Kometární smršť s tauridami

Přetrvávající jasné počasí a couvající Měsíc nabídly minulý večer možnost strávit příjemné čtyři hodiny pod kvalitní tmavou jizerskohorskou oblohou. Cílem byly hlavně komety, kterých se letos na podzim docela urodilo.

Vyrazil jsem za soumraku, abych byl na místě ještě před začátkem astronomické noci. Důvodem byla kometa 10P/Tempel, která se nachází v těsném sousedství mlhoviny Laguna ve Střelci a brzo zapadá. Stihl jsem to akorát. I když jsem moc neveřil, že z našich zeměpisných šířek bude ještě viditelná, nakonec ji spatřit nebyl až takový problém. Pomohla průzračná atmosféra a dobrý jižní obzor. Při dosahu přes 13 mag šla tušit od 177násobného zvětšení a při 230× už byla dobře zřetelná.

Ještě o něco níže v sousedním Hadonoši se nachází kometa 22P/Kopff, ovšem lovit tuto difúzní mršku pouhé dva stupně nad obzorem nemělo moc smysl. To bych ale nebyl já, abych to aspoň nezkusil. S dosahem 10,9 mag to bylo, jak jsem předpokládal, bez šance.

Zkusil jsem i C/2012 F3 (PANSTARRS), co je také ve Střelci. Ta už stihla zeslábnout mimo dosah mého 16″ dobsona, i když jsem měl chvílemi pocit, že tam přece jen něco je. Cestou jsem aspoň při starhopingu kouknul na Barnardovu galaxii NGC 6822 a hezkou planetární mlhovinu „Little Gem“ NGC6818.

Podobně na tom je C/2012 K1 (PanSTARRS) v Sochaři. Nejen že je nízko, ale je i slabší než 15 mag, takže ani na ni už Almara nestačí. Této komety jsme si ale dosytosti užili v předchozích letech, ta už má nárok na zasloužený důchod.

V Sochaři je i periodická 318P/McNaught-Hartley. A světe div se, ona je vidět! Nacházela se poblíž hezké galaxie NGC 7314 a jasnost jsem odhadl podle blízké hvězdy na 14,6 mag. Že to nebyl přelud, jsem si ověřil asi o hodinku později, když maličko popolezla. To bylo po 10P už druhé příjemné překvapení večera.

O něco výš Vodnářem putuje vzdálená vlasatice C/2011 KP36 (Spacewatch). Za dobrých podmínek, které panovaly, nebyl problém ji ulovit. Při 230× byla zcelku snadno viditelná, dosah v těch místech jsem měl přes 15 mag.

Mnohem snazší je stále slušně jasná C/2014 Q2 (Lovejoy) v Herkulu. Je tedy dosti difúzní, takže na ni platí zejména tmavá obloha. Z polských Jizerek je vidět mnohem lépe než doma ze zahrady. Je to taková hezká velká mlžinka, zkrátka kometární chuťovčička.

Ještě hezčí a jasnější je C/2014 S2 (PANSTARRS). Hledá se snadno u hvězdy η UMi – kola Malého vozu. Už při nejmenším zvětšení (110×) ukáže i krátký ohůnek. Než ji překoná koncem měsíce kometa C/2013 US10 (Catalina), může si ještě chvíli právem přivlastňovat titul nejjasnější komety severní oblohy.

Loučit se ale definitivně budeme s dříve pěknou C/2015 F4 (Jacques). Nyní je zvečera vysoko v Labuti u hezkého nebeského smajlíku. Tuto noc se zrovna promítala na hvězdu 13,1 mag, tak byl problém i přes dosah více než 15,5 mag ji od stálice odlišit.

Na hraničním trojmezí souhvězdí Velryby, Berana a Ryb se nechází slábnoucí periodická 88P/Howell. Podobně jako poslední Lovejoyova kometa je silně difúzní (jen o trochu menší) a tak ji není úplně snadné spatřit. Minulý večer to ale bylo bez námahy, při 110× a bočním pohledu hezky problikávala.

