Velké čekání
Několik dnů před nejvzácnějším úkazem jsem již naplno připraven. Konečně po 122 letech opět přejde Venuše přes
sluneční disk. Úkaz nastává dvakrát s odstupen 8 let a pak až po dalších cca 120 letech. Na Zemi není nikdo, kdo viděl
poslední přechod 8. prosince 1882. V roce 2004 je na přechod přichystána zcela nová, přetechnizovaná generace lidstva.
Jak se s úkazem vyrovná nevím, ale já si jej rozhodně nenchám ujít na vlastní oči.
8. červen 2004 - událost roku
Hovorím: "Zajtra budem pozorovať Venušu."
Odpoveď: "Dobre, ale nebuď v noci dlho hore, aby si bol na ďalší deň fit."
Myzer, Astrofórum, 7. 6. 2004
Nejzajímavější odkazy
Venuše na Astro.cz
Stránky Brněnské hvězdárny
Stránky Hvězdárny v Hradci Králové
Spaceweather.com
Český web projektu VT-2004
Přeji Vám krásný zážitek! Po přechodu vše zhodnotím.
Den přechodu
8. červen pro mě začal po pravdě řečeno po půlnoci, kdy jsem dodělával přípravu pomůcek na pozorování a povídal si
s Rudolfem Novákem v Brně. Nakonec jsem před jednou usnul.
Probuzení bylo jako před každou významnou událostí několikrát opakované, ale donutil jsem se spát nakonec až do pěti.
Ráno začalo pohodově, ale vzápětí jsem se vyděsil při pohledu z okna a na snímky z družice Meteosat. Severní až východní
Čechy pokrývala oblačnost v podobě jakýchsi hustých altokumulů, které tu zbyly nejspíš z noci, ale spíše se zvětšovalo
pokrytí povrchu než rozpouštění. Naštěstí jsem byl domluven s přáteli v Jablonci v čele s Milanem Antošem, že vyrazíme na
jih.
Původní plán jet někam pod Trosky padl s příjezdem Milana a prvním vzájemným pohledem. Cílem bylo jet na jih směr
Jičín s tím, že pokud bude možné pozorovat začátek úkazu, zastaví se a na zbytek přechodu se případně pojede dále na jih.
Jakmile jsme ovšem dorazili k Jičínu, bylo zřejmé, že bude nutné pokračovat na Kopidlno a Poděbrady. Zprávy z nedalekých
Neratovic od Martina Myslivce nebyly o mnoho lepší, nicméně mělo tam být mnohem jasněji. Nakonec jsme u Kopidlna
jednoznačně identifikovali, že na jihu oblačnost končí a tak se pokračovalo co nejsvižněji k Poděbradům. Mezi obcemi se na
rovných úsecích svištělo 120 km/h a v obcích 50 - 70, což bylo vzhledem k situaci obdivuhodně na hranici pravidel. Bylo
7:15 a my svištěli po silnici několik km severovýchodně od Poděbrad, když bylo jasné, že úkaz uvidíme na jasném nebi.
Nakonec se nám podařilo vydolovat Slunce z posledních oblaků v 7:20, kdy jsme zastavili u jakési vodárny na východním
okraji Poděbrad.
 |
 |
 |
| pozorování vstupu na sluneční disk |
promítání binarem |
detail stínítka binaru |
Následovalo kvapné, ale pečlivé vybalení veškeré techniky, neboť přechod právě začal. První kontakt jsme tedy nestihli,
ale ještě do poloviny vstupu na sluneční disk jsme pozorovali. Situace kolem aut vypadala odpovídajícím způsobem, vzniklý
chaos byl postupně urovnán v minutách následujících. Velmi rychle byl vytažen Somet Binar 25x100, přes nějž kamarádi ihned
promítli obraz Slunce na stínítko, na němž jsem tak poprvé Venuši spatřil, jak asi z 1/3 kouká na disk. Byla opravdu hodně
veliká, zdála se snad větší, než jsem očekával. Sestavení montáže jsem zvládl poměrně rychle, když uvážíme, že jsem musel
do dolní části sešroubovat trojúhelníkový pojišťovací díl. Již kolem 7:30 jsem pozoroval refraktorem asi 50/1000 mm s
filtrem dávajícím oranžovou barvu, původem od fy Zeiss. Venuše byla z poloviny na disku Slunce. Žádné zvláštní jevy jsem
prozatím neregistroval. Jen skvrnky spatřené již o den dříve poblíž středu Slunce. Nejpozurohodnějším faktem tohoto
uspěchaného rána bylo, že montáž se mi podařilo ustavit prakticky na sever. Slunce utíkalo v deklinaci jen o svůj průměr v
řádu desítek minut.
