Slunce je už za maximem své aktivity, ale ne vždy to ještě znamená konec všech nadějí na spatření polární záře.... - Tak nějak jsem začínal úvod k polární záři 30. května 2003. Že se mohlo stát ještě něco významnějšího jsem netušil...

Sluneční disk se koncem října 2003 ozdobil mnoha krásnými skvrnami. Slavnými se staly zejména oblasti označené čísly NOAA 484 a 486, ale brzy se k nim přidala další obrovská oblast 488. Nenadálé prudké navýšení aktivity mělo později za následek časté erupce spojené s výrony hmoty z koróny, jež nezřídka intenzivně ovlivnily zemskou magnetosféru. 28. a 29. 10. došlo k dvěma mohutným erupcím, jež se zařadily do první desítky ze všech dosud zaznamenaných (od r. 1976). Ta první měla intenzitu třídy X 17,2 (2. nejsilnější vůbec), o den později to bylo X 11.

Pozn. 4. 11. 2003 - Aktivní oblast 10 486 dnes vyprodukovala v době, kdy se nacházela na okraji slunečního disku, vůbec nejsilnější erupci X 28!! Většina nabitých částic z této erupce Zemi bohudík, nebo bohužel, minula.

SEC NOAA/GOES	DKØWC	SEC NOAA/PMAP

Jak to bylo s pozorováním samotných polárních září? Velmi jasné polární záře nastaly třikrát - poprvé po dopadu částic z první CME zhruba 29. 10. dopoledne, dále pak jakýsi dozvuk v noci na 30. 10. (možná opožděné CME z 26 - 27. 10.). Poslední, asi nejsilnější magnetická bouře nastala v noci z 30. na 31. 10. jako důsledek nárazu částic uvolněných při CME 29. 10. 2003.
Jak to bylo u nás? Dopolední vlnu samozřejmě viděli hlavně v Americe, noční zesílení polárních září pak dokonale překazilo počasí. Bylo zataženo nízkou oblačností. Také noc z 30. na 31. 10. byla v té pro nás nejdůležitější části vesměs zatažená. Jen tu a tam se oblaka trochu protrhla. Já měl to štěstí, že když sem byl už asi potřetí na kopci podívat se, zda se to neroztrhá, udělal se nad východem a jihovýchodem obrovská trhlina. Viděl jsem souhvězdí od Berana přes Býka až po Blížence, také Vozku a samozřejmě Oriona. Ale hlavně - polární záři na niž se jen tak nedá zapomenout...

20:12 SEČ, exp. 25 sekund První snímek ukazuje nebe na SV při běžné situaci, kdy polární záře neprobíhaly.	22:46, exp. 30 s Situace nad SSV obzorem poté, co Michal Švanda v Praze upozornil na polární záři mezi mraky.	22:49, exp. 25 s Situace nad S obzorem o chvíli později...

První série snímků má především za úkol porovnat nebe osvětlené městem v době kdy polární záře nebyly s dobou, kdy zřejmě již za mraky něco bylo. Úsudek je na každém z nás.. fotky jsou vždy vyvolány se stejným podáním barev RGB.
Povšiměte si zejména typicky oranžové barvy prvního snímku a ještě více oranžovožluté části na třetím snímku. Prostřední záběr je focen pod úhlem asi 30 stupňů vlevo.
Na první fotce z další série je myslím již dobře patrné, že mraky nejsou ozářeny jen světlem pouličních lamp.

22:52, exp. 25 s okem nepříliš patrné ale na fotografii lépe, že nad SSV obzorem nejsou jen mraky osvětlené městem.	23:03, exp. 25 s Neuvěřitelný pohled se naskytl nad V obzorem, kde na pozadí smrků zářil oblak zelené barvy jasný jako oblak od pouličních lamp nad středem města (srovnání viz. 3. fotka nahoře)
23:05, exp. 25 s Divadlo pokračovalo. Já žasl, telefonoval a fotil zároveň. (Ano Michale, jednou rukou sem fotil a druhou ti líčil zážitky.. :-)	23:07, exp. 25 s Navazující záběr (pohled více doprava). Na předchozí fotce je spodek Blíženců a Saturn, zde Orion...

Okem byla pozorovatelná opravdu jen ta zelená záře, ale o to zajímavější to bylo. Teprve nyní jsem pochopil, jak tajemně krásné jsou polární záře na dalekém severu, mají-li zelenou barvu. To u červených září vám to tak tajemně strašidelné nepřijde...
Další fotky vznikly po přeběhnutí na druhý konec louky, kde tolik nevadily stromy.

23:11, exp. 50 s Nemám co dodat.. červená vidět nebyla, díváte se do souhvězdí Blíženců.	23:12, exp. 50 s Opět pohled více doprava - povšiměte si oranžové záře dole u stromu - omylem jsem ji považoval za červenou polární záři..

Pravděpodobně se tedy jednalo o mohutnou drapérii jejíž spodní část tvořila zelená a vrchní červená aurora. Všiměte si náznaku pruhů v červené záři na levém snímku - možná kus drapérií. Záře pod Orionem tedy nebyla polární, ale od světel nějaké obce - viz srovnání s náčrtem dole.

	23:13, exp. 30 s Tento snímek se mi osobně líbí nejvíce.. Dole zbytky oblačnosti, nad ní zelená a posléze červená drapérie. Hvězdy přísluší souhvězdí Blíženců, nejjasnější je však samozřejmě planeta Saturn...
	23:15, exp. 30 s Rozlučkový záběr. Opět, tentokrát definitivně, se zatahuje, záře jakoby pohasíná. Domnívali jsme se, že za pohasnutí mohla samotná aktivita, ale zdá se, že to bylo spíše příkrovem oblačnosti...

Jak vidno, byl to opravdu další nezapomenutelný zážitek. Rád bych jej věnoval všem, kteří nemohli mít tolik štěstí jako já. Přiznávám, že tak velkou trhlinu v oblačnosti jsem v žádném případě nečekal.

Na závěr přidávám autentický hrubý náčrt situace, jak jsem ji zaznamenal po návratu domů.