Zimní putování za Galaxiemi z Caldwell a Herschel katalogu
Přestože hlavní sezóna galaxií vrcholí na jaře, i zimní měsíce nabízejí řadu pozoruhodných cílů. Během zimy 2025/2026 jsem se zaměřil na fotografování galaxií z katalogů Caldwell a Herschel, které jsou dobře dostupné ze severní polokoule a umožňují mi systematické doplňování mé sbírky.
Poslední dva večery letošní astronomické zimy nám přichystaly důstojné rozloučení s tímto ročním obdobím, neboť Země byla dočasně „zbavena“ atmosféry.
Jak byl únor na hezké počasí skoupý, tak nám to březen vynahradil. Dalo se pozorovat každou noc od začátku měsíce, takže prvních 14 dní by bylo úžasných, jen kdyby tam nestrašila orbitální žárovka (a saharký písek). Měsíček ale postupně zháší, takže použitelná noc se každým dnem prodlužuje. Do novu, který nastává 19. 3., je už jen pár dní, tak si pojďme představit březnovou kometární hitparádu.
Na březnové večerní obloze se počátkem měsíce rozloučíme se Saturnem, ale dále na ní září jasná Venuše. Jupiter má ideální podmínky pro pozorování dalekohledem a v několika posledních dnech jsme byli svědky výborného seeingu, tak neváhejte a pozorujte – již 10x zvětšující triedr odhalí pohyby čtyř největších měsíců, malý dalekohled s průměrem 6-8 cm se zvětšením kolem 100x ukáže oblačné pásy i GRS a stíny přecházejících měsíců, většími přístroji pak lze sledovat další podrobnosti v atmosféře planety. Kometa Wierzchos docela zklamala, tak můžete zkusit C/2025 R3, která nyní rychle zjasňuje. Koncem března zakryje Měsíc na večerní obloze hvězdu Regulus.
Mám ty zimní večery nebo rána rád, když se sejde chladný a průzračný vzduch s možností viditelnosti jasného Merkuru. Ten pak září nad obzorem nepřehlédnutelně jako velmi výrazná hvězda. Takové okamžiky ale nejsou časté. V období, kdy má planeta alespoň −1 mag, může být planeta dost nízko a často nevyjde počasí. Únor 2026 však patřil k těm, kdy nám pozorování vyšlo. A navíc bylo možné vidět všechny planety, tedy kromě Marsu, který má nevýhodnou polohu ráno a je opravdu blízko Slunci.
Merkur 15. 2. 2026 ze Severáku v Jizerských horách. Merkur (−0,9 mag) je dole vpravo nad Ještědem a Saturn (+1,1 mag) je nahoře uprostřed u kraje snímku.
Typické mizerné zdejší únorové počasí mě donutilo popřemýšlet o zemích, kde vědí, jak vypadá sluníčko, kde se jen nedívají na mraky, zkrátka jsem potřeboval vymyslet, kam vyrazit pozorovat, kde jasná obloha není jen sen. Naštěstí se takové místo našlo na počátku týdne hned u našich jižních sousedů, takže jsem nemusel cestovat nijak daleko. Proto aby mohlo vzniknout toto okénko, vydal jsem se letos poprvé do rakouských Alp. A vyplatilo se.
Neuvěřitelně zajímavá, jasná a dynamická polární záře navštívila naši oblohu 19. ledna. Když jsme na obloze viděli ty rychle se objevující a zase zhasínající světlé oblaky, nebo rychle se měnící zelené záclonky nad severem, asi by nás nenapadlo, jak vzdálené jsou tyto výrazné středoevropské záře od třeba i trochu méně výrazných září na severu Evropy. Dobře nám to ale připomnělo pozorování výpravy Vojana a Kuby do Švédska. Byli ve správný čas na správném místě a přálo jim i počasí. A tak zažili ještě hezčí a dynamičtější polární záři, než se dá vidět u nás.
Únor je ideálním obdobím pro pozorování Jupiteru – již poměrně brzy večer je dostatečně vysoko nad obzorem. Zato období viditelnosti Saturnu pomalu končí, ten se po konjunkci se Sluncem v plné parádě ukáže opět na podzim, kdy už bude prstenec přece jenom trochu více rozevřen. Na únorové večerní obloze bude Saturn stále ve společnosti Neptunu a k nim se v polovině měsíce přidá i Merkur a koncem měsíce Venuše. V poslední únorové dekádě se na večerní oblohu přesune kometa C/2024 E1 (Wierzchos), která by měla být viditelná v triedru či malém dalekohledu.
