Jedno z pěkných a nepříliš častých seskupení nabídl začátel listopadu 2004.

Celkově vzato, já osobně si od 13. října na podobné úkazy nevybírám moc dobré počasí. Velmi starý Měsíc jsem 13. 10. neviděl kvůli jedinému, ale zato dobře umístěnému mraku. Úplné zatmění Měsíce jsem viděl, ale ne v úplné fázi. Vlastně jsme za ním cestoval desítky kilometrů a byl odměněn alespoň chvilkovým pokoukáním. Zdá se že to vyvrcholilo nyní 5. listopadu. Několik dní před bylo zataženo nízkou oblačností z důvodu inverzního rázu počasí. 5. ráno se stihla přihnat studená fronta, takže na Jablonecku zase nic. Jinde, především ve východních částech ČR to viděli.

Nakonec se zdálo, že alespoň 6. ráno bude hezky, jenže vyjasnění, které jsem očekával se poněkud urychlilo. V podstatě to znamená, že hezky bylo především kolem půlnoci a později ještě až do čtyř. Pak se začalo zatahovat. Ráno po rozednění už slabě sněžilo, takže následující fotky byly vlastně šťastně pořízeny. Opět jsem použil digitální fotoaparát Olympus C760, který mi laskavě půjčuje můj skvělý soused. S tímto foťákem jsem 5. 11. večer nafotil zajímavé pruhy od letadel i skvrny na Slunci.

Následující text pochází z příspěvku pro APO, kde jsou i další pozorování.

V Jablonci nad Nisou to bylo velmi špatné s počasím, a proto jsem vstával alespoň šestého, kdy byla naděje na jasné nebe.
Tato naděje klesla rychle k nule v pět ráno, a to i přesto, že zhruba od zenitu k Z až J obzoru bylo vcelku jasno. Orion i Sirius viditelní stále, Měsíc v okamžicích mezi mraky..
Když už jsem to vzdával, neboť oblaka nad východem setrvávala asi v důsledku výstupných proudů nad nedalekými kopci, najednou se objevily obě planety. Udělal jsem i jeden snímek.

Nakonec jsem se pokusil zoufale popojet na kole na protější kopce asi kilometr na západ. Mezitím se ale nasunula - definitivní deka z oblačnosti a zůstaly jen proužky u JV obzoru, kde krásně svítalo, a tak jsem se bavil aspoň focením této části oblohy.

Jak jsem si tak hrál, najednou koukám, že z neproniknutelných mraků na mě vykoukla Venuše. Nevěřícně na ni koukám a snažím se natočit tím směrem objektiv. Z předchozího pokusu mám nazoomováno, ale snímek se nakonec vydařil lépe, než jsem za těch pár sekund, co byly planety vidět, mohl doufat.

Nakonec jsem ještě rychle trochu odzoomoval, ale planety mizí v nedohlednu.

Tak nevím. Zdá se, že jsem je viděl, ale víc potěšilo už to samotné krásné ráno.