Milan Antoš podobně rychle sestavil svůj velký teleskopický dobson 400 mm v průměru, takže ihned začal pozorovat se
zvětšením 60-krát. Díky filtru z folie fy Baader to byl kvalitní pohled, jak se postupně mohli přesvědčit všichni. Bez
nejmenších potíží byla patrná atmosféra Venuše, viditelná jako hodně tenká zářivá vrstvička směrem ven ze slunečního disku,
přesně tam, kde byl druhý konec kotoučku planety. Byl to nečekaně pěkný úkaz.
Jakmile Venuše celá vstoupila na Sluneční disk, což bylo na našem místě kolem 7:38, ukázalo se, že se ještě okraje
pustit nehodlá. Nastal efekt černé kapky. Délku jeho trvání vám mohu zprostředkovat celkem snadno, neboť od doby vstupu
Venuše na Slunce, který jsem zaznamenal já svým refraktorem, až do okamžiku, kdy Milan ohlásil v dobsonu odtržení kapky,
uběhla asi 1 minuta. Já viděl kapku asi 30 sekund. Celé to vypadalo jako poměrně úzký most mezi kotoučkem a okrajem Slunce
a pravděpodobně souvisel s různými odchylkami obrazu v dalekohledu ve spojení s vnímáním oka. Na fotografiích totiž tak
výrazný nebyl.
 |
 |
 |
| pokusy s dírkovou komorou pomocí listů stromu |
Venuše na Slunci spolu se skvrnkami za okulárem dobsonu |
Milan fotící Rubinarem a jeho dobson v pozadí |
Jakmile se Venuše dostala celá na sluneční disk, začala neuvěřitelně dlouhá a později i poměrně fádní část úkazu -
samotný přechod. My jsme začali uklízet věci okolo, dále pozorovali a mimo jiné si přidali další dalekohled z Rubinaru.
To se totiž za Rubinar 500 mm přidá okulár a máme poměrně solidní malý dalekohled. Velkým zpestřením, které však brzy lezlo
na nervy, byli tři vlčáci v zahradě, v jejíž bezprostřední blízkosti jsme zakotvili. Jejich agresivní štěkot vrcholil, když
jsme se pohybovali, nebo když jsem šel pod strom vedle jejich plotu. Nelezl jsem tam však náhodou. Chtěl jsem zkusit princip
využití dírkové komory pomocí listů stromu. Je známý jev, že vhodná malá škvírka vzniklá mezi listy stromu vytvoří na zemi
obraz Slunce. Tento primitivní princip dírkové komory, předchůdce fotoaparátu, je dobře známý ze zatmění Slunce, kdy jsou
pod stromem vidět malé srpečky. Tentokrát to vyžadovalo vyhledat mezi desítkami kandidátů ten správný obraz Slunce, který
byla jak vhodně světlý, tak pokud možno zaostřený. To se mi během dne zdařilo dvakrát a mohli se o tom přesvědčit ostatní.
Venuše byla při projekci tímto způsobem na papír vcelku snadno viditelná jako černá rozmázla kulička na obrázku disku
Slunce. Vzhledem k pohybu listů byl obraz samozřejmě různě kvalitní.
Podobně zajímavým, ale mnohem snazším testem bylo pozorování Venuše pouhým okem. Poprvé jsem ji takto zahlédl ještě v
půl osmé, kdy byla na disku jenom z poloviny, ale kotouč Slunce byl v tomto místě již zřetelně vykouslý. Ukázalo se, že
čím ostřejší má jedinec zrak, případně čím ostřejší jej dokáže zařídit pomocí brýlí, tím snáze byla Venuše vidět. Z
pozorování slunečních skvrn bez brýlí vím, že Venuše byla těžší objekt než hodně veliké skvrny. Bez brýlí jsem ji neviděl.
Naštěstí s dioptrickými čočkami jsem měl obraz brilantní hlavně na pravém oku a to byla Venuše naprosto nepřehlédnutelná.
Vypadala jako něco mezi černou tečkou a malým černým kolečkem.
