Perseidy 2016 v nádherném maximu
Počasí vyšlo škodolibě, za jasnou oblohou bylo třeba vyjet až na Moravu a ani zde při troše smůly nemuselo být zcela jasno. Většina výpravy dopadla dobře a i tam, kde bylo trochu oblačnosti, to byla prvotřídní podívaná, jaká se běžně během Perseid nevidí. Zřetelný nástup počtu meteorů následoval po půlnoci s maximem někdy kolem jedné až druhé ranní. V té době padalo množství meteorů, často i několik za minutu a řada byly opravdu výživně jasné kusy. Vysoká aktivita přetrvávala až do svítání. Spršky meteorů byly typické i pro tentokrát. Spatřit se daly dvojice nebo trojice v jedné sekundě, několik jasných meteorů v jedné až čtyřech minutách. Není příliš nadsázkou, že stačilo namířit fotoaparát a každých deset minut se zachytil alespoň jeden meteor…
Pěkná Perseida na startrails někdy kolem 2:30 SELČ. Canon PowerShot G16, automatické startrails 10 minut, ISO 400, f1,8.
V té době padalo průměrně 10 až 15 meteorů za 10 minut ve sprškách často i několika meteorů za minutu.
Pozoroval jsem jižně od Moravské Třebové a žel mezi půlnocí a druhou ranní jsem mohl pozorovat pouze na oblačné obloze. Naštěstí se často obloha hodně čistila a oblaka byla tak pozoruhodně tmavá, že byl i problém si uvědomit, že není jasno, jen občas chyběly hvězdy. Od druhé ranní bylo skoro jasno a divadlo tedy pokračovalo v plném proudu až do 3:30, kdy se začlo zatahovat. Rozlučku obstaraly dva bolidy, jeden při balení věcí a druhý při odjíždění z pozorovací louky. Bylo to stylové a i 175 Perseid s ohledem na oblačnost je solidní počet (na skorojasné obloze cca 110 meteorů za 1,5 h).
Tak to je jen malá ochutnávka. Další dodám … MaG
Sklizeň v Beskydech
Už dopředu jsem avizoval, že v případě špatného počasí jsem ochotný jet i 300 km, aby mi letošní Perseidy neutekly. Předešlé čtyři noci naznačovaly, že to bude stát za to. Proto skupina A jela na jistotu až na Pustevny do Beskyd, kam podle modelů měla oblačnost přijít nejpozději.
Na místo jsme dorazili s úderem půlnoci, vybalili spacáky a ustlali si na louce s hezkým výhledem k východu. Už cestou jsme pár meťásků z auta předním oknem spatřili. To nejlepší nás ale samozřejmě čekalo. Nejprve jsem byl trochu zklamán (ne)kvalitou tamní oblohy, 21,00 MSA mám i doma, ale po té, co definitivně zapadla orbitální žárovka, začalo SQM-L ukazovat v zenitu hodnoty i kolem 21,2 MSA. Jen severní obzor vypadal docela katastrofálně, holt Ostrava.
Množství létavic bylo tentokrát vskutku požehnané. Padaly ve dvojicích i trojicích, slabší i pěkně jasné se stopami, co zůstávaly i déle než deset sekund. Zejména krásné světlice zapadající až za vzdálený lesík na jižním oboru v nás vzbuzovaly vlny nadšení, zejména když během jedné minuty tam skončily hned tři. Většina meteorů patřila k roji Perseid, ale zaznamenali jsme i hezké kappa Cygnidy a další.
Na Alešovi se zřejmě podepsala dlouhá cesta, když začal řezat dříví už po padesátém kousku. Samotnému se mi začaly zavírat víka kolem čísla 250, ale po krátkém odpočinku jsem pokračoval s počítáním dál. Nejtučnější období nastalo mezi jednou a druhou ranní (SELČ), kdy spadlo přes 100 kusů.
Nad ránem sice klesla teplota na 4 stupně Celsia, ale zima nebyla. Hřála radost z vydařeného výletu. Poslední bolid jsem zaznamenal ve 4.40 SELČ, kdy už panovalo pokročilé svítání. Krátce nato se zatáhlo. Vyšlo to tedy báječně. Modely nelhaly.
Nakonec jsem napočítal rovných 350 povětroňů. Takovou úrodu ještě nepamatuju. Při součtu s předchozími nocemi to vydá na dobrých 500 perseid. Tomu teda říkám žně!
Do sedmi jsme pospali a než se hory probudily, vyrazili na cestu zpět, abychom byli na oběd doma. Za skupinu A tímto hlásím: Byla to paráda!
Vic KaL ◊!
Na louce pod Radhoštěm…
Svítání v Beskydech s příchodem fronty
Perseidy skupina B
Jestliže skupina A jela pro jistotu za počasím až do Beskyd, já, Ladis a Cassi jeli na původní stanoviště na západní straně Jeseníků. Už před příjezdem jsme si užili zajímavou chvilku. To když moje navigace mě posledních 10 kilometrů navigovala doleva, Ladisova vehementně chtěla doprava. Dali jsme na zkušené hvězdáře. Když vedoucí Ladis odbočil na prašnou cestu, připomínající cestu do lomu, nejdřív jsem se lekl. Ale dorazili jsme v pořádku.
Obloha jako vymetená. Než jsme připravili techniku, pomalu zalezl Měsíc za kopec a mohlo se pozorovat. Největší maximum meteorů vycházelo na jednu hodinu v noci a byla to super podívaná. Ladis nahrával vše kamerou na disk. Avšak jen do té doby, než ho napadlo k odběru z autobaterie přes měnič zapnout i vyhřívání kamery. Měnič ten nápor nevydržel. A i část záznamu odešla i s meťasy. Naštěstí jsem měl ještě jeden měnič v kufru. Rychlá výměna zachránila pár pěkných meťasů do sbírky.
K ránu jsme hoďku pospali, abychom vydrželi cestu domů, a počkali na světlo. Při uklízení techniky jsme zjistili, že vedle aut je odpadní jímka, u ní sloup a na něm světlo a zásuvky na proud. Funkčnost jsme raději nezkoušeli, ale podle nás musely být v provozu. Když jsme míjeli blízké Hanušovice, vzpoměl jsem si na film Díra u Hanušovic. Pozorovací stanoviště rázem dostalo jméno.
PS: Doma při uklízeni auta (mimochodem takový brajgl jsem už dlouho v autě neměl) jsem pod přední sedačkou našel UHC filtr, který jsem údajně ztratil na lomu. Tímto děkuji všem členům Kalu za pomoc při hledání údajného ztraceného filtru. Jak říkal Vic, on se jednou najde. 
Ladek