Měsíc
Pozorování týkající se čistě Měsíce.
Fantastický květnový úkaz na večerní obloze; večery s Měsícem, Venuší a Jupiterem
V pondělí 18. května 2026 se Měsíc v podobě srpečku přiblížil k Venuši. V úterý 19. května se má dostat mezi Venuši a Jupiter (to bude taková vzpomínka na květen 2002) a nakonec ve středu 20. května má být nedaleko Jupiteru. Užijte si tu krásnou podívanou, bude-li hezky.
Únorový Merkur a ostatní planety
Mám ty zimní večery nebo rána rád, když se sejde chladný a průzračný vzduch s možností viditelnosti jasného Merkuru. Ten pak září nad obzorem nepřehlédnutelně jako velmi výrazná hvězda. Takové okamžiky ale nejsou časté. V období, kdy má planeta alespoň −1 mag, může být planeta dost nízko a často nevyjde počasí. Únor 2026 však patřil k těm, kdy nám pozorování vyšlo. A navíc bylo možné vidět všechny planety, tedy kromě Marsu, který má nevýhodnou polohu ráno a je opravdu blízko Slunci.
Zákryt Venuše Měsícem 19. 9. 2025
Konečně. Tak by se taky dalo charakterizovat úspěšné pozorování zákrytu Venuše, který nastal v odpoledních hodinách a naštěstí v pátek a konečně i na prakticky jasné obloze. Zvláště začátek úkazu provázela i dost průzračná atmosféra. Měsíc byl velmi dobře viditelný triedrem a Venuše doslova zářila. Vstup i výstup trval prakticky minutu a bylo to opravdu kouzelné. Podařilo se nám udělat snímky, videa i živý přenos, byť notebook se přehříval a trochu to nestíhal vysílat.
Kouzelné ranní setkání Měsíce Venuše a Jupiteru
Výjimečně krásný úkaz doprovázelo ráno 20. srpna 2025 neobyčejně skvělé počasí. Procházeje se v resortu Darovanský Dvůr, kde jsem měl tu čest být na školení AV Media, pozoroval jsem spolu s kolegy tuto vzácnou scenérii. Kdo chce vidět celooblohovku, musí za námi do liberckého planetária (v iQLandii).

Seskupení Měsíce Venuše a Jupiteru 20. 8. 2025. Sidma Art 24 mm a Canon R6MkII. Všimněte si úplně dole mezi stromy také Merkuru
Polární záře a seskupení planet s Měsícem
Aneb když máte kliku, vidíte na dovolené v Polsku oblohu i s bonusem. Letos jsme se dohodli se sousedem a projíždíme Mazurksá jezera na severovýchodě Polska. Jsme tu 54 stupňů severně, tak jsem raději vzal i nějakou astrovýbavičku. A pohledy na Mléčnou dráhu nad jezery nebo polární záři, to je neuvěřitelný bonus naší cesty.
Potřebujete prostě velkou dávku štěstí, když jednou zakotvíteb tak, že z lodi máte výhled na jezero a hvězdy a podruhé tak, že hned u hotelu popojdete a vidíte z poměrně slušné tmy polární záři. Teda vlastně nevidíte, protože byla slabá, ale udělal jsem si osobní rekord a vyfotil krásnou polární záři při Kp indexu 5.
Rekordně mladý Měsíc 8. 5. 2024
Je to spíše taková zajímavost, hříčka, prostě něco, co nedá amatérskému pozorovateli oblohy spát a chce to zkusit. Jde o pozorování velmi mladého srpku Měsíce krátce po novu. Obvykle se dá Měsíc dobře pozorovat až když je den starý a jeho srpek je tedy i za soumraku dobře viditelný, ale ta nejzajímavější fáze, kdy je Měsíci po novu méně než 24 hodin, to je ta správná výzva. Většinou se nesejdou podmínky, protože k pozorování je třeba čistý vzduch nad obzorem a nebo se třeba i sejdou, ale Měsíc se stejně nedaří najít, protože je prostě příliš tenký a to se zkrátka v té červené soumrakové obloze těžko hledá. 8. května večer jsem učinil další pokus a tentokrát jsem na něj vyrazil na Severák v Jizerských horách a byl u toho se mnou i Jakub Kuřák.
Výšlap za Merkurem
Po večerním skouknutí komet 12P a 144P a Jupiteru jsem v 5 ráno vyrazil na 62P. V triedru 15×70 pěkná. Obloha vymetená, teplota -15 °C, tak narychlo balím pár věcí, obouvám pohorky a vyrážím pod Ještěd. Auto parkuji u lanovky a 3 km na vrchol po modré značce mi po zledovatělé cestě plné kluzkých balvanů, kořenů a jiných nástrah, zaberou asi hodinku. Liberec se topí v inverzní oblačnosti a již cestou vzhůru si vychutnávám jasně zářící Venuši a slabší Merkur nad jihovýchodem.
Nejlepší zatmění z těch, co jsem nezažil…
… citace slov Daniela Kurtina z večera 28. 10. 2023, kdy se odehrávalo částečné zatmění Měsíce. Venku zrovna pršelo a v Liberci tak nebyla šance cokoli spatřit. Vedle v Jablonci nad Nisou při slabém dešti chodily zrovna tou dobou po obloze mraky a mezi nimi se Měsíc tu více, tu hůře, ukázal. Byl sice jakoby v mlze a rozostřený, ale byl tam a ukousnutý. A u Tanvaldu se obloha otevřela nejvíce a Jakub Kuřák neúnavně cvakal přes svého dobsona fotku za fotkou, až z toho vznikla pěkná postupka.

