Majznerova stupnice degradace světla
S rostoucí mírou rušení světla tmou, která kazí lidem pohled na přirozené noční nebe poseté tisíci lampami umělého osvětlení, vyvstala potřeba popsat noční oblohu s ohledem na kvalitu jejího nasvícení. Mezi světelnými amatéry rozšířená metoda počítání lamp často selhává na individuálních pozorovacích schopnostech. Sofistikované a objektivní metody profesionálů založené na použití přesné měřící techniky (přístroje známé pod zkratkou „LQM“ – light quality meter) jsou bohužel široké komunitě světelných amatérů nedostupné. S převratným postupem určení kvality nočního nasvícení přišel roku 2005 rakouský světlařský amatér českého původu Johann Majzner, který svou metodu publikoval pod názvem „Die Luchtekurvenskala“. Tato metoda byla světlařskou komunitou všeobecně přijata a je často zmiňována pod názvem Majznerova stupnice degradace světla.
5. Území bez přítomnosti světla
Toto jsou místa zcela pohlcená tmou. Nejbližší světlo veřejného osvětlení je desítky či stovky kilometrů daleko. Ruka s bílým papírem nebo kapesníkem nataženým před očima je nerozpoznatelná od okolní tmy. Při pohledu na zem nevidíme nohy ba ani boty. V takovém prostředí je tudíž jakýkoli krok nebezpečný. Pohybovat se bez dostatečně silného halogenového světla je zhola nemožné. Místa s tímto stupněm rušení světla tmou jsou v naší civilizované Evropě již naštěstí vymýcena. Přes zjevnou nebezpečnost je lze doposud nalézt v některých zaostalých zemích. Jedná se jmenovitě o západní cíp Afriky, obydlený Křováky (Namibie), Oceanii, kde žijí vesměs potomci kanibalů, střední Austrálii obydlenou domorodci žijícími v době kamenné a západní část Jižní Ameriky, kde v té tmě dokonce nežije vůbec nikdo.
Natažená ruka s bílým kapesníkem – stupeň 5 Majznerovy škály.
4. Odlehlá území v jinak civilizovaných zemích
Přes nezměrné usilí všech rozvinutých zemí, které je věnované zachování panenského světla umělého osvětlení, se i zde vyskytují místa, která jsou přes veškerou snahu stále silně znečistěna tmou. Jedná se především o řídce osídlená, horská uzemí nebo okrajová území civilizace. Pro světlo odlehlých míst je charakteristické:
- Nejbližší zdroje umělého osvětlení jsou vzdáleny desítky kilometrů.
- Zdroje umělého osvětlení nelze vidět přímo.
- Stopy světel jsou vidět velmi slabě, zejména při obzoru.
- Obloha je znečištěna parazitními hvězdami, které se dokonce shlukují do jakéhosi pásu, který je obzvláště nápadný v letních měsících. Tento pás však nemůže nikterak konkurovat kráse a jasu světel sodíkových či halogenových lamp.
K pohybu v odlehlých místech se doporučuje silnější halogenové světlo, popřípadě světlo led-diodové o příkonu nejméně 10W.
Poznámka autora překladu:U nás, v České Republice, těmto parametrům odpovídadají Brdy. Vstup na neosvětlené území Brd je vysoce nebezpečný, prostor je proto chráněn armádou. Povolení ke vstupu vydavá, a to pouze ve výjmečných případech, náčelník generálního štábu. Podle dostupných informací to chce pořádnou „tlačenku“ ze shora
Statečný bojovník v týlu nepřítele. Pomezí Brd.
Světlo dobývá ztracené pozice na zemi i na nebi. Národní park Krkonoše.
3. Vesnice a okolí
Vesnická obloha je považována za nejnižší stupeň původní přírodní a proto kvalitní osvětlené oblohy. Znečištění tmou je patrné ještě na polovině oblohy, druhé polovině již dominuje přirozená krása veřejného osvětlení. Kvantita a hustota pouličních lamp na vesnicích je příliš řídká na to, aby zapudila temnotu, ze které má slušný člověk strach, jelikož ji využívají kriminální živly k páchání trestných činů. Na tomto místě je nutné vyzdvihnout obětavé až misijní úsilí lokálních světelných amatérů, kteří nezištně a bez nároku na odměnu osvětlují své pozemky a okolí silnými halogenovými světly, čímž vracejí světlo tam, kam skutečně patří – na naši oblohu.
Opravdový „lightener“ se o své světlo dokáže vždy podělit s okolím.
Pro světlo vesnických území je charakteristické:
- Nejbližší zdroje umělého osvětlení jsou vzdáleny stovky metrů až jednotky kilometrů.
- Zdroje přírodního umělého osvětlení jsou přímo viditelné.
- Stopy tmy jsou patrné na polovině oblohy.
- Obloha je stále znečištěna parazitními hvězdami, znečištující shluk hvězd je patrný zejména v létě a to na znečištěné polovině oblohy.
K pohybu po místech s vesnickým osvětlením se doporučuje halogenové světlo, popřípadě led-diodové světlo o příkonu nejméně 5W.
Sofistikované společné osvětlení hrobů, kostelní věže a oblohy.
2. Města a jejich centra
Toto jsou cenná místa, kde se umělé osvětlení stále ještě vyskytuje v přírodní, čisté a ekologické formě. Města a městská centra jsou opravdovým rájem všech nás milovníků poblikavajících halogenů, rotujících laserů a neonových reklam všeho druhu. Jinde všudypřítomná tma je ve městech uzavřena v podzemních prostorách, jako jsou odpadní stoky nebo krypty kostelů. Výrony tmy na povrch jsou prakticky vyloučeny a jednotlivé sporadické excesy se daří eliminovat ohňostroji. V centrech měst se používá zásadně shora nekrytá osvětlení. Ideálního nasvícení oblohy se dosahuje lampami typu koule. K dalšímu, sekundárnímu, osvětlení oblohy přispívá především osvětlení památek a reklamních panelů. K těmto účelům se používají silná halogenová světla, která nijak necloníme – škoda každého fotonu, který nemíří do oblohy. Velmi slibným podpůrným sektorem nasvícení oblohy jsou rotující lasery. Rotující lasery dodávají obloze barvu a dynamiku a doslova vyhánějí z oblohy tmu a zbylé hvězdné parazity. Pro osvětlení center velkoměst je charakteristické:
- Postavy jsou ze všech stran dobře nasvíceny a nevrhají žadné stíny.
- Na obloze nejsou vidět téměř žádné hvězdy, které by jinak ubíraly na kráse přírodní nebeské klenbě tvořené pouličním osvětlením.
1. Dokonale osvětlené lokality
Za dokonalé či ideální osvětlení se považuje osvětlení, které se intenzitou vyrovná jasu slunečného dne. Takto osvětlená místa jsou skutečnými klenoty našich měst, kde obloha ještě září ve své přirozené formě. Zde, mezi myriádami světel všech druhů a barev, člověk netrpí strachem ze tmy. Zde nejsou vidět vůbec žádné hvězdy. Zde nikdo nemá závrať z hlubin vesmíru. Zde nekonečný vesmír není nic ve srovnání s nekonečnem našich dennodenních starostí, které náš zrak tak rády sklápí k zemi. Tak proč rovnat šíji či snad dokonce zvedat hlavu k nebesům!
přeložila
mgr. Světluše Zářecká