Fotky jsou dělány na film 1600 ASA, což vůbec nebylo vhodné, proto jsou v kvalitě horší, ale přesto jsem za ně rád.

Zákusek, který opravdu musíte vidět. Velmi mladý měsíc dne 13. 5. 2002 od Jakuba Kencla!

27. 4. 2002
Počasí bylo nevlídné a studené. Zažil jsem ranní krupobití, pak déšť a odpoledne sníh s deštěm i sněžení. Večer se ale vyjasnilo a náhodný pohled na večerní severozápadní nebe nemohl nikoho nechat na pochybách, že už se to chystá. Mohli jsme sledovat jasné "hvězdičky" v podobě Jupiteru a Venuše, ale také Saturn a Mars. Utekl akorát Merkur kamsi za stromy.

9. 5. 2002
Pokus vidět planety okem, především vidět Merkur. Vyrazil jsem kvůli tomu až do hor, do Bedřichova, odkud už jsem pozoroval i kometu C/2002 C1 (Ikeya-Zhang). Nad obzorem byly cirry, ale jinak bylo vymeteno a obloha poměrně dost čistá. Už po příjezdu, něco po 21. hodině byla krásně vidět Venuše a Jupiter. S triedrem také Mars. Další planety na sebe nedaly dlouho čekat. Nejprve jsem triedrem našel i Saturn a pak už i Merkur. Když bylo po půl desáté, nebylo už pochyb, že je vidět okem směrem od obzoru Merkur, Saturn, Venuše, Mars a Jupiter. Vše to pěkně doplňovala Capella z Vozky. Před desátou hodinou jsem se ještě pokochal kometou, která byla nedaleko hlavy Draka a upoutala svojí velkou kondenzovanou komou. (Fotky sem dát asi nemá cenu, protože skener, který mám k dispozici, u těchto fotek vytváří hrozné přechody barev, snad později...)

13. 5. 2002 – pondělní večer
Počasí je stabilní. Ráno 10 až 12 stupňů, odpoledne 20 až 25. Je většinou od jasna po oblačno, místy i zataženo a bouřlivo, ale veskrze krásně. A tak se i dnes vyjasnilo a to kupodivu ještě před setměním. Vyrazil jsem jenom kousek za město, protože je tam lepší výhled k severozápadu. Hledání toho ideálního výhledu u Jablonce se ukazuje být velmi problematické, pokud zrovna je člověk zvyklý na pozorování z Budějovic nebo z České Lípy. Tady to dá zabrat a pro ideální podmínky je třeba šlapat nahoru do Jizerek. Dnes to naštěstí nebylo potřeba. Nad severozápadem sice zbyly slabé ciry a zákal, ale pozorovat se dalo.
Už cestou jsem kolem deváté viděl Venuši a po nalezení pozorovatelny ihned i Jupiter. Nalezení Marsu nebyl takový problém, ovšem jen díky triedru. Podobně jsem na tom byl i se Saturnem. To už bylo něco po 21:15. Asi deset minut před půl desátou jsem náhle sám pro sebe užasle vykřikl: „Ty blázne, von tam opravdu je…“ Ta slova pochopitelně patřila srpku Měsíce. Ležel v šíleném oparu, jen 3 stupně nad obzorem. Ani nebyla viditelná celá jeho polovina, špičky se ztrácely v oparu. Byl starý pouze 32 hodin a 35 minut, což je můj osobní rekord ve spatření mladého Měsíce. Teď už jsem si říkal, že mi chybí jen Merkur. Jenže když jsem ho marně hledal několik dalších minut triedrem marně (nevěděl jsem jeho přesnou pozici), usoudil jsem, že je to bohužel škoda, neboť je moc kalný obzor. Najednou se mi ale poštěstilo i pro tentokrát. Ve 21:27 jsem zahlédl Merkur a nenapadlo mě nic jiného, než že jsem tedy najel z něho na Měsíc, z něho na Saturn, pak na Mars a Venuši a pak šup na Jupiter. A máme to pěkně doma … no zkrátka pět planet a k tomu velmi mladý srpeček Měsíce. Před hodinou bych tomu neuvěřil. A přece se ukázalo, jak důležité je alespoň vyrazit (neboť dnes se mi moc nechtělo, když jsem byl z práce unaven a bylo moc oblačnosti).

14. 5. 2002 – úterý odpoledne
Právě se u nás v Jablonci nádherně vyjasnilo. Samozřejmě mi to nedalo a vytáhl jsem triedr. Podle Albiera jsem rychle vydedukoval, že se mám dívat 20 stupňů vlevo a asi dvacet stupňů nahoru od Slunce. A tak jsem díky tomu velmi rychle našel Venuši a vzápětí v tomtéž zorném poli mého širokoúhlého tredru 10x50 i tenoulinký srpeček Měsíce. Byl to fascinující pohled – jakási příprava na večer. Zvlášť by mě nyní mrzelo, kdyby se zase zatáhlo, ale pokud ne, bude to stát za to!

14. 5. 2002 – úterní večer
Mraky se sice nějaké přehánějí, ale počasí stejně vyšlo fantasticky. Ukázalo se, že stačí vlastně jenom vyjít před barák na louku a odtud pozorovat všechny planety i Měsíc.
Mohl bych se tu sáhodlouze rozplývat o tom, jak nádherný zážitek si pro nás dnes příroda připravila. Ale jak už to tak bývá, to si musí zažít každý sám. Fakt sám, že do zorného pole běžného triedru se vešel Měsíc s nádherným popelavým svitem, Mars a jasná Venuše, hovoří samo za sebe. K tomu si přidejme Merkur (velmi slabý, ale přesto dobře triedrem viditelný před 22. hodinou nízko nad obzorem), dále Saturn, viditelný pod Měsícem i pouhým okem a samozřejmě Jupiter – jasný a majestátný pod Castorem a Polluxem z Blíženců. Triedrem lze u krále planet bez obtíží rozeznat tři měsíčky po obou stranách kotoučku planety. Za poznamenání stojí také fakt, že Měsíc se od našeho odpoledního pozorování výrazně posunul směrem k Venuši. Ano, je to sice přirozené, ale nikdy to nebylo tak nápadné.

Ještě jeden pohled okem na Mars, Venuši a Měsíc a můžem jít spát.
Víte, podívaná je to fakt zvláštní a jestli tohle nebude vidět dřív než v roce 2040, tak to teda opravdu nevím. Asi se budu každý rok dívat aspoň na planety dvě či tři …

15. 5. 2002 – středeční přímka
Ano, vypadalo to, jakoby si příroda řekla - Mějme úsečku Venuše - Jupiter. Rozdělme tuto úsečku na dvě stejné poloviny a do jejího středu zakresleme Měsíc... tak takhle nějak, samozřejmě až na drobnou odchylku od toho úplného středu to vypadalo. Srpek Měsíce mezi jasnou Venuší a Jupiterem taky neměl chybu.