15. května 2004

Pozorování za poměrně slušných podmínek v noci, která měla díky velkému dobsonu řadu superlativ. Zatímco v triedru jsem neviděl nic, byť jsem se opravdu snažil, v dobsonu o průměru 40 cm byla situace zcela odlišná. Velkým problémem bylo vyhledání komety. Podmínky totiž nedostačovaly na viditelnost galaxie v Andromedě okem, což byla přeci jen odlišnost oproti předchozí noci. Našli jsme tedy M 31 a zkoušeli najet na kometu asi 5 stupňů doleva. To se nedařilo. Nakonec jsme najeli na jasnou hvězdu vlevo pod M 31 (ný And). Od ní to bylo ke kometě, jak se později ukázalo, asi 3,8 stupně. Nakonec se ji tedy podařilo nalézt a již na první pohled nadchla svým vzhledem. Relativně velká koma (asi 5´) byla doplněna krásným chvostem délky zhruba půl stupně, z něhož 20´ bylo v zorném poli 40´ velmi snadno viditelných. Kometa tedy vyplňovala zhruba polovinu zorného pole a zařadila se tuto noc vedle komety C/2001 Q4 (NEAT) k tomu nejkásnějšímu, co bylo tuto noc vidět.

14. května 2004

Skončilo období rušené Měsícem, ale dlouho se ne a ne vyjasnit. Když to konečně 14. po půlnoci vyšlo, zjistil jsem, že kometa již zeslábla natolik, že nebyla vidět. Dosah triedrem v okolí komety nedaleko M31 byl 8,3 mag. Udělal jsem expozici 5 minut na ohnisko 135 mm, tak snad z toho nějakou kometku vytáhnu.

14. 5. 2004, 2:35 - 2:40 SELČ, obj. 2,8/135 mm, Fuji X-Tra 400.
Kometka je vlevo od velké galaxie M 31 v Andromedě pouze 14 stupňů nad obzorem. Ohon má na snímku délku jeden stupeň!

28. dubna 2004

Hlásím návrat s úspěšného pozorování. Nebydlím sice ve velehorách, ale doufal jsem, že podmínky budou dobré. Ukázalo se, že to je slabší průměr ale tak od 10-15 st. nad obzorem to bylo solidní a když si vezmu, že jsem byl na okraji města, tak to bylo dost dobré - např. Mléčná dráha jevila rozdvojení a byla vidět až do Štítu v pohodě...

Pozorování komety se dlouho nedařilo, tak jsem si hrál s montáží. Ukázalo se, že nově koupený akumulátor už možná nebyl dost dobitý, ostatně ani jsem ho nedobíjel a neproměřil, takže to budu muset skouknout. Každopádně ke konci focení jsem "pointoval" ručně. Na objektivy od 28 do 135 mm to snad stačilo.

Kometu jsem viděl nejlépe po 4. hodině, kdy jsem ukončil expozici a hned ji viděl triedrem 10x50. Byla dosti slabá, ale jevila kus ohonu. Byla bez obtíží vidět přímým viděním a ohon jevil délku asi 0,5 stupně bez námahy a trochu v náznacích asi do délky 2 stupně. Doufám tedy v nějakou úspěšnou fotku.
Jasnost jsem odhadl jen zhruba podle hvězd hned nad a pod kometou, které mají 5,4 a 5,5 mag dle Cartes du Ciel. Vizuálně byla jasnější než ta vpravo (68 Psc) a slabší než ta vlevo (rho 69 Psc). Mohla mít tedy kolem 5,4 mag.

Snímek komety: Konica Autoreflex-T, 52 mm/ 2,8 Hexanon objektiv, Fuji 800 ASA.
Expozice 28. 4. 2004, 1:56 - 2:01 UT.
Jasno, bezvětří, zákal a cirry do výšky 10 stupňů nad obzorem.
Úprava snímku "peta". Díky :-)

Co vám mám dál povídat. Věřím, že jste ji alespoň někdo viděl také a doufám že se někomu povedly fotky a případně o nich dá vědět!

Hodně zdaru! Bylo to konečně super ráno (ostatně jako to 22.4. jen bez komety).

