučkový záběr. Opět, tentokrát definitivně, se zatahuje, záře
jakoby pohasíná. Domnívali jsme se, že za pohasnutí mohla samotná
aktivita, ale zdá se, že to bylo spíše příkrovem oblačnosti... |
Jak vidno, byl to opravdu další nezapomenutelný zážitek. Rád bych jej
věnoval všem, kteří nemohli mít tolik štěstí jako já. Přiznávám, že tak
velkou trhlinu v oblačnosti jsem v žádném případě nečekal. Na závěr
přidávám autentický hrubý náčrt situace, jak jsem ji zaznamenal po návratu domů.
|
|
|