Rozloučení s K1
Konečně se dnes ráno udělalo u nás jasno. Zatímco večer panuje na nebi Měsíc, nad ránem je možno ještě slušně pozorovat. Od návratu z Edelweissspitze jsem toužil ještě aspoň jednou vidět kometu C/2012 K1 (PanSTARRS), která nám dělá radost už více než rok.
Poprvé jsem ji viděl 1. 8. 2013 během Malé kometární noci v polských Jizerkách. To byla ještě slabší než 14 mag. V těchto dnech je po průchodu periheliem mnohem jasnější, a tak máme poslední šanci spatřit kometu roku 2014 z našich zeměpisných šířek ještě jen obyčejným triedrem. Rychle totiž klesá k jižním deklinacím, bude už jen slábnout a navíc se blíží úplněk. Bohužel počasí v posledních dnech příliš nespolupracovalo.
Až dnes. Obloha v 5 ráno byla jako vymetená, mlha z minulých dní zmizela, takže pozorování nic nebránilo. Využil jsem nejprve slušnějšího rána a ulovil hned dvě nové komety. O 32P/Comas Solà jsem se už párkrát neúspěšně pokoušel. Tentokrát to vyšlo. Promítá se nyní do souhvězdí Raka pár stupňů severně od Jupitera. Je slabší, než se očekávalo, ale již v dosahu 16″ dobsona.
O trochu jasnější a také výš na obloze ve Vozkovi je nedávno objevená C/2014 Q3 (Borisov). Už při dvěstěnásobném zvětšení je ve čtyřstovce bočně vidět jako nenápadná mlžinka. Obě komety budou ještě v dalších týdnech slušně pozorovatelné, tak se k nim určitě vrátím.
Ale zpět ke K1. Ta je již celkem nízko v souhvězdí Lodní zádi, které mi kloudně nevystupuje ze zahrady nad obzor zakrytý kopcem. Musel jsem proto vyrazit na protější stráň. To už ale svítalo, bylo skoro šest ráno. Triedrem 15×50 jsem ji bez mapky pouhým zametáním na předpokládané pozici nenašel. Po konzultaci s programem HNSky v notebooku a znalosti přesné polohy se přeci jen kometu podařilo identifikovat. Proti té jasné a výrazné vlasatici z rakouských Alp byl toto jen nemastný mrňavý flíček na poměrně dosti jasném pozadí. Ale byla tam. Potěšila dnes stejně jako více než padesátkrát předtím. Mohl jsem jí aspoň zamávat a rozloučit se. Možná ji totiž už nikdy neuvidím…
Vic KaL ◊!