Cestu za zatměním jsem absolovoval autobusovým zájezdem. Přesto tohoto způsobu nejen nelituji, nýbrž mám pocit, že to byla úžasná zkušenost. Na této stránce vám podám malý náhled na místa z našich cest, především z Bulharska a tureckých hor.

Cestovali jsme od rána 26. března a za celý den jsme dojeli až na hranici Maďarska se Srbskem. Průjezd bývalou Jugoslávií proběhl v noci a teprve nad ránem jsme se po průtazích na hranicích ocitli v Bulharsku. Východ Slunce 27. března na jasné obloze byl krásný. Ty tam byly haldy sněhu z domova (v Jablonci 1 metr), kolem jen zelenající se louky, zkrátka jaro. Nejhezčí snímek z rána mám z cesty autobusem. Vlevo od děravé silnice čněly pozvolné svahy hor a pod nimi nějaké bažiny.

Průjezd Bulharskem byl zdlouhavý a zaujaly nás hlavně polorozbořené domky ve vesnicích a neskutečný nepořádek kolem nich. Také jsme často registrovali vypalování trávy. Naopak nádherně kvetly stromy, patrně mandlovníky(?).
Protože řidiči museli dělat pravidelné větší pauzy na 8 hodin, vyšla jedna taková ještě v Bulharsku před hranicemi. Zastavili jsme v menším městečku Harmanli a ačkoli původně nevěděli, co tam proboha budeme dělat, nakonec z toho byla příjemná zábava a dost jsme se nestačili divit místním poměrům.

Lidé zde bydlí různě, zde jsou vidět patrně nejhorší domky. Dost časté byly ve vsích a kolem vesnic byly nepřehlédnutelné haldy odpadků. Zdálo se mi, že se jich často zbavují spalováním a kromě toho spalují trávu i ze zemědělských důvodů. Co dodat ke snímkům pytlíků ve větvích keřů? Snad toto není typické Bulharsko současnosti.
Vlevo je vidět Harmanli. Na první pohled vás možná neupoutají často neomítnuté budovy. Centrum vypadá dnes upraveně, ale je to v poněkud budovatelském stylu.
Panelák nedaleko místa našeho zastavení. To ve vás zanechá dojem Chánova. Dům uprostřed je asi nejtypičtější ukázkou. Lidé si zde potrpí spíše na auta a oblečení, než na vzhled domů či plotů. Nezbytnými doplňky začíná být klimatizace na balkónech. Zeď na snímku vpravo je jakousi historickou památkou, povšimněte si jak je vhodně zakomponována s pozadím kulturního střediska a paneláku. Trochu mi to připomíná rodnou Českou Lípu.
Podobný smysl pro kompozici měli místní v případě bývalé samoobsluhy. V pozadí za ní totiž stojí jedna z nejhezčích staveb - kostel. Vůbec církevní stavby jsou zde ve výborném stavu, což o něčem svědčí. Krásný byl nejen kostelík, ale i jeho kolní zahrada.
Vybral jsem nakonec ještě typické sousoší, jaké by se neztratilo ani v Jablonci nad Nisou. Příroda v okolí města však byla nádherná. V krásném předjaří jste mohli vidět nádherné květy i divoce zvící osly. Pokus o určení ptáka vpravo skončil prozatím nezdarem, neboť nejblíže to má k vrabci a čejce :)
S Bulharskem se loučíme optimisticky a pojďme se podívat, co nás čekalo v Turecku. Příjezd do Turecka probíhal v druhé noci naší cesty. Nejhorším zážitkem celého zájezdu byla bohužel turecká hranice. Ať už cestou tam, či zpět, platilo, že čím blíže jsme byli ČR, tím kratší byl pobyt na hranicích. Do Istanbulu jsme dojeli po ránu, autobus byl na cestu upraven do lůžkové verze.
První věc, co se mi ráno z Turecka vybavuje byla istanbulská magistrála. Odhrnul jsem záclonku a spatřil jsem asi 12-ti proudou vozovku vedle nás. Legrace ale byla, že na druhou stranu v protisměru byl další, stejný počet pruhů. To se prostě musí vidět :) Kousek za Istanbulem jsme zastavili u pumpy, najedli se a dali do kupy a pak se rovnou pokračovalo v přejezdu hor s cílem dojet na jih Turecka ještě dnes.
Všechny fotografie z cest po Turecku jsou až na výjimky focené z jedoucího autobusu. Nakonec se docela vydařily. Už před horami mně zaujal velmi hezky řešený kruhový objezd. Jakpak by nezaujal, že? Ale my přes něj jeli nejméně dvakrát, protože jsme nemohli najít odbočku na jih do hor. V každé obci i městě je nejméně jedna mešita..
Ještě před vjezdem do hor jsme pokračovali na jihozápad dlouhým údolím. Krajina zde již byla vyloženě jarní, byl krásný slunečný den. Otevíraly se nám krásné výhledy. Samotné hory byly neskutečně barevné. Různé druhy půd, vegetace, nádhera.
Měst jsme po své cestě mnoho nepotkali. Tady je jedno z nich, stihl jsem cvaknout kašnu, ale povšimněte si zvláštní výzdoby nahoře mezi lampami. Na fotce vpravo je taková malá lekce turečtiny i když myslím, že i tak nejzajímavějším faktem bylo, jak podobné značky v Turecku měli.
Další pohled na městskou ulici. Na venkově potkáte více zahalených žen než v Istanbulu. Další fotka ukazuje jiný zajímavý zjev. Jedete horami, krásnou krajinou a najednou se vynoři takováto či podobná budova nějaké továrny a zas nic. Na poslední fotce je vidět, že ačkoli bylo v Turecku již jaro v plném proudu, tak v horách ležel sníh. Naše cesta vedla místy v nadmořské výšce 1000 až 1500 metrů.