Lov soumrakové komety PanSTARRS
6. července jsme se sešli v Turnově na hvězdárně. Cílem bylo podívat se na planety, ale co čert nechtěl, seeing ten večer nebyl ideální. Pozorovali jsme také noční svítící oblaka nízko nad Ještědem a nějaké ty záblesky Iridií. Já a Vic jsme se za soumraku pokusili najít kometu C/2014 Q1 (PanSTARRS), která má asi 4 mag a nachází se v elongaci asi 10° od Slunce. To znamenalo hledat ji hned po západu Slunce ještě za občanského soumraku, kdy stěží byla vidět na obloze Vega nebo Arcturus. Nakonec to byl lov ne zcela neúspěšný.
Situaci nám ztěžoval fakt, že nad západním obzorem byly vrstvy průzračnějšího a méně průzračného vzduchu, víceméně to ale nestálo za moc. Vic celkem v pohodě dokázal najít Castor i Pollux z Blíženců, přičemž kometa byla zhruba mezi nimi. Dvakrát, snad když vlezla do pruhu čistší oblohy, zahlásil, že ji možná vidí, ale jinak se dá vizuální pokus označit spíše za neúspěšný. Já jsem na to šel hrubou silou, zrcadlovku jsem našrouboval na 11″ SCT v naději, že s pomocí počítačového navádění a souřadnic se na kometu trefím. Po ustavení na Vegu a Arcturus najížděl dalekohled s chybou do půl stupně a hlavně vždy stále se stejnou chybou, takže se dalo predikovat, kam musím naslepo popojet, aby tam kometa byla. Tímto způsobem jsem bez problému cvakl Castor, nebo spíše duhu, která v místě hvězdy nad obzorem byla, a potom jsem vycvakal na třicet záběrů míst, kde se mohla kometa nacházet.
Na displeji jsem však nic nenašel. Teprve doma po znásilnění snímků se ukázalo, že je na nejméně polovině z nich, ale většinou úplně nahoře nebo blízko horního rohu. Při závěrečné sérii, kdy jsem postupně najížděl a cvakal, mám kometu i uprostřed a hlavně na přijatelně průzračném pruhu oblohy. Výsledkem je fotka, na které je vidět jadérko komety a s trochou úsilí snad i vanička začínajícího ohonu. Použil jsem tři snímky a složil je v Registaxu 5 na kometu. Na animaci těchto snímků vynikne pohyb komety směrem k obzoru.
Mnohem zajímavější pohledy se naskytly pouhým okem, na dvojici zapadajících planet Venuše a Jupiteru, záblesky družic Iridium. Nebo také níže na zmíněné noční svítící oblaky nad Ještědem. Jednalo se o slabý a nízko nad obzorem ležící úkaz, ale struktury a typický pohyb tam byl patrný na animaci snímků.
8 července, 2015, 16:46
Jenom doplním, že po příjezdu z hvězdárny domů do Jablonce se nad Černou studnicí krásně vznášel ubývající Měsíc, jehož východ jsme pozorovali již v Turnově. Nedalo mi to, vytáhl jsem APO refraktor 120/900 mm, nasadil jej na azimutální montáž Omegon AZ-5 a do okulárového konce vsunul binokulární hlavici. Venkovní teplota byla stejná jako uvnitř místnosti, tak mi nic nebránilo v tom, postavit dalekohled k oknu a začít pozorovat. Binohlavu jsem použil na přímo, bez zenitového zrcátka a tedy i barlow prodlužovače ohniska, tak s dvojicí 10mm ortoskopických okulárů sestava zvětšovala 90x, což byla optimální hodnota. Přiznám se, že jsem zvyklý na Měsíc koukat spíše, když dorůstá, než v tomto osvětlení a asi proto mi připadal tak atraktivní. Sáhl jsem i po Rüklově atlasu a nejvíce mne fascinovala oblast v Moři klidu, místo přistání Apolla 11. Prohlédl jsem si drobné krátery pojmenované na počest astronautů této mise, nádherné byly lunární dómy Arago alfa a beta, soustava brázd v okolí kráteru Ritter a Sosigenes i podivný „duchový“ kráter Lamont. U dalekohledu jsem vydržel asi do 2 hodin ráno, kdy jsem uznal, že bych už opravdu měl jít spát…