Planetární maraton
O tom, že si lze užít parádní astronomická zážitek i za ne zcela ideálních podmínek, mne přesvědčila noc ze soboty na neděli. Začalo to nevině, za soumraku jsem se chystal na podvečerní procházku se psem a pohled z okna na jasné jihozápadní nebe kdesi v hlubinách mého mozku evokoval myšlenku, že by tam někde měl být Merkur.
Pověsil jsem si tedy na krk triedr 7×50 a vyrazil do Ještědské ulice, ze které, jak již její název napovídá, je dobrý výhled na Ještěd a vůbec na jihozápadní obzor. Cestou, čekaje než psík vykoná svoji potřebu, jsem v programu PlanetDroid ve svém mobilu zjistil, že Merkur je tou dobou již pouhé 3° nad obzorem. Moc šancí jsem tedy jeho spatření nedával, ale naštěstí jsem si do kapsy bundy vsunul též kompas a tak jsem mohl podle azimutu přesně určit místo na obzoru, kam zamířit triedr. A vida v zorném poli svítil jasný bod na oranžovo-modrém pozadí necelý 1° nad lesem tvořícím místní horizont. Bylo 16.54 SEČ a po deseti minutách sledování mi klesl do stromů. Klika jako hrom.
Povzbuzen tímto úspěchem jsem si uvědomil, že mám šanci vidět v průběhu jedné noci všechny planety Sluneční soustavy. Nadšení trochu kalil pohled na satelitní snímky s nasouvající se vysokou oblačností od SZ, ale přesto jsem asi o hodinu později vyrazil z domova znovu, tentokrát naopak na lov těch nejvzdálenějších planet. Uran byl snadným cílem pro triedr 7×50 i přes cirry, ale k nalezení Neptunu s jasností téměř 8 mag jsem musel sáhnout po větším kalibru 15×70. Po dvacáté hodině, když už obloze vládl Měsíc krátce po úplňku, jsem vyjel na hvězdárnu do Turnova. Měsíc byl vděčným cílem pro 6“ refraktor – zkoušel jsem novou revolverovou okulárovou hlavu, kterou mi přinesl Ježíšek. Vložil jsem do ní okuláry 32 mm (70×), 20 mm (112,5×), 13 mm (173×) a 10 mm (225×). Dlouho jsem se kochal terminátorem, zvláště pak západ Slunce nad valovou rovinou Gauss byl úchvatný. Vysoká oblačnost odešla a svým svitem rušil pouze Měsíc. Přesto jsem vytáhl CPC 1100 a zkusil nějaké komety. Na světlé obloze jsem postupně našel C/2014 S2 i C/2013 X1 a při zv. 215× jsem asi „vyduchařil“ i C/2015 X8. Seeing byl solidní, jak jsem si ověřil na Trapezu, ale Sirius B jsem nedal ani při 592×.
Těšil jsem se na ranní planety. Kolem půlnoci jsem si zalezl do spacáku, aby mě z něj budík vytáhl v 5.30 SEČ. Pohled na satelitní snímek nebyl vůbec lichotivý. Silná vrstva vysoké oblačnosti se již natáhla, přesto jsem vylezl z tepla do studené kopule a namířil refraktor na Jupiter, kde měla přecházet GRS. Tu jsem spatřil již na první letmý pohled při zv. 70×. Lepší ale byla při 112,5×. Zdála se mi daleko výraznější než na jaře letošního roku, měla jasně cihlově načervenalou barvu a obklopoval ji bílý lem. Zvětšení 225× už bylo trochu měkčí, asi nejlepší pohled byl při 173×, kdy se mi SEB s GRS zdál po celé délce rozpolcený četnými světlými kudrlinkami a světlá skvrna se mi jevila i v protějším NEB přímo pod GRS. Zkusil jsem na Jupiter namířit i 11″ SCT, ale pohled byl víceméně stejný (více světla, ale také více barevné vady). Když jsem se vynadíval, přetočil jsem montáž na nedaleký Mars. Malá kulička s úhlovým průměrem 5,4″ byla jasně oranžová, zřetelně jsem rozeznal fázi a zdálo se mi, že vidím i tmavý proužek nedaleko okraje disku. Na albedové útvary si to chce ještě počkat pár měsíců do opozice. Abych zkompletoval celou Sluneční soustavu, kouknul jsem i na Venuši, ale jenom Sometem 25×100 před hledáním komety Catalina. Pod Pastýřem již byla dost zahuštěná oblačnost, byl jsem rád, že okem vidím hvězdy 3 mag, ale přesto jsem v Sometu našel velkou mlhavou kouli. To byla třešnička na dortu dnešní povedené noci, a když jsem v 7.15 doma ulehal, svítil mi Saturn oknem přímo do postele. Pokud by to mělo být poslední pozorování letošního roku, byla to důstojná tečka za více než dvěma sty záznamy v mém pozorovacím deníku.
Pour Féliciter 2016
Aleš