ISS a Atlantis před Sluncem
19. červenec byl tím dnem, kdy došlo nejen k rannímu odpojení raketoplánu Atlantis od ISS, ale i k přeletu obou vesmírných těles přes Slunce. Jednalo se o poslední možnost vidět raketoplán vedle stanice. Proto jsme vyrazili na Liberecko, kde procházela linie transitu. Ten měl v 9:17 trvat 1 sekundu a počasí nezvykle přálo.
Složenina nejlepšího snímku Slunce spolu s jednotlivými pozicemi ze sekvence snímků stanice a Atlantisu v 9:17:36,5 SELČ. Fotografováno Canonem 30D v primárním ohnisku newtonu na dobsonově montáži SW 150/1200. Použitý filtr Baader AstroSolar (vizuální), expozice 1/2000s, ISO100. Doba přeletu 1 sekunda.
Technika připravena, obloha také. V pozadí větrná elektrárna na albrechtickém kopci.
Atlantis koriguje mírně svoji polohu tak, aby viděl stále tentýž bod stanice, protože ta se právě otáčí (snímek z ISS z přenosu NASA TV). To už byl nad Atlantikem, čas 9:00.
Atlantis osvětlený Sluncem je právě 200 m od stanice. Foto z 9:12 (NASA TV), 5 minut před přeletem.
Jak se ukázalo, stanice se zrovna natáčela do pozice vhodné k fotografování z raketoplánu. Proto je její tvar na pozici před Sluncem neobvyklý. Normálně by měla velké panely směrované ke Slunci, jak je vidět na snímku před dvěma dny. V posledních 15 minutách došlo oproti minulému pokusu z Mikulášovic k zahřátí tubusu a tím i k mírnému rozostření, což jsem nemohl vzhledem k předchozí podobné meteosituaci očekávat. Je to škoda, ale zase to bylo vykoupeno nádherně jasnou oblohou v okolí Slunce. Nic asi nemůže vyjít dokonale.
Snímky stanice z přenosu NASA TV, pohled z raketoplánu. ISS se právě otáčí o 90°. Nahoře v 9:03, poslední v 9:13, tedy 4 minuty před transitem.
Zatímco já byl hned u větrných elektráren u Albrechtic na Frýdlantsku, hned dole pod kopcem poblíž Bílého Kostela se usadil Vic a Cassi, jak si doufám přečtete níže. Úkaz to byl opravdu neobvyklý a je jen škoda, že si jej nemůžeme zopakovat častěji, zvláště ne s raketoplánem, který ve čtvrtek přistává na Floridě.
Pro KaL sepsal a nafotil MaG
A Vic doplňuje…
Abychom MaGovi nerušili „kruhy“, zvolili jsme s Cassim jiné místo, lépe a rychleji dostupné. Vyrazili jsme totiž na poslední chvíli (to ranní vstávání mi nedělá dobře) a nechtěli jsme riskovat, že zůstaneme někde na půl cesty.
Lokalitu na centrální linii přeletu mezi Bílým Kostelem a Grabštejnem jsme zvolili naslepo a, jak se nakonec ukázalo, i dobře. Nebe bylo čisté, zbývalo asi 10 minut, tak jsme stihli bez problémů připravit techniku: já malého přenosného MAKa 90 a Cassi lídlskop. Nasadili jsme filtry z fólie a Naglery (16T5 resp. 13T6) a prohlíželi sluneční skvrny, kterých se docela urodilo.
To už ale začínalo odpočítávání: 30 sekund, pak 10, …, 5, 4, 3… a… blik! Bylo po všem! … Mezinárodní vesmírná stanice s raketoplánem Atlantis jako předvojem proletěla zorným polem a zmizela, než bys řekl švec. Byla zajímavě natočená hranou, takže místo klasického „Háčka“ vypadala spíš jako písmeno „I“. Tvar raketoplánu byl také při zvětšení 78× dobře patrný.
Zavládlo nadšení. Byla to vskutku vzrušující podívaná! To dlouhé očekávání, rychlé vyvrcholení a následné uvolnění a pocit uspokojení mi ve zrychlené podobě připomíná pozorování zatmění Slunce. Za ním se také musí jezdit a nevyjde to pokaždé. Dnes se zadařilo. Bylo to bezesporu hezké rozloučení s Atlantisem a raketoplány vůbec.
Díky přírodo!
Vic KaL ◊!