Úplné zatmění Slunce 11.8.1999

 

Nově - Hvězdy při zatmění na dvacetisekundové expozici.

Pro obyvatele České Republiky nastalo nejvýznamnější sluneční zatmění právě v roce 1999. Pás totality procházel od Newfoundlandu přes Anglii, Francii, Německo, Rakousko, Maďarsko a Rumunsko, dále přes Turecko a Írán až do Indie. Na území Čech byla viditelná v historických dobách pouze tři úplná zatmění Slunce. První doložené úplné zatmění u nás proběhlo v roce 878, další v roce 1415 a zatím poslední viditelné úplné zatmění slunce v Čechách nastalo 12. května 1706. Další úplné zatmění Slunce pozorovatelné z našeho území nastane až 7. října 2135! Zatmění ´99 bylo tedy z České Republiky viditelné pouze jako částečné, ale s velkým procentem zakrytého kotouče Slunce. Na jihu Čech to bylo nejvíce, například v Českých Budějovicích bylo zakryto 98,2 % Slunce. Na severu Čech jen z 92 % … Proto jsem uvítal možnost vydat se do pásu totality, kde je možné pozorovat zatmění jako úplné. Vybráno bylo Maďarsko západně od jezera Balaton.

Do Maďarska jsem vyrazil společně s výpravou dvou autobusů. Zájezd uspořádala hvězdárna barona Artura Krause z Pardubic.

Vyrazili jsme z Pardubic již 10.8. v 10:30. Cesta probíhala vcelku klidně, neustále bylo zataženo a chvílemi hustě pršelo. Teprve u hranic s Rakouskem se situace zlepšila. Do Maďarska jsme dorazili v 19:20. Nutno poznamenat, že zácpy na hraničních přechodech nebyly nikterak velké. Počasí v Sopronu bylo velmi přívětivé. Svítilo zapadající sluníčko, nad JV zářila část duhy. My jsme ale pokračovali dále do vnitrozemí směrem na Balaton. Nakonec autobusy zakotvily v obci Tompaladony asi 40 km na západ od Balatonu. Bylo 21:15, ale spát se ještě nešlo. Protože se vyjasnilo, smontoval se dalekohled a pozorovali jsme oblohu. Takto si většina prohlédla např. kulovou hvězdokupu M13 v Herkulu, galaxii M31 v Andromedě či otevřenou hvězdokupu M45 Plejády v Býku. Nechyběl pohled na Jupiter a Saturn. Ti co nebyli u dalekohledu se kochali Perseidami, kterých se dalo vidět za hodinu asi deset. Zajímavostí jistě bylo, že neustále bylo někde na obloze viditelné alespoň jedno letadlo.

11.8. jsem vstával v 6:15. V 6:30 jsem zaznamenal nasouvání se souvislé oblačnosti od západu a hned začalo pršet. Situace před sedmou ranní vypadala beznadějně. Zataženo a déšť. Teprve po sedmé se na západě ukázala malá díra směřující k nám. Tak se také stalo, že kolem půl deváté nad námi svítilo Slunce. Pak se ale opět zatáhlo a lidé se začali dohadovat, co bude dál. Do této debaty jsem se, jak je mojím zvykem, také aktivně zapojil. Z pohledu pořadatelů zájezdu asi až moc aktivně ... za což se jim dodatečně omlouvám. Výsledkem bylo, že po vzrušujících debatách a třech telefonátech na jihočeskou hvězdárnu Kleť ohledně počasí jsme v 9:30 vyrazili na jih.

Zde se tvořila jasná díra a my věděli, že není jisté, zda se nasune k nám, či zda se zatáhne.

Cestovali jsme více než 3/4 hodiny, až jsme zakotvili uprostřed pustiny, nedaleko Bogote v 10:23. Naše pozice byla mezi Sombathely a Balatonem na hlavním tahu a kousek na jih od středu pásu totality. Zajímavé bylo, že na tomto hlavním silničním tahu východ - západ nebyl vůbec žádný zvýšený provoz ! Podstatné bylo, že široko daleko se rozprostírala jasná obloha, jen kolem obzoru bylo téměř zataženo.

Nyní bude nejlepší reprodukovat aktuální zápis z pozorování...

