Jedna z výhodných elongací připadla na počátku roku 2006 na přelom února a března, kdy byl Merkur především v únoru viditelný jako jasná hvězdička poměrně vysoko nad západním obzorem.

První pozorování mi vyšlo 19. 2., kdy se nasouvala od jihozápadu fronta. Vysoká oblačnost hrozila, ale nestihla se naštěstí nasunout dostatečně vysoko..
Pěkný pohled na louku se mi naskytl už při příchodu. Vysoká vrstva zmrzlého sněhu byla v popředí ozářena lampou, v pozadí způsobily závěje jasné terénní zlomy.

Snažil jsem se snímat Merkura vždy v době, kdy byl trochu mimo nejsilnější vrstvy cirrů, ale bylo těžké tyto okamžiky trefit. Dole je vidět celkový pohled na situaci toho dne navečer i výřez ze snímku, na němž je Merkur poblíž kondenzační stopy letadla.

Poslední snímek jsem dělal ještě poměrně brzy po západu Slunce, protože Merkur zapadal do hustších vrstev oblaků.

26. 2. 2006

Vydal jsem se na kopec s fotografem Alešem, který mi také zapůjčil další objektivy na vyzkoušení. Bylo to krásné focení a výsledky jsou pro mně zajímavým ponaučením.

Zpočátku jsme si jen tak hráli, jak je vidět na prvních třech záběrech. Bylo skutečně zábavné chytat Merkura společně s našimi postavami. V těchto okamžicích byl Merkur viditelný okem, ale ne tak snadno. Bylo třeba dobře vědět, kam se dívat.
Poté jsem sešel z kopečku vodárny, kde jsme začínali s focením a půjčil si objektiv Helios 2/58 mm. V přepočtu na kinofilm dělá toto ohnisko pohled asi 92 mm objektivem. Takto jsem nasnímal Merkur dvakrát, objektiv byl zacloněn na 4.
Dalším objektivem byl zoom 135-400 mm. Nastavený byl na 135 mm, což dělá na EOSu 300D asi 215 mm objektiv (zatím si zvykám a tak je pro mně přepočet na kinofilm zajímavějším údajem). Na můj ministativ to byla extrémní zátěž. Mnohem víc ale vadil fakt, že jsem snímky příliš podexponoval a tak jsou při zesvětlení ve snímku patrné nepříjemné pruhy. Poslední snímek je opět objektivem Helios, Merkur byl již snadno viditelný okem a začínal slábnout v oparu nad obzorem.
Výborný objektiv je Tokina 12-24 mm, který mi Aleš zapůjčil na závěr focení. Jeho záběr je i na menším čipu 300D-čka velmi široký a překonává i 28 mm ohnisko na klasický film. Zde uvedený záběr odpovídá pohledu přes 19 mm objektiv na kinofilm (oříznuto do panoramatické podoby).
Jak již bylo naznačeno, snímky Merkura jsou mé první, které jsem stvořil pomocí nové digitální zrcadlovky Canon EOS 300D. Používám nyní setový objektiv EF-S 18-55, který nemá úplně nejhorší parametry, ale pokusím se dovybavit pevnými objektivy. Především ohnisko 135 mm by mi mohlo přinést zlepšení směrem k astrofocení.

Na závěr bych rád uvedl jeden velmi hezký Alešův snímek, neboť jsem na něm vidět v akci :-)