 |
Mlhoviny a hvězdokupy ve Štíru |
 |
||||
 Pohled na letní Mléčnou dráhu většinou končí někde v oblasti Střelce, kde jsou i na horším nebi viditelná jasná oblaka od Štítu až po Velký oblak ve Střelci. Běžný pozorovatel oblohy by si možná ani nevšiml, že druhá, slabší část, vede vpravo od těchto oblak a je okem dobře viditelná pod velmi tmavou oblohou. Tehdy se objeví nenápadná světlá oblaka napravo od těch velmi výrazných. Všimnete si jich v jižní části souhvězdí Hadonoše a také ve Štíru. Zde ovšem, kvůli nízké výšce nad obzorem je to už skutečná duchařina. Jestliže si ale vemete do ruky triedr, např. 10x50 nebo 15x70 a najedete k nejjasnější hvězdě ve Štíru - Antarovi, lze si všimnout, že poněkud výše nad ním a směrem doleva se táhnou nejméně dva výrazné temné pásy. Neskutečnou nádheru této oblasti ale odhalí teprve fotoaparát, nejlépe pak takový, který je citlivý také na záření v čáře vodíku, h-alfě. Přesně takto si vizuálně vybavuji Mléčnou dráhu v dubnových nocech roku 2009, kdy jsem dvakrát nad ránem pozoroval pod neuvěřitelně temnou oblohou Jizerských hor, na polském Rozdroze Izerskie. Díky až neuvěřitelné shodě všech faktorů jsem tuto nádhernou oblast také nasnímal. Podívejte se tedy se mnou, co všechno je zde vidět a jak náročné je to vyfotografovat. Aktualizováno - dole detailní záběr z Chorvatska  Datum: 22.4.2009, 1:42-2:37 SELČ
Snímku v dolní části dominuje jasná hvězda Antares oranžové barvy, obklopený mlhovinou stejné barvy (IC 4606). Směrem doprava a dolů pak vidíme méně nápadné červené mlhoviny ionizovaného vodíku (vpravo jasnější Sh2-9). Vpravo od Antara je také výrazná kulová hvězdokupa M 4 a nedaleko od ní, mírně doleva nahoru ještě jedna maličká (NGC 6144). Směrem nahoru od Antara se nachází modrá mlhovina kolem hvězdy rhó Ophiuchi (IC 4604). Znalci oblohy si na snímku ještě povšimnou kulových hvězdokup M 80 (mírně doprava nahoru od rhó Oph) a M 19 (poblíž levého dolního rohu). Velmi málo známé mlhoviny pak najdeme v klepetech Štíra. Nahoře (kousek vlevo od jasné hvězdy beta Scorpii) je o něco slabší ný Sco obklopená modrou reflexní mlhovinou (IC 4592). Níže v klepetech najdeme hvězdu delta Scorpii - známou tím, že před několika lety trochu zjasnila. Okolo ní se pak nachází asi nejslabší emisní mlhovina, slabá bublina ionizovaného vodíku (Sh2-7). Pozorným pohledem pak můžeme registrovat ještě jeden téměř neviditelný kruhový červený flíček kolem hvězdy pí Sco (pod deltou). Pokud jde o nádherná prachová mračna táhnoucí se v levé a horní části snímku (především Barnard 40 až 47), ponechávám je bez podrobnějšího komentáře, neboť ani žádný nepotřebují. Za zmínku spíše stojí méně známé ztmavení vpravo dolů od M 4. Jak vidíte, zajímavých objektů je na snímku mnoho a pro svou bohatost a barevnost jej považuji za jeden z nejzajímavějších kusů oblohy, které lze vyfotografovat.  Výše uvedený snímek vznikl za prakticky ideálních podmínek. Přispělo k nim neuvěřitelné dubnové počasí s mnoha jasnými nocemi, přičemž noc z 21. na 22. dubna a také z 24. na 25. dubna byla vůbec výjmečně tmavá. V hloubi Jizerských hor, v Polsku na Rozdroze Izerskie jsme pomocí SQM naměřili běžné hodnoty 21,48 a s SQM-L kolem 21,75. Vizuálně rušilo světelné znečištění hlavně nad západem a nad východem a to maximálně do výšky cca 30°. Naopak nad jihem a nad severem se zdálo být čisto. Na tato pozorování tedy vzpomínám jako na nejlepší jarní z Jizerských hor a zároveň mám radost, že jsem mohl mimo jiné nasnímat jak výše uvedeného Štíra, tak níže uvedenou celou oblohu. Rád bych ještě dodal, že ona shoda všech potřebných faktorů nespočívala pouze ve výborné obloze, nýbrž byla skryta i v technickém vybavení. Nedlouho předtím jsem měl totiž v opravě časovač, který mi velmi ulehčuje snímání v době, kdy se chci raději dívat na oblohu. Zároveň doslova na poslední chvíli na začátku dubna mi pomohl Martin se ztraceným kabelem od autoguideru a tak díky této "opravě" jsem mohl opět snímat naplno. Aby toho nebylo málo, podařil se mi na začátku roku opravdu husarský kousek s velmi levným nákupem a následnou modifikací Canonu 30D. Asi by znělo neuvěřitelně, že jsem inzerát vyřídil pouze telefonicky a domů mi dorazil již upravený foťák. Ano, tak úžasně mi pomohl kdo jiný než Martin Myslivec, neboť aparát by tak jako tak putoval od prodejce ke mně přes Hradec a tak jsem měl dvojí štěstí. Celou mozaiku pak