"Je 10:25. Kolem nás je velká jasná díra a je hrozné vedro. Zatmění začalo 1. kontaktem asi v 11:25:20. Nejprve se zdánlivě nic nedělo, jen lidé zpočátku častěji, později méně, sledovali částečně zakryté Slunce. Někteří pečlivě připravovali přístroje, jiní jen tak odpočívali. Já jsem si také připravil svou skromnou výbavičku a pak už jen pozoroval. Mezitím jsem si ještě dal lečo, neboť hlad při zatmění není dobrý pán.
Později, asi 3/4 hodiny před zákrytem jsme si již povšimli, že se znatelně šeří a ochlazuje. Ptáci létali nízko, vanul čerstvý vítr. Ochlazení těsně před úplnou fází bylo veliké natolik, že nám bylo i chladno, ale na převlečení nebyl čas. Z původních asi 27 stupňů na slunci se ochladilo asi na 19 stupňů.
Zajímavé bylo, že oblaky typu cumulus humilis, tedy oblaky hezkého počasí, se začaly těsně před zatměním výrazně rozpouštět, až se obloha kolem slunce zcela vyčistila. Pouze nad západem a východem byly nějaké mraky, většinou středních výšek. Ve 12:40 jsme zaznamenali kousající komáry, jakoby se probouzeli s přibývajícím soumrakem. Začali utichat ptáci. Nastalo všeobecné ticho a velké napětí. S napětím jsem sledoval mraky na západě. Jejich jasně bílá barva se náhle změnila v šedivou. Stín Měsíce se blížil. Obrovský, temný, rychlý. Pak to šlo vše jak na drátkách.

Tma byla stále rychleji větší a větší. Náhle se srpek Slunce rozpadl na několik zářících bodů jasně červené barvy - Bailyho perly. V tu chvíli se setmělo docela a na obloze se zjevil obraz, který v člověku vzbudí mrazení a hluboké vzpomínky. Tajemně černý disk Měsíce obklopovala úžasně bílá koróna. Těsně v okolí disku byly pozorovatelné červené flíčky - protuberance. Obloha byla temná. Jen směrem k obzoru přecházela v západ slunce po celém obzoru, ale nebyl to klasický západ. Barva byla spíše zeleno-žlutá, než červeno-žlutá. Krajina nebyla úplně tmavá. Světlo bylo asi jakoby svítily dva měsíční úplňky. Zakryté Slunce bylo směrem vlevo dolů doprovázeno jasnou hvězdou - planetou Venuší. Napravo zahlédli bystrozrací lidé také Merkur a dokonce i hvězdy - Sirius a Capellu. Poté co jsem si vzal triedr a pohlédl na korónu, nedostávalo se mi dechu ani slov, protože něco tak úžasného jsem snad v dalekohledu ještě neviděl. Koróna byla rozdělena v nepřeberné množství malých i velkých jazyků, paprsků. V dalekohledu měla průměr, jež odhaduji na tři až pět průměrů Slunce. Těch největších a nejdelších jazyků bylo kolem deseti. Koróna měla pravidelný kruhový tvar, což dobře odpovídá koróně Slunce v době maxima aktivity (nastane v r. 2000). Velice krásné byly také protuberance. Napočítal jsem jich zhruba 13. Fantastickým zážitkem však byl samotný pohyb Měsíce přes Slunce, který se dal přímo sledovat. Protuberance na východní straně disku postupně více a více mizely, na západní straně se stále více vynořovaly!

Protože všemu je jednou konec, začalo se náhle zjevovat Slunce. Objevily se tři Bailyho perly a velice rychle se "rozsvítilo". Naše oči byly tak navyklé na předešlou tmu, že jsme měli pocit úplně normálního jasného dne, přestože náš mozek nám diktoval - je velké šero :-)"

Zájem o Slunce zakryté "jen" částečně po úplném zatmění výrazně opadl. Ukázalo se, jak velkou nudou je zatmění částečné oproti zatmění úplnému. Kdo nezažil, neuvěří...
Já sám jsem si poznamenal výše uvedené zážitky a Slunce pak sledoval až do úplného odkrytí.
Půl hodiny po zatmění již opět hřálo Slunce a opět foukal vítr. Proč říkám opět? Protože 10 minut před a po zatmění prostě úplně přestal foukat! Žádné zvednutí se větru s příchodem úplné fáze jsme nezaznamenali, jen úplné bezvětří...
Nakonec jsem pohledem přes velký dalekohled určil 4. kontakt, že nastal ve 14:11:07 SELČ a zatmění 99 v Maďarsku bylo pro nás ukončeno.
V Indii mělo vše teprve přijít...

Postupně se opět začala tvořit kupovitá oblačnost a bylo velké vedro. Naše skupina vyrazila ve 14:45. Zastavili jsme se na hodinku a čtvrt v Sarvaru a poté již jeli nonstop do České Republiky. Již v 0:30 12.8.1999 jsme byli v Pardubicích.

Takové jsou mé zážitky ze zatmění Slunce v Maďarsku dne 11.8.1999.

Data o zatmění u Bogote (SELČ)

1. kontakt

11:25:20

2. kontakt

12:47:16

3. kontakt

12:49:38

4. kontakt

14:11:07

Před tímto zatměním jsem v Čechách pozoroval již dvě částečná zatmění - 10. května 1994 a 12. října 1996.

Fotografie byly pořízeny také u městečka Bogote v Maďarsku. Přístroj byl osazen objektivem s ohniskovou vzdáleností 300 mm.
Uveřejněno s laskavým svolením autora. © 1999 Pavel Sokol. Všechna práva vyhrazena.