Tento článek vznikl díky velmi milému přístupu mého souseda Stefana, který mi ochotně zapůjčil svůj nový digitální
foťák Olympus C760 UZ.
Hned úvodem je třeba poznamenat, že digitální kompakty, byť vybaveny manuálním nastavením, nejsou pro fotografování
souhvězdí příliš ideální. Proto jsem se zaměřil alespoň na to, co lze i s takto jednoduchým vybavením zajímavého fotit.
Část 1. - Velký vůz
Na co jsem se těšil už od soumraku byla možnost sekvenčního nasnímání oblohy a vytvoření animace. Když jsem dorazil na
kopec, musel jsem pro to chtě nechtě nakonec vybrat právě souhvězdí Velkého vozu. To bylo nevhodně nad severozápadem, kde mám
oblohu nasvícenou městem, nicméně jedná se o souhvězdí dostatečně jasné a známé a proto jsem vsadil na jistotu, než bude
čas na další experimenty.
Určitě jste to viděli v planetáriu, ale co takhle na živo? Klikněte na obrázek!
Vydržel jsem minutu co minutu po dobu půl hodiny snímat 15-ti sekundové expozice. Mezitím jsem zažil přelety
letadel (na videu jsou vidět jako rychlé mžitky), zjasnění nějaké družice v předních kolech Velkého vozu a jeden
čtyřminutový ohňostroj, který svými záblesky trochu osvětloval stromy, což se bohužel moc nezachytilo.. Abyste tomu
rozuměli, bydlím v lokalitě, kde si lidé docela často dělají ohňostroje :-) Tentokrát mi probíhal za zády v údolíčku
pod kopcem, tak jsem viděl jen nejvýše létající rakety.
Video je složeno ze 30-ti snímků, v DivX má 528 kB.
Chcete-li vidět originální video (29 MB) je zde.
Část 2. - Venuše, Saturn, Merkur a Měsíc
Přestože do postele jsem se dostal až před půl druhou (dřív to prostě nějak nešlo), už ve 4:20 jsem zase vstal.
Důvodem bylo, že jsem se těšil na fotografování ranního seskupení planety Venuše a Saturnu, včetně pokusu pozorovat
Merkur jako jitřenku.
Úvod byl nakonec ale zcela jiný, neboť jsem si vzpoměl na možnost vidět nějaký přelet ISS a měl jsem štěstí - jeden
nastával zrovna ve 4:34. Takže jsem se fofrem sbalil a mazal na kopec.
Sotva jsem nafotil první zkušební snímek (aby se ukázalo, že budu muset foťák nastavit trochu jiným směrem), už jsem
nad západem registroval pomalu se sunoucí jasný bod. To byla ona. Rychle jsem nafotil druhý zkušební snímek a protože ten
již byl správně namířen, mohl jsem v další minutě exponovat samotnou ISS, nejprve výše, posléze na dalším snímku o něco
níže.
Za povšimnutí stojí jak posun souhvězdí samotného na obloze, tak rozdílná délka stopy ISS na jednotlivých snímcích,
přesně úměrně tomu, jak se ode mě vzdalovala.
Kliknete-li na obrázek, načte se větší animovaný gif (650 kB).
Dále jsem se tedy zaměřil na seskupení Venuše a Saturnu. Jak jsem později zjistil, aparát byl nastaven na fotografování
v režimu Sépia a nikoliv barevném, proto první fotografie na této stránce mají jakoby černobílý odstín. Vypadá to vlastně
docela pěkně. Druhý problém byl v tom, že jsem zkusil používat manuální ostření, ale později jsem zjistil, že digitál
neostří zcela na nekonečno a spoléhal jsem opět na ostření automatické. Zde nutno podotknout, že ostření automatické
fungovalo prakticky bez problémů.
Další fotografie již byly pořizovány v barevném režimu, ale stále na manuální ostření na nekonečno. Zde jsem se opět
pokusil o složení několika snímků do jednoho.
Svítání pokročilo. Vzpoměl jsem si ještě na možnost vidět Merkur, ale problém byl s vysokým východním obzorem, který na
louce nedaleko bydliště mám. Nakonec jsem tedy popošel na vhodnější místo a dělal další expozice.
Zde je celkový pohled na východ z vršku louky, Venuše je při horním kraji snímku. Následuje záběr na Venuši i se Saturnem.
Pohled na svítající nebe byl opravdu úchvatný, jako obvykle. Nad Jabloncem se tyčí na jihovýchodě známý hřeben Černé
studnice. Tak jsem si udělal další panoramatickou fotku i s oblaky nad ní.
Měl jsem nakonec štěstí. Když už to vypadao, že Merkur nebude, vyhoupla se nad stromy na východě poměrně
nepřehlédnutelná hvězdička. Byl tam. Tak jsem na závěr udělal nějaké záběry Merkuru. To už bylo těsně před východem
Slunce.
První snímek vznikl v 5:34, druhý v 5:38. Dělal jsem ještě expozici v 6:04, kde je také patrný, ale na modrém nebi se již trochu ztrácí.
Na cestě zpět jsem se rozhodl ještě otestovat desetinásobný optický zoom na Měsíci. Výsledek byl překvapivě dobrý. Ostření zajistila automatika.
Šíři zorného pole desetinásobného zoomu můžete posoudit také na předchozích záběrech. Např. výše uvedený celkový panoramatický pohled na louku ze dvou fotografií na minimální přiblížení a dole je levý snímek Merkuru nad stromy naopak na maximální přiblížení.
Výsledky předčí má očekávání, ještě je třeba příště ukládat snímky v kvalitě SHQ místo pouhé HQ a popřemýšlet o snížení šumu.
Další záběry na planety a Měsíc následují z 10. a
13. září..