Svoji první Expedici jsem zažil ve dnech 2. - 18. srpna 2002. Byla to báječná astronomicky laděná akce, na kterou se jistě každý bude rád vracet. Hlavní náplní bylo všemožné astronomické vzdělávání formou přednášek, které jsme se dle počasí snažili doplnit prakticky, každý ve skupině, kterou si vybral, nebo do ní byl přidělen. A tak jsem se napoprvé rozhodl být u Astrofota a pochopitelně nelituji.
Z celé akce se pokusím vybrat některá zajímavá pozorování. Ono totiž nebylo zase tak hezké počasí, což je ale prý na Expedici zvykem. Problém byl ale v tom, že jsme měli vlastně docela hezky, neboť jinde v republice třeba pořád jen lilo - a byly z toho povodně, na které se jen těžko zapomíná. To i astronomie dostávala svůj prostor jen z nejnutnější povinnosti...

Pozorování první - 3. až 4. srpna Hned první noc se vydařila, ovšem byla to jedna z mála nocí, které takové byly. Večer jsem neodolal západu Venuše za soumraku, který jsem pozoroval a nafotil z pozemku vodárny. Chvíli na to už přelétala Mezinárodní kosmická stanice (ISS), kterou jsem pozoroval za letu kolem parabolických antén a nakonec jsem se pokoušel ještě o záblesk Iridia 40. Shoda okolností tomu chtěla, že ISS i Iridium jsem měl příliš podexponované v důsledku velké clony...

Pozorování druhé - 5. až 6. srpna

Večer jsme měli možnost sledovat báječné představení blýskavic ve vzdálených konvektivních bouřích. Ne že bych neměl snahu fotit, ale má iluze o velkých clonových číslech neměla konce a tak z tmavých záběrů vybírám pouze dva. Na tom druhém ovšem je také čára v podobě přelétající ISS.

Protože jsem dostal k dispozici montáž GS-280 s hodinovým pohonem na baterie, mohl jsem zkusit zcela nový druh záběrů. Ustavení montáže se zdálo jednoduché, ale nakonec mi vždy dalo pěkně zabrat. Snímky které vznikly jsou však přece jenom pro mě cenné, protože něco podobného si zatím každý den nevyfotím... Sedmiminutová expozice Mléčné dráhy širokoúhlým objektivem od Orla po Střelec je sice krátká, ale už tak je na ní vidět více, než bych kdy předtím mohl nafotit staticky. Ještě nikdy jsem nevyfotil celou Labuť a tak jsem si nyní udělal radost se záběrem Labutě a Lyry zároveň. Z pokusů vyfotit kometu C/2002 O4 (Hoenig) nakonec vylezly pouze zajímavé záběry oblasti Andromedy s M 31, Kasijopeje a Kefea.

Nad ránem jsem také ještě zkusil teleobjektiv a za svítání jsem se trochu vyřádil a nafotil seskupení stativu s montáží, Měsíce, Saturnu i sebe...

Nakonec jsem se rozhodl vyčkat východu Slunce. Čekání to bylo nekonečné, ale výsledný zážitek byl k nezaplacení a docela se zdařily i fotky.

Pozorování třetí - 12. až 13. srpna - Perseidy

Ano, byla to noc maxima Perseid. A byla to také noc očekávání v mnoha obcích na jihu Čech. Je až neuvěřitelné, když zde napíši, že v Úpici se vůbec dalo pozorovat, ale tak už to v přírodě chodí... Již o půl jedenácté v noci jsem se vydal pozorovat, možná předčasně. Udělal jsem ale dobře, protože od 23. hodiny už bylo prakticky jasno a vydrželo to až do báječné půlnoční svačiny, bez které bych zdejší noci asi nepřežil :-) Dík patří v tomto případě jak paní Samkové s dcerou, tak paní ředitelce Markové.
Tedy již od půl jedenácté do jedenácti jsem napočítal 12 Perseid a to i přesto, že nebylo hlavně zpočátku ještě moc jasno. V jedenáct jsem doběhl pro foťák a stativ a začal s expozicemi. Jak to dopadlo? Nevím - no zkrátka 23:14 - 23:25 v oblasti UMi nic neletělo. 23:30 - 23:35 v Pegasově čtverci - zaznamenán velmi pěkný, jasný, pulzující meteor přesně přes mou fotku. Čas 23:34:45, pozorování potvrzeno nezávisle dalšími. Výsledek - šance na fotku, jakou jsem nikdy neudělal. Zhacena vlastní blbostí. Při výměně objektivu neukončena expozice. Snímek ozářen červenou baterkou. Toť chyba číslo 1. Chyba č. 2 - špatný film aneb podivný Kodak 400 ASA. Náprava jasná. Nevzdávat to, koupit lepší film, hlavně citlivější, být pečlivější s expozicemi a hlavně - takových fotek ještě bude :-) Přesto cítím, že fotka meteoru s pointovanou expozicí dlouhou 5 minut, kdy meteor byl přes úhlopříčku fotky a pulzoval, to se jen těžko bude opakovat... Ještě jsem zkusil štěsí v souhvězdí Delfína, ale marně.
Po půlnočce padla mlha zkrze níž nás osvítilo pár hvězd a několik jasných meteorů. V jednu jsem šel spát.