Pohled na veliký černý disk Venuše na slunečním povrchu byl nádherný, ale čím dál více všední. Zpestřoval ho pohled na
řadu malých slunečních skvrn poblíž středu Slunce. Při pohledu dobsonem byly rozlišeny jejich umbry na mnoho maličkých
"subumber". Krom toho se vynořly další, byla patrná granulace a na západním okraji jasná fakulová pole. Pozorování jsme si
zpestřovali také četným fotografováním, v čemž někteří opravdu vynikali, včetně mě :-)
Dopoledne si členové naší expedice krátili také nákupem svačiny a poté jsme se také vydali do nedaleké kempinkové
restaurace, kde následovalo posilnění a osvěžení. Proběhlo nakonec v poněkud letmém stylu, neboť v 10:57 měla prolétat
přes Slunce maličká americká družice a my byli prakticky na středu pásu. Nakonec mohu zodpovědně prohlásit, že i když
jsem nějaké mihnutí v daném směru a čase registroval, jednalo se spíše o klam nebo mé chtění. Však narozdíl od ISS (40")
měla tato družice mít průměr jen 3" a to je dost málo.
 |
 |
 |
| skupinová fotografie |
balíme 1 |
balíme 2 |
Zbývající dobu přechodu jsme trávili povětšinou ve stínu stromu a odpočívali jsme. Pokud počasí dopoledne bylo zcela
jasné, pak po poledni se začaly objevovat první malé kumuly, ale pozorování prakticky neovlivnily.
Třináctá hodina se přiblížila a s ní i výstup Venuše z disku. Nakonec nebyly podmínky tak ideální jako ráno. Na obloze
přecházely konvektivní oblaky, které občas i Slunce zakryly. V době výstupu však pouze jeden na asi 2 minuty, což bylo více
než snesitelné, neboť třetí a čtvrtý kontakt, jsem pohodově viděli. Problém způsobila nakonec nepatrná vysoká oblačnost,
která se jen občas slušně zeslabila. Poté byla nejlépe patrná nějaká atmosféra Venuše. I kapkovitý efekt byla velmi slabý.
Spíše jsem si v dobsonu pro změnu všiml jakéhosi roztečení kuličky Venuše při okraji Slunce, bylo to však velmi špatně
pozorovatelné. Okamžik zmizení Venuše byl nakonec velmi dramatický. Zatímco já již prohlásil, že přechod skončil, Milan
hlásil, že ještě ne. Při zpětném pohledu do okuláru jsem musel přiznat, že má asi pravdu, občas se tam cosi ještě objevilo
a vypadalo to jako zub nebo mělký kráter v okraji Slunce. I to však bylo po pár sekundách minulostí, což Milan potvrdil.
Počasí nás tedy vůbec nenaštvalo. Naopak, bylo až příliš jasno a my si spíše přáli, aby před Slunce nějaký ten oblak
vlezl, neboť mezitím se solidně oteplilo na více než 25 stupňů Celsia ve stínu. Sbalili jsme tedy postupně techniku a
chystali se k odjezdu. Pokud vybalení proběhlo rychle, pak při balení kolegové prohlásili, že nám to s Milanem trvá až
příliš dlouho.
Co bylo ještě potěšitelné, to byl relativně velký zájem o tento úkaz. I když jsme byli poměrně mimo civilizaci, chodili
občas kolem nějací lidé a dívali se. Vrcholem našich ochotných ukázek byla návštěva asi 20 dětí s jejich učitelkami z
místní speciální školy. Bylo zajímavé ukazovat i těmto dětem Venuši na Slunci. Překvapení a neskrývaná radost některých z
nich mi utkvěla v paměti. A nevadilo ani to, že některé to prostě chtěly vidět i pouhým okem, i když bylo zřejmé, že asi
neuvidí nic. Druhou polovinu zájmu veřejnosti dobře reprezentovala má něžná polovička, která prý ve víru hrátek s dcerkou
prostě Venuši neviděla. No nebudu se v tom šťourat, ale když někomu necháte na stole dalekohled s filtrem a řeknete mu, že
když má teď polojasno, ať se zkusí podívat, měl by to asi udělat ;-) Toť názor člověka, co si o tomto myslí, že je to vidět
jednou, dvakrát za život. Tak jsem jí pak doma řekl, že to teda ne, že u nás doma se astronomie prostě podporovat bude.
A tak ji určitě vezmu v roce 2012 někam na kopec a doufám, že jí to budu moci připomenout při druhém přechodu Venuše
přes Slunce v mém životě.
Mapka se souřadnicemi našeho stanoviště u vodárny na Kostelním předměstí Poděbrad.
Po přechodu
Žijeme v elektronické době, takže již během prvního dne je známa řada zajímavých věcí. Mě potěšilo, že přechod byl za
velmi slušného počasí pozorovatelný snad v celé ČR,
dále to že jej vyfotil i Švédský sluneční dalekohled
na Kanarských ostrovech (nikoli ve Švédsku milí redaktoři ČT :) a nakonec to, že se z dosud oznámených pozic a časů vstupu
a výstupu Venuše podařilo získat pozoruhodně přesné výsledky pro velikost Astronomické jednotky
a to s odchylkou neuvěřitelných 7 tisícin procenta! To odpovídá pouze cca 10 000 km na vzdálenosti 149,6 mil. km. A tak jsme se
vrátili k historickým kořenům tohoto úkazu.