5:50, M. Gembec, Jablonec nad Nisou

Svítání po pozorování komety Bradfield 28. 4. 2004. Objektiv 3,5/28 mm.

25. dubna 2004

Pokud minule jsme mohli jen spekulovat, co bude asi ráno vidět, nyní je již jasné, že v podstatě to nebylo nic. Takový soud by byl nejspíš ale moc jednoduchý.
14. kometa pana Bradfielda, kterou objevil po devítiletém půstu, se opravdu povedla. Hezký byl nejen pohled do korónografu SOHO, ale také později, jakmile se po ránu vyhoupla výše nad obzor. (Co se SOHO týče, nebylo snímání zcela bez problémů a nakonec se dokonce přepla do jakéhosi nouzového režimu a teprve nyní opět přešla v normální).

Když jsme 22. dubna zkoušeli pozorovat kometu v ranním soumraku, shodli jsme se, že to asi nebude tak jednoduché, neboť ji nikdo neviděl. Dalo se to svést také na cirry a opar, které se nacházely nad východním obzorem. Když se pak na internetu objevil snímek Michaela Jägera, pochopil jsem jen, že vidět se asi dá, ale pouze s digitální technikou. Nakonec jsem se dočetl o výtečném vizuálním pozorování, které s 20-cm dalekohledem pořídil Alan Hale (to jméno by vám mělo cosi z roku 1997 připomínat..). Pozoroval ale jen centrální kondenzaci a vizuálně ji určil na 4,5 mag. Zdá se že jas celé komy se pohyboval na úrovni 2,5 - 3 mag.

C/2004 F4 (Bradfield) za svítání 22. dubna 2004. Teleobjektiv 180 mm + CCD.
Tento snímek mohu uveřejnit díky laskavosti Michaela Jägera, který mi ji zaslal dokonce v barevném provedení.

Jak je na snímku vidět, kometa vypadá docela impozantně. Stále má rozvinutý solidní prachový ohon o délce několika stupňů. Je velmi obtížné takový snímek pořídit v době, kdy já již odkládal triedr pro příliš velký jas oblohy. Ukazuje se, že velmi účinné je použití CCD a červeného filtru. Zde je LRGB kompozice, což se blíží barevné fotografii.
Kometu se v dalších dnech dařilo pozorovat i fotografovat stále většímu počtu lidí. Odhady jasu se vizuálně blížily 4. hvězdné velikosti a snímky se velmi podobají předchozímu, jen ukazují více detailů v ohonu, jsou-li pořizovány přes větší dalekohledy.

C/2004 F4 (Bradfield) za svítání 24. dubna 2004. Canon EOS 10D + Teleobjektiv 180 mm.
Také tentokrát musím za uveřejnění fotografie poděkovat sympatickému Waldemaru Skorupovi

Výše uvedený snímek jistě musí zaujmout především údajem, že se jedná o jedinou 60 s expozici, což je pro mě jakožto příležitostného astrofotografa naprosto nepochopitelné. Snad jen druhý pohled ukazující na to, jakou technikou byl pořízen naznačuje, že Canon EOS 10D je na astrofoto opravdu výborný. Jak mi Waldemar napsal, teprve tento snímek je vcelku zdařilý, neboť ty původní, uveřejněné ráno 24. dubna musel ještě zpracovat, ale na to už neměl sílu. Vůbec toto pozorování komety Bradfield je typické tím, že autoři dávají na web fotky a jdou spát, aby se následně pustili do jejich úprav a upřesnění odhadů jasnosti. Kometa nám dává v těch 4:30 ráno docela zabrat.

Další snímky pořídil v nadmořské výšce 1400 metrů Juan Lacruz.
Impozantní expozici po páté hodině ráno najdete na stránce Bernda Brinkmanna.
25. 4. se kometa natolik přiblížila slabší C/2003 T3 (Tabur) - asi 9,5 mag, že je bylo možno fotografovat společně. Snímek pochází ze Španělska.
Snímky s Canonem 300D již pořídil také Konrad Horn.
Ačkoli stránka v japonštině, to nejpodstatnější pochopíte sami i bez ní! Snímky C/2004 F4 (Bradfield) + C/2002 T7 (LINEAR)
V Arizoně (USA) pozorovali obě komety také. Fotky pořídil Tom Polakis.
Další snímky jsou postupně uveřejňovány na Spaceweather.com

Mapka pro období 26. dubna až 2. května 2004.
Pozice pro hloubku Slunce 15 stupňů pod obzorem.