doplnil velmi ochotný Aleš Majer, který mi zapůjčil pro mně až posvátný objektiv 70-200/2,8L, který je právěm na vrcholu co se kvality zobrazení týče. Už od clony 3,2 kreslí špičkově (ale bohužel dost vinětuje), proto jsem volil v tuto noc clonu 4. Ta byla pro mně i tak přepychem, neboť na své Sigmě 135 mm obvykle cloním až na 5,6. Dost jsem se natrápil se zaostřením objektivu a popravdě přiznávám, že už jsem v jednu chvíli přestával věřit, že z toho vypadne ostrý snímek, ale snad jen vidina, že do rána zbývá několik hodin mně udržela v klidu a vše se nakonec zdařilo. Nyní něco ke zpracování. Na webu astrofotografů se o tom málokdy dočteme více, ale tento snímek je tak šílený svým způsobem zpracování, že vám musím ukázat alespoň některé mezikroky. K postupce uvedené výše bych chtěl hlavně poznamenat starou pravdu - co na snímku není, skládáním a úpravami nevytáhnete. Že na tom je něco pravdy mně přesvědčil již pohled na displej foťáku ještě 22.4. na Rozdroze. Pamatuji si, že jsem v té době snímal zároveň Štíra a také celooblohovkou a zhruba ve stejný čas jsem viděl nádherný náhled temných pásů na displeji 30D a neméně působivou Mléčnou dráhu na displeji 300D. Mé dojmy z pohledu na tyto surové záběry byly povznášející, ale stačilo přejít k nedalekým dalekohledům a pohled do okuláru nebo i jen tak na oblohu dováděl člověka k naprostému nadšení.  První obrázek vlevo nahoře tedy má připomenout to, co jsem tu noc viděl jako první. Pod ním je obrázek, který má pouze jedinou úpravu - srovnání pozadí u středu snímku do neutrální polohy a posun černého jezdce v úrovních na začátek histogramu. Přeci jenom po takto dlouhé expozici byl vrcholek histogramu už lehce za polovinou rozsahu (což zní úsměvně, protože na běžné obloze za městem by byl někde za jeho koncem). Ten histogram vůbec vypadal nezvykle, neboť vůbec nedocházelo k onomu obvyklému posunu červené vůči ostatním barvám - to byla neklamná známka minimálního nebo jen velmi malého vlivu světelného znečištění. Pokud se podíváte na prostřední sloupec, uděláte si dobrou představu o tom, s jakým obrázkem se setkáte při výstupu z Registaru. Dole je pak již po opětovném srovnání pozadí do neutrální polohy a po posunu jezdců na začátek histogramu. Zde je tedy patrné, že oproti běžnému RAWu jsme mnoho navíc jakoby nezískali, výrazně však při pohledu 1:1 klesl šum. Díky tomu je tedy možné se snímkem razantněji pracovat. Snímky v posledním sloupci jsou potom finální výstupy z Adobe Photoshopu. Je zajímavé si všimnout, jak obtížný úkol přede mnou stál, neboť kromě gradientu oblohy směrem k obzoru jsem si dal za cíl zlikvidovat i zbylé gradienty vzniklé pravděpodobně tím, že jsem snímal po dobu asi jedné hodiny a štír postupně stoupal a zase klesal a přitom se pohyboval v obloze zřejmě nestejně světlé ve všech směrech. Vzhledem k tomu, co já umím, zjistil jsem, že je to úkol nadlidský a několikrát jsem propadl čirému zoufalství, neboť jsem nevěděl jak dál. Zpracování komplikovalo i to, že v Polsku byl opravdu silný mráz (asi -5 stupňů), ale zároveň ne dost silný na to, abych mohl někde pořídit vhodné darkframy. Ty nejlepší jsem paradoxně získal opět na Rozdroze o tři dni později. Když už jsem 28. dubna ráno dokázal udělat téměř dokonalou úpravu, sám sem ji ve finální fázi pokazil a večer ji už zase nedokázal zopakovat v takové kvalitě. V této nouzi nejvyšší mi docela pomohla rada Martina Myslivce, jak se zbavovat gradientu a nakopla mně snad i jeho ukázka, která vypadala velmi dobře, ačkoli na tom podle mně musel pracovat jen velmi krátce, prostě mistr oboru :) Nakonec jsem k tomu sedl ještě jednou 29. dubna večer a po sedmi dnech mohl prohlásit, že nyní jsem s výsledkem docela spokojen. Pravda mohlo by to být lepší, ale je otázkou, nakolik to lze říci v našich končinách. Snímat totiž můžete jen v průzračných nocích, musíte na to mít zrovna čas (tu noc jsem spal hodinu) a nejdéle se dá rozumně fotit tato oblast asi dvě hodiny, přičemž na Rozdroze vlivem kopců a stromů to vycházelo stěží na hodinu. Vzhledem k těmto okolnostem jsem tedy výsledkem spíše nadšen - splnil jsem si jeden velký fotografický sen, ale další na mně snad ještě čekají.  Aktualizováno: v létě jsem jel fotografovat oblohu do Chorvatska. Na velmi tmavé obloze pak vznikl ohniskem 150 mm velmi hezký detail z předchozího snímku.  Datum: 26.7.2009, 22:17-23:23 SELČ
|
||||||
|
|
|||||