Kometární okénko – červen 2018
Ačkoliv v červnu již u nás nenastává astronomická noc, neznamená to, že by nebyla vůbec tma a astronomové by tloukli špačky. To, že slunce nezapadá více než 18 stupňů pod obzor, by nemělo nikoho odradit od pozorování krás vesmíru. Letní obloha je plná báječných skvostů z hlubin Mléčné dráhy, ale nemusíme chodit ani tak daleko. I v naší Sluneční soustavě je co obdivovat.
Kromě planet jsou to i menší tělesa jako planetky a komety. Během naší poslední (a mé letos už 111.) seance jsme zkoukli zvečera Venuši, pak Jupiter s přecházející Europou a jejím stínem, Saturna s pěticí měsíčků a široce rozevřeným prstencem a nakonec před východem Měsíce i Mars s krásnou velkou polární čepičkou. Poprvé v letošní sezoně se do zorného pole okuláru 16″ dobsona dostalo i Pluto, naopak na planetku (4) Vesta stačil jen malý triedr.
S kometami to je zatím stále slabší, ale blýská se už na lepší časy. Vyduchařit ve večerním soumraku nízko nad obzorem na západě donedávna pěkně viditelné C/2016 R2 (PanSTARRS) [11 mag] a C/2016 N6 (PanSTARRS) [12 mag] byl už docela problém, ulovit ještě o něco slabší 364P/PanSTARRS [13 mag] jen 8 stupňů vysoko mezi špičkami smrků se mi už nepodařilo.
Naštěstí si můžeme spravit chuť trojicí jiných, mnohem výše a tedy i snáze pozorovatelných vlasatic. C/2015 O1 (PanSTARRS) [12 mag] se nachází u zadku Velké medvědice a je viditelná v 400mm dalekohledu už v malém zvětšení. Můžeme ji ale i trochu naložit, v pohodě to snese. Podobně vysoko je i C/2017 M4 (ATLAS) [14 mag] v Lyře. Jde také o malou mršku viditelnou dobře jen při bočním pohledu. Maličko složitější to je s pomalu zjasňující 21P/Giacobini-Zinner [14 mag]. Tam komplikuje situaci bohaté hvězdné pole v Labuti, kam se nám promítá. Tady je potřeba opravdu osolit zvětšení aspoň na 300×, aby se vůbec mezi slabými hvězdičkami Mléčné dráhy zjevila.
Nakonec si nechávám to nejlepší. Po jedné hodině ranní (SELČ) se dostává už dostatečně nad obzor ve Střelci krásná a jasná C/2016 M1 (PanSTARRS) [9 mag]. V těchto dnech prochází spodkem čajové konvice a míjí kulové hvězdokupy M54 a M70. Kometka je o něco slabší a difúznější než zmíněné objekty Messierova katalogu, ale přesto nepřehlédnutelná. Když se vyhoupla kolem druhé hodiny o něco výš, byla navíc vidět už i triedrem 15×50is.
Minulá noc na Jizerce se opravdu vydařila. Nečekali jsme, že by SQM-L mohlo ukazovat kolem 21,45 MSA, stejně tak že teplota sleze nad ránem na 3 °C. Pavel v rámci testování nového vybavení také něco nafotil, tak to byla i noc celkem plodná. Měsíc už je v poslední čtvrti a prognóza počasí celkem příznivá, tak věřím, že se v centru Jizerské oblasti tmavé oblohy brzo sejdeme ve větším počtu.
Vic KaL ◊!