Kometa Q2 Lovejoy 18. ledna 2015
Uběhl týden a já řešil samé úžasné věci, jako za koho budu v práci dříve zaskakovat, čí jaké známky mi chybí, co udělat s mým zdravím, abych se cítil lépe, nebo jak zvládnout co nejlépe školení. Zkrátka je pátek a já jsem šťasten, že mohu sedět v klidu nad snímky, které jsem pořídit v neděli večer. A je to radost pohledět. Prostě teprve 23. ledna, asi měsíc po prvních marných pokusech vyfotit pěknou kometu, zde sedím nad snímky, které patří do toho nejlepšího, co jsem si přál pořídit, když jsem se o zjasnění této komety dověděl. Postupně zde nahraji vše, co bude mít smysl publikovat, a nemohu začít jinak než detailem přes dalekohled.
Verze ve velikosti 50 % originálu na kliknutí ke stažení.
Výše uvedený snímek je složen na kometu. Kalibraci jsem provedl v mrawu a složil to v DeepSkyStackeru. Kolegové to umí v jiných programech lépe, ale jak je vidět, ani tento jednoduše použitelný program nemusí podat špatné výsledky, když se to s ním umí. Nejtěžší bylo odečíst umělý flat, protože jsem se nezbavil zcela výrazné elektroluminiscence a zbytkových gradientů. Nakonec se to zdařilo a rozhodl jsem se jen pro ořez horní a dolní části pole, takže ve vodorovném směru máte pro představu celé pole dalekohledu Celestron ED80 s reduktorem Vixen 0,67x. To dává ohnisko 402 mm (něco jako clona 5 na teleobjektivu). Vzhledem k časovým možnostem jsem nasnímal jen 12 expozic po dvou minutách na ISO 1600, ale myslím, že více expozic by už bylo kontraproduktivních pro vytažení detailů. Šum mi ve snímku stejně nikdy nevadil. Úžasné jsou pramínky v ohonu stejně jako šíře všech výtrysků z komy. Myslím, že k dokonalosti teď chybí zkusit proložit středovou oblast hlavy komety z nějakých expozic na 800 ISO. Uvidíme.
Níže je tatáž fotka, ale poskládáno bylo na hvězdy a do toho jsem téměř pramínek po pramínku vložil kometu složenou na hvězdy. pak jsem pečlivě vrátil všechny hvězdy, co se za pramínky schovaly. Je to sice kompromis, ale pořád to vypadá lépe, než výstup automaticky složeného snímku na kometu a pak na hvězdy. Centrální oblast kolem jádra jsem vložil ze 4 expozic po 60 sekundách na 800 ISO, takže to není tak přepálené, jako na výše uvedené fotce.
Verze ve velikosti 50 % originálu na kliknutí ke stažení.
Budu rád, když se sem v průběhu víkendu vrátíte. Rád bych se podíval na data z ISO3200, nebo na ty zmíněné expozice na nižší ISO. Mám ale také úžasná data přes 50mm objektiv a to jak na clonu 4, kde kreslí skvěle, tak na clonu 2,8, kde jsem byl zvědav, jak se projeví zachycení slabých objektů při vyšší světelnosti. Snímal jsem navíc bez CLS filtru i s filtrem pro získání krásné mlhoviny California. Mám navíc taky panorámu přes 50mm objektiv nebo snímek s Hyádami a Plejádami a rád bych také vložil panorámu na 17 mm. No, je to kupa dat, ale je to i spousta zábavy.
Tak při pátku přeci jen ještě jedna vzpomínka. Podívejte na tu nádhernou oblohu na konci focení. Na jihu clona nízké oblačnosti nad Jizerkami. Nad tím jasno. Obloha (SQM-L MaG-metr) 21,25, u komety stabilně 21,08. Asi už chápete, že ani takto dobrá obloha prostě u nás jen tak neumožňuje vidět okem i ohůnek komety. Ale kometa sama je velmi snadno viditelná a na takovéto obloze prostě úžasná všemi přístroji.
Na předchozím širokoúhlém snímku je s výhodou využito delší expozice 60 sekund. Potom jsem ale vypnul montáž, abych následující snímek mohl složit s předchozím, kde bylo pohybem montáže rozmazáno popředí. Naopak další tři snímky jsem pořídil jen expozicemi 30 sekund, jako ze stativu a vše jsem složil do jednoho panoramatu, protože ta krajina s Orionem a kometou u Plejád byla nádherná.
Krásná kompozice přes 50mm objektiv Super Takumar mě trápí při zpracování. Snímek je plný šumu a není tak možné dosáhnout výsledků viděných na webu od fotografů, kteří měli tmavou oblohu a světelnější vybavení. Nepochybně je to však fotka, kvůli které se vyplatilo zůstat na místě mnohem déle a pak se nevyspat do práce. Zde zatím 7×2 min, ISO 1600, f4/50 mm. Ohon komety se táhne až ke kraji snímku v délce 14°. Když jsme to tehdy v noci na pondělí viděl, nemohl jsem uvěřit svým očím. Teprve dopoledne jsem viděl na Spaceweather.com snímek Alana Dyera, kde je toto vidět mnohem lépe.
Poslední snímek, to už je víceméně jen takový nástřel ze zvědavosti. Jde o odcloněný 50mm objektiv na f2,8. Nafotil jsem 4 expozice na ISO 1600 a ohon je s trochou fantazie dlouhý asi 18 stupňů.
V 21 hodin ještě předtím, než jsem fotil přes dalekohled, vrhnul jsem se na kreslení komety pozorované triedrem TS 20×80. Opět, podobně jako 13. ledna, jsem si ověřil, že ohon pohodlně sahá přes celé zorné pole a že je nápadně rozšiřující se směrem od hlavy komety. Tentokrát se mi navíc zdálo, že je rozdvojený a že jeden proud směřuje těsně pod blízkou hvězdu, zatímco druhý se zdál být delší a ztrácel se daleko za druhou hvězdou. Kresbu v terénu jsem prováděl v dost provizorních podmínkách. Na kus kartónu špatného stavu a se zlomenou tužkou, kde jsem nehty trochu vydoloval tuhu, takže jsem občas nevěděl, kam přesně kreslím. Proto jsem to doma překreslil, ale koho zajímá originál, může se pobavit na proklik.
Martin Gembec