18. dubna 2004

Kometární astronomové i laická veřejnost se dočkali. Jak už to tak bývá, může za to nečekaný objev komety blízko Slunce. Objevil ji už 23. března W. Bradfield, ale protože byla velmi blízko Slunce, ztratila se z dohledu po pouhých dvou dnech. Znovu nalezena byla až v dubnu, kdy ji také mimo jiné vyfotografoval T. Lovejoy. Z té doby již bylo zřejmé, že proletí blízko ke Slunci. Stalo se tak 17. dubna, kdy byla uvnitř dráhy Merkuru a navíc úhlově tak blízko Slunci, že jsme ji mohli odivovat v korónografu sondy SOHO. Ta sice obvykle slouží k monitorování Slunce, ale právě komety jsou jedním z nejúspěšnějších výsledků, které nám dala. Jistě, nějaké ty komety poblíž Slunce se daly očekávat, je totiž známa rodina tzv. sungrazerů (komet na přibližně stejné dráze, které pravděpodobně vznikly rozpadem velké komety při těsném průletu kolem Slunce). Ale že jich k dubnu 2004 bude objeveno už 750 asi čekal málokdo. A vzhledem k šíři záběru jejího korónografu LASCO C3, máme možnost pozorovat čas od času i jiné komety, které se prostě dostanou úhlově velmi blízko Slunci.

Nahoře: komety C/1996 B2 (Hyakutake), 96/P Machholz a C/2004 F4 (Bradfield)
dole: sada snímků komety C/2002 V1 (NEAT)

Předpovědi chování této komety jsou velmi obtížné. Dopomohla nám k tomu nyní sama tím, že po průletu periheliem došlo k jejímu výraznému zjasnění. Místo přibližně 2 mag, jak tomu bylo 17. dubna ráno, měla asi -2 mag 17. dubna večer! Také nebylo vyloušeno, že dojde k jejímu rozpadu. Optimističtější myšlenky směřují k podobnému rozpadu komety West roku 1976, která se stala ozdobou nebe při svítání, díky svému komplikovanému ohonu. Tato kometa ale tak jasná zase není.
Podle posledních snímků se zdá, že průlet kolem Slunce zatím přežila. Původně se dalo očekávat, že poté, co se vzdálí na obloze od Slunce, bude jen obtížně pozorovatelná, neboť měla rychle zeslábnout. Nynější zjasnění naopak napovídá, že by mohla být poměrně snadno pozorovatelná. Když bude pravda někde mezi tím, nebudu se zlobit.
Protože koncem dubna nastávají nejlepší podmínky pro jakýsi pokus pozorovat tuto kometu a také známou C/2002 T7 (LINEAR), přidávám pro zajímavost mapku. Je na ní obloha kolem půl páté ráno, kdy Slunce je ještě relativně dost hluboko pod obzorem. Při tomto pokročilém svítání se můžeme pokusit pozorovat, nebo fotit některou z obou komet. Bude-li naše snaha marná, můžeme alespoň přispět k odhadu jejich jasu, podle toho, jaké hvězdy uvidíme poblíž obzoru. Jestli bude kometa Bradfield slábnout pomaleji, než se původně očekávalo, může se stát nejhezčí ze všech tří komet, které letos zatím očekáváme.

Poloha komet C/2004 F4 (Bradfiled) a C/2002 T7 (LINEAR) za svítání, Cartes du Ciel

Na závěr pouze připomínám, že kometa C/2001 Q4 (NEAT) je stále hluboko na jižní obloze, ale nebude to již trvat příliš dlouho. Zhruba od 7. května nejsme bez šance ji pozorovat, takže chystejme nádobíčko.

Přiložený snímek pořídil Paul Moss z Wellingtonu na Novém Zélandu. Tak se můžete pokochat jak vypadají Magalennovy oblaky společně s kometou. Pokusil jsem se trochu odstranit vinětaci a zvýraznit kontrast, kvůli ohonu. Zde je odkaz na originály.