Jen o pár stupňů jižněji najdeme další periodickou kometku 61P/Shajn-Schaldach. Ta je o dost slabší, ale už při 230násobném zvětšení nebylo pochyb o její existenci. Stelární dosah v těch místech v souhvězdí Velryby byl lehce přes 15 mag.

Nedaleko také ve Velrybě by měla být rovněž pravidelně se vracející 117P/Helin-Roman-Alu. Dny největšího lesku má dávno už za sebou a s jasností přes 15 mag se nedalo čekat, že bych ji ještě mohl vidět. Což se i potvrdilo. Navíc se promítala na hvězdu 14,5 mag, takže to bylo podle očekávání bez šance.

Spravil jsem si ale chuť vzápětí, když jsem ulovil v Rybách už svoji 123. kometu. Stala se jí C/2014 A4 (SONEAR). Na třetí pokus už neodolala. Musel jsem jít teda až na zvětšení 383x, abych si potvrdil, že to není jen přelud. Prolomila tak už hranici 15 mag a je viditelná i v našich malých přístrojích. Dočkal jsem se tedy dotřetice hezkého překvapení.

Podobně obtížná, ne-li ještě víc, je vysoko v Andromedě se necházející C/2014 N3 (NEOWISE). Také bylo potřeba naložit velké přiblížení, aby se aspoň chvilkami zjevovala. Za horších podmínek by už asi viditelná nebyla.

Naopak velmi jasná je nyní C/2013 X1 (PANSTARRS) v Perseu. A ta navíc ještě bude zjasňovat. Ihned praštila do očí, jak se dostala do zorného pole Ethosu 21 mm, který používám pro vyhledávání při zvětšení 110×. Nemá výraznou centrální kondenzaci, zdála se mi navíc lehce protažená a byla pěkně vidět i v Alešově 6″ binaru.

Poslední dvě komety večera se nachází v Žirafě. Nejprve to byla slabá C/2013 V4 (Catalina), která je bočně viditelná až při větším zvětšení (288×). A na závěr jsem si nechal hezkou C/2014 W2 (PANSTARRS), která se ukrývala v záři hvězdičky 13,3 mag. Při 177× ale šla už dobře odlišit, navíc sdílela zorné pole s velmi pěknou tenkou galaxií NGC 2591.

Do východu Měsíce zbývala ještě půlhodinka a tu jsme strávili v leže na dece. Celou noc totiž padalo mnoho meteorů, zejména taurid, tak jsme si je ještě chvíli v klidu vychutnávali. Nejhezčí letěla přesně ve 22 hodin SEČ pod Velkým vozem.

Zažili jsme jednu z nejpříjemnějších nocí, co jezdíme pozorovat do hor. Nefoukalo, ale nic se ani nerosilo. Bylo vlídných 9 °C a slušná průzračnost i seeing. Moje SQM-L ukazovalo v zenitu s Mléčnou dráhou slušných 21,24 MSA. Zkrátka užili jsme si to, jak se patří.

Vic KaL ◊!

 

Jeden komentář k “Kometární smršť s tauridami”

  1. Ales

    Jen bych doplnil, že komety PANSTARRS – C/2014 S2 a C/2013 X1 jsou snadným cílem i pro menší dalekohledy. Ve 150mm binokuláru s dvojicí 24mm TV Panopticů (zvětšení 37x, zorné pole téměř dva stupně) jsem je našel okamžitě bez mapky metodou „zametání“. Zajímavý byl i pohled na notoricky známé, plošně velké objekty na této kvalitní obloze – do zorného pole se např. vejdou celé Plejády i s reflexními mlhovinami, celý oblouk řasové mlhoviny v Labuti, dvojitá otevřená hvězdokupa Chi a H Per nebo třeba trojice galaxií M81, M82 a NGC3077 v UMa.