Pozorování čtvrté - 16. až 17. srpna - další bouře s blýskavicemi

No takže ne že by to byla astronomie, co mě zaměstnalo. Nicméně snímků těchto nádherných blýskavic rozhodně nelituji.

Noc poslední - 17. až 18. srpna - Noc kontrastů

Začalo to nevinně. Jak je totiž prý běžné, je poslední noc jasno. Byl táborák a při jeho zahájení bylo slavnostně oznámeno, že někde mezi Marsem a Jupiterem se od nynějška pohybuje balvan se jménem Expedičník. Tak jsme pojmenovali planetku.
Jenže bylo poměrně jasno a tak jsem na buřty a další vylepšeniny moc náladu neměl, což neplatilo o všech :-) Akcí číslo jedna z hlediska astronomů byl průlet jasné blízkozemní planetky kolem Země. Skutečně jsem ji této noci viděl a byl to parádní zážitek.
Poprvé to bylo už kolem 23. hodiny binarem 25x100. Bylo to prostě úžasné najít si jednu hvězdičku - a po chvíli vidět, že je o kousek jinde. To nejlepší ale teprve následovalo. Vytáhli jsme si Dobson bezmála 30 cm v průměru. Měli jsme ovšem radikální problém udržet jej v rovnováze zrovna ve směru souhvězdí Šípu, kde planetka v tu chvíli byla. Nakonec jsem to řešil tak, že jsem si nechal trochu skřípnout prsty v oblasti ložisek... Unikum pozorování této planetky bylo v tom, že za pouhou minutu urazila několik úhlových minut na obloze. Jinak řečeno, během několika hodin se přesunula ze Šípu kolem hlavy Labutě až někam za Lyru. V Dobsonu to celé vypadalo asi tak, že jste mohli vidět hvězdičku jak se POHYBUJE kolem okolních hvězd. Nikoli s odstupem, ale v reálném čase byl pohyb vidět. Tu se prosmýkla mezi dvěma hvězdami, onehdy opět obtočila další a tak stále dokola. Naprosto šílené bylo udržet ji v zorném poli. Zvládla jej přeletět vždy asi za minutu. Vystřídalo se nás u Dobsona dost a všichni to viděli, jen nemohu zapomenout na Hanku Kučákovou, která dlouho vytrvale koukala do Binaru a když se konečně dostala k Dobsonu, vyklouzla mi ruka a planetku už jsme znovu nenašli. Ono totiž její hledání mi zabralo snad půl hodiny už poprvé a napodruhé už to prostě nešlo. To jediné mě mrzí. A pak také to, že následná snaha planetku vyfotit nebyla úspěšná a to přesto, že jsem fotil s teleobjektivem 135 mm a na snímcích mám hvězdy minimálně do 11 mag. Zřejmě byl pohyb planetky moc rychlý, ale přikláním se už i k verzi, že film Kodak, co moc neuspěl už u fotky meteoru, byl možná vadný. Vracím se zatím k oblíbené Fuji.
Fantastickým zážitkům ale nebyl konec. Počkali jsme si totiž na poslední východ Slunce. Na jeho povrchu se navíc nacházela veliká skvrna tvaru srdce a tak ani nedokážu vyjádřit slovy, jaká nádhera to byla. Slunce jsme viděli nejen očima, ale i různými triedry, jak málo bylo oslnivé. Nádhera....

Expedice v Úpici se mi velice líbila a doporučuji tuto akci všem astronomickým nadšencům. A jste-li začátečníci nebojte se přesto lidem z Brna napsat, že to chcete také zažít. Možná pro to budete muset něco udělat, ale ta pozorování Vám jistě mnohé dají a Expedice nebude mít chybu.