Střed Mléčné dráhy

Mléčná dráha, naše Galaxie, se na tmavé obloze jeví jako pás rozšiřující se nejvíce v souhvězdí Střelce a Hadonoše. Není to náhoda. Jedná se totiž o spirální galaxii a směrem ke středu leží centrální výduť, kterou pozorujeme v létě právě ve Střelci.
Pohled na temná a světlá zákoutí u nás pomalu zastírá světlo měst, stejně jako poloha nízko nad obzorem. Přesto je to nejkrásnější oblast, kterou si můžeme ze Střední Evropy prohlížet. Vychutnejte si ji, dokud je to možné, nebo lépe, podívejte se na ni na své cestě do jižních moří a pouští. Pohltí vás desítky hvězdokup, kulových i otevřených, mlhoviny kde vznikají nové hvězdy, hustá oblaka prachu..

Datum: 10. 5. až 3. 8. 2008
Technika: Canon 300D, Sigma 135 mm (clona 5,6), montáž GSO, autoguider (Martin Myslivec), časovač (Honza Špulák)
16 snímků: 13 snímků je 2 x 10 min na ISO 400. Jeden snímek je 2x 6 min na ISO 400, jeden 4 x 5 minut na ISO 800, jeden je 10 min na ISO 400 + 10 min na ISO 800
Software: DeepSky Stacker (odečet temných snímků, sesazení na sebe, zprůměrování), Adobe Photoshop (úpravy pozadí snímků), Autopano Pro (složení do panoramatu), Adobe Photoshop (zvýraznění detailů)

Fotografie, kterou zde uvádím, je mozaikou mnoha snímků a je velmi obtížné jen slovy vyjádřit, jak těžké bylo dát tento snímek dohromady tak, aby alespoň trochu přiblížil tuto krásnou oblast detailně, ale zároveň v širším kontextu oblohy. Pouhým okem se také nedíváme jen na malý výsek nebe, jako je tomu s dalekohledem, ovšem teprve větší triedr začne ukazovat detaily viditelné na velké fotce. Spojit tyto dva pohledy do jednoho, to byl hlavní cíl.

Nezastírám, že tato mozaika začala vznikat zcela náhodou, když se ukázalo, že mám několik na sebe navazujících snímků. A pak už to byla jen obyčejná lidská chamtivost, nebo snad snaha o zachycení těch nejznámějších objektů této oblasti? Možná to byla snaha vyfotografovat to ne jen jako částečnou mozaiku, ale jako panorama, kde by nechyběl byť kousek oblohy. Ať už to byly jakékoli pohnutky, najednou se mozaika začala rozrůstat - z oblasti Hadí mlhoviny v Hadonoši postupně až k Orlí a "labutí" mlhovině Omega. Ze starších záběrů přibyla Laguna a Trifid a především nejlepší fotografie této mozaiky, velký oblak Mléčné dráhy ve Střelci pod nimi. Následovaly doplňkové oblasti. A najednou to bylo. Vše začalo nevědomky již 10. května a skončilo, alespoň prozatím, 16. srpna 2008.

Říkal jsem, že je těžké slovy vyjádřit obtížost pořízení takovéto mozaiky. Ano, kdybych tušil co mně čeká, nevím, zda bych se do toho pustil znova. Soudě podle množství práce asi ne, spotřebovala značnou část volného času v létě. Soudě podle výsledku zcela určitě ano. Už samotné fotografování byl oříšek. Vyběr délky expozice a citlivosti byl kompromisem mezi potřebou pořídit co nejvíce fotografií jednoho pole a tím, že obloha se neúprosně otáčí a počasí také nedovolí se zaměřit na každé pole mnohokrát. K tomu blízko obzoru panoval čilý letecký ruch a někdy to už bylo na hranici psychické únosnosti, když po několika minutách expozice najednou letělo letadlo a setrvalo v záběru přes půl minuty. Následovaly vyhazované, přefocované a jinak zachraňované expozice. Ano, došlo i na jednu retuš slabého letadla, které jsem nepostřehl. Myslím, že byste si jej ani pořádně nevšimli v levém dolním rohu, ale nedalo mi to. Podobně jsem se natrápil s družicemi v pravé horní části. Tato oblast byla vůbec velice nešťastná. První fotografie "pokazila" družice, druhou sérii pokazil nepřesný chod montáže (tedy já), třetí opět družice a to už jsem ale nasadil nejsilnější kalibr, čtyři fotografie a ty stačily na vymazání stopy družice. Zdaleka nejhorší problém ale nastal v levém horním rohu. Už jsem měl složenu prakticky celou mozaiku a zjistil jsem, že nedaleko M 11 ve Štítu mi chybí kus levého horního rohu. Pokusil jsem se sice na poslední chvíli tuto část nafotit, ale bylo to doslova mezi mraky a tak jsem tu vylovil jen dvě velmi problematicky vypadající fotografie a ještě na různé ISO. Myslíte, že to stačí? Omyl - oblast dýmka u nás nevystupuje moc vysoko nad obzor a samotná oblast vpravo dole na snímku byla lovena doslova z ničeho. Snímek byl již po 6 minutách na hranici použitelnosti a ke slovu přišly pokročilé digitální triky.

A propos.. když jsme u těch digitálních triků. Už samotná úprava, kdy jsem z každého snímku "vymazal" barevný přechod z důvodu blízkosti obzoru a světelného znečištění, byla vysokou školou mojí trpělivosti a schopností. Když už jsem měl jednotlivé části připravny ke skládání, odmítl mi zase program skládat všechny části. Pokaždé alespoň jednu odmítl použít úplně. V záchvatu nejvyššího zoufalství jsem nakonec našel jedno jediné funkční nastavení po snad deseti marných pokusech v několika různých dnech. Když už tedy vypadlo hotové panorama, stačilo jej již jen oříznout a trochu zvýraznit temné mlhoviny a bylo to.