Star Austria 2008 |
||||||
Už několik let jsem uvažoval o cestě za skutečně tmavou oblohou, ale souhra nedostatku času a financí byla vždy proti. Rozhodl jsem se to letos v létě zlomit a díky pomoci přátel ze Slovenska se tento sen stal konečně skutečností.
Historie cest za tmou je již dlouholetá. Několik aktivních pozorovatelů z Česka a Slovenska se díky své nezměrné touze a odhodlanosti
dostala postupně na několik opravdu tmavých míst a dokonce i pod zcela přírodní oblohu, neovlivněnou světelným znečištěním. Jmenujme pro
příklad jejich cestu do Tater, kde dokázali pěšky vystoupat do vysoké nadmořské výšky i s velkým dalekohledem a montáží na focení
(od té doby asi existuje pojem Hard Core Deep Sky Observers klub, protože kdo jiný by toto podnikl..).
A právě v tomto mezidobí jsem konečně přišel s těmito báječnými lidmi do styku a to nejen na akci v ČR, ale konečně i přímo pod opravdu tmavou oblohou. V plánu bylo navštívit stanoviště v rakouském Weinsberger Waldu. Podpora ze strany zkušených účastníků byla nutností, protože právě díky nim jsem mohl v klidu někde přespat, neb sehnali báječné ubytování, ale především znalí místních poměrů dokázali domluvit s majiteli jednoho statku možnost pozorovat na místě se skvělým výhledem v nadmořské výšce 950 metrů a přitom daleko od měst v oblasti tak tmavé, že se zdráhám odhadovat, zda taková vůbec v ČR někde je. Samotná akce byla plánována na dvě noci, ale k pozorování nakonec byla vymezena noc jediná, protože první noc se brzy zatáhlo. Přesto už první setkání s temnou oblohou bylo fascinující, když přicházející mraky středních a nízkých výšek byly temné a dokonale tak vytvářely díry do oblohy, kde chyběly hvězdy, stejně jako když se zatáhlo docela a skrz tenkou vrstvu oblačnosti, která se jevila jako potemnělé nebe, sem tam prosvítaly oblaky Mléčné dráhy, jev u nás zcela nevídaný. Druhá noc se odehrála za jasného počasí, avšak večer nás vystrašila přítomnost závoje jakési vysoké oblačnosti na části oblohy, především směrem k jihozápadu. Jak se zpětně ukázalo, nejednalo se o typickou cirrovou oblačnost, ale nejspíš o sopečný prach, který zahalil Evropu a způsobil tak zcela neočekávané barvy západu Slunce, jindy nevídané. I přesto, že tento zákal se v noci projevil tím, že jindy neviditelné zdroje světelného znečištění vrhaly své odlesky do výšek cca 25° nad obzorem, od výšky 30° se situace razantně lomila a směrem do zenitu se zdálo být zcela čisto. Obloha vysoko na nebi pak byla nepopsatelná a o její výjimečnosti snad svědčí jen viditelnost některých jevů, o nichž jsem se chtěl krátce zmínit. Prvním průvodním jevem, který byl na první pohled odlišný je protisvit zodiakálního světla, který se tu noc projevoval v souhvězdí Vodnáře jako nápadná světlá skvrna. Ve svém středu byla nejsvětlejší a její rozměr bych odhadl na zhruba 5°, na niž ale navazovala méně jasná vnější část, takže celý úkaz zabíral na obloze oblast širokou zhruba jako hlava Pegase, tedy kolem 15°. Velmi pozoruhodným doprovodným jevem byl s příchodem půlnoci další vzácný úkaz a tím byl zodiakální pás, tedy jakási světlejší část oblohy o šíři cca 5° táhnoucí se z protisvitu na obě strany. Vzhledem k výšce nad obzorem byl tento pás viditelný vpravo jen do souhvězdí Kozoroha, kde probíhal nad hvězdami, které tvoří "trojúhelník" tohoto souhvězdí. Zato vlevo byl velmi nápadný, jak probíhá do souhvězdí ryb, kde těsně míjel zespoda pravou rybu a pokračoval dále pod beranem, až se ztrácel pod Plejádami, což byl jen dočasný efekt, než nad ránem tato část oblohy vystoupala a bylo patrné, že svit zde naopak zesiluje. Pod Plejádami už jas zvířetníkového světla dosahoval jasu Mléčné dráhy, v Blížencích již zvířetníkové světlo bylo jasnější než Mléčná dráha (kterou přetínalo) a i co do šířky dosahovalo impozantních rozměrů. Zvířetníkové světlo však nebylo jediným jasně odlišným úkazem od míst známých z horských oblastí severu ČR. Dalším byla samotná Mléčná dráha. Za excelentních nocí jsem ji už viděl téměř podobně strukturovanou, ale čím vítězila tato tmavá lokalita, byl její rozsah. Poprvé jsem ji mohl obdivovat v její impozantní šíří, kdy například i v okolí Polárky byly patrné tmavé pruhy jdoucí ke Kasijopeji a Kefeovi, nebo samotná tmavší oblast kolem severního pólu, u nás nikdy neviditelná. Na druhé straně Mléčná dráha sahala nejen k M 31, nýbrž i za ní byla patrná ještě na hlavní spojnici hvězd Andromedy a zdálo se, že sahá možná až ke galaxii M 33 v Trojúhelníku. Dalším pozoruhodným jevem byla samotná délka expozic při fotografování, která dosahovala téměř dvojnásobku expozičních dob pod velmi kvalitní oblohou v Jizerských horách. Ostatně i čistě laicky vzato, pokud si člověk prohlíží některé snímky a není na nich patrný ani po velmi dlouhé expozici závoj světelného znečištění, není pochyb, že šlo o velmi slušné podmínky. Přestože hodnocení tmavosti oblohy je značně subjektivní, přestože viditelnost některých jevů byla značně individuální (i když jsme si ji nezávisle na sobě potvrdili nejméně ve dvou lidech), existují i tyto objektivní fotografické záznamy, popřípadě měření Sky Quality Metrem, které potvrzují, že tu noc v Rakousku se jednalo o výjimečný zážitek, který mírně znehodnotil pouze zákal při obzoru, jindy se zřejmě nevyskytující. Naopak pozitivem bylo, že celou noc nebyla žádná vlhkost, snad i díky silnému, k ránu až nárazovitému větru, což umožnilo bez problémů pozorovat i fotografovat celou noc. 8 hodin pod temnou oblohou jsem si dokonale vychutnal a i díky výborné partě astronomů - amatérů hodnotím akci za 1*. |
||||||
Star Austria 2008 |
||||||