Edelweißspitze podruhé a úplně jinak
Naše říjnová náplň blogu je na první pohled velmi chudá na příspěvky. Snad pod tíhou okolností, kterým vévodilo až neobvykle špatné počasí. Snad proto, že výpravy do Rakouska nám vzaly už tak dost energie na jiná pozorování. Přesto věříme, že každé takové ohlédnutí za výpravou do nadmořské výšky 2500 metrů patří mezi články, které čtenáře nějakým způsobem obohatí. Minimálně je zřejmé, že ačkoli tato vysokohorská lokalita nabízí už z povahy věci různé okolnosti pozorování, jedno má vždy společné. Tím je úžasný zážitek, který nabízí okolní příroda a především obloha nad hlavou. Nejinak tomu bylo i při naší druhé výpravě za pozorováním v noci z 29. na 30. října 2016.
Jak je vidět na čtyřech záběrech 8mm objektivem, okolní krajina a obloha je nádherná. Snímky vznikly kolem 23:45 SELČ.
Již z nadpisu je zřejmé, že Edelweißspitze nám tentokrát nabídla zcela odlišnou tvář, než při zářijové návštěvě. Obvykle je zde například vynikající seeing. Tentokrát tomu bylo opačně. Viníkem byl zřejmě především čerstvý severní vítr. Ten na počátku noci přinesl také oblaka, zasahující okolní vrcholy. V prvních dvou hodinách tak bylo pozorování omezeno jen na občasná okna jasné oblohy střídaná přechody oblaků, charakterizovaná tím, že prostě zmizely hvězdy a tvořila se námraza. Jako mávnutím kouzelným proutkem naštěstí vyšel polský model a tak jsme se někdy po 21. hodině, toho času ještě SELČ, dočkali ústupu oblačnosti. Ta se ještě chvíli zdržovala kolem okolních velikánů, aby v průběhu noci zcela zmizela a zůstala jen nízká oblačnost v údolí vedoucím k severu. Obloha se rapidně zlepšila, především co do průzračnosti a nabídla opravdu velké množství hvězd s průzračností, která místy sahala až k obzoru (místy vadil nějaký zákal, snad ze zbytků oblačnosti). Největším mínusem poslední noci byla světlost oblohy. Ačkoli jinak vynikající, byla neobvykle světlá. SQM měření dosahovala hodnot jen kolem 21,30.
Snímku dominuje Mléčná dráha, dole je zmíněný světlý zákal na severu až východě. Protisvit zvířetníkového světla pod Beranem zde již není tak výrazný. Skvrna nahoře je vlající prapor. Snímek vznikl před třetí hodinou SEČ.
V protikladu k tomu stojí naše osobní zážitky. Jednak šlo o zmíněné až neobvyklé množství slabých hvězd. Dále by se dala zmínit viditelnost deep-sky objektů v míře spíše neobvyklé i pro vynikající pozorovací podmínky Jizerských hor. Některé objekty se zde jevily rozsáhlejší a podobně vylepšené, jiné byly vůbec vidět, zatímco obvykle se v daném přístroji spatřit nedají. Podrobněji se k tomu zřejmě vyjádří kolegové, kteří se věnovali pozorování delší dobu. Já bych uvedl moji vůbec první zkušenost s viditelností Plamínku v triedru 10×50. Zmíněným přístrojem jsem Californii považoval za velmi obtížnou, obvykle ji podobně vídám až v 15×70. Ve velkém 40cm dobsonu byla naopak hraničně detekovatelná mlhovina Koňská hlava. Svůj vliv zde hraje i vývoj pozorovacích dovedností, ale berte to jako orientační představu o tom, že i já jsme viděl něco, co není pro mě zcela běžné.
Pozorovatelé si užívali oblohu s opravdu nadstandardním vybavením v podobě dvou čtyřicítek a 150mm refraktoru.
Více jsem se zaměřil na fotografování nádherné krajiny spolu s oblohou, k čemuž mi posloužil 8mm objektiv a dále zoom 17-85 mm a pevná padesátka. Z fotografií je patrné to, co jsme zaznamenali i vizuálně. Tedy protisvit zvířetníkového světla, ranní jasný kužel zvířetníku a poměrně neobvyklý bělavý svit nad severním až východním obzorem. Právě ten mohl naznačovat i důvod, proč naměřené hodnoty SQM a vůbec obecně pocit z tmavosti oblohy nebyl tak velký. Na straně druhé z animace snímků lze vypozorovat také výskyt slabého airglow, pomalu se pohybujícího oblohou. Ten by sám o sobě mohl přispívat k většímu jasu oblohy, ovšem to se projeví většinou až na velmi tmavé lokalitě. Pohybující se airglow červené barvy je patrný i na subexpozicích Orionu. S takovým jevem jsem se při snímání doposud nesetkal ani v Jizerkách, ani v Chorvatsku. Patrně tedy skutečně tuto noc byla obloha ovlivněna zvýšenou sluneční činností spolu se specifickými meteopodmínkami.
Ranní zvířetníkové světlo zachycené těsně předtím, než se začalo zatahovat (oblaka přicházela od severozápadu, viz skvrna pod Velkým vozem a další se začala tvořit kolem vrcholků, viz dole). Vizuálně bylo velmi výrazné a vrhalo slabý stín, fotografie patří k těm lepším, které k tomuto jevu mám. Všechny fotografie trpí tím, že jsem z celooblohovky neodstranil clonu a není tak vidět celý obzor, ale snad to tolik nevadí. Foto vzniklo kolem 4:25 SEČ.
Airglow v čase cca 23:45 SELČ. Ve stejné době ukazovalo SQM-L v zenitu 21,34. Povšimněte si světlejší skvrny vpravo od Plejád, což je protisvit zvířetníkového světla. Jistě jste nepřehlédli pruhy airglow patrné po celé obloze zhruba ve svislém směru. Zelená skvrna nahoře se do snímků nasouvá shora a je patrná až na posledních záběrech (více vynikne v připravované animaci).
Animace airglow připravuji a najdete je zde v textu článku později během týdne. Další snímky z cesty a fotografie, které se zatím nevešly vložím také během týdne na konec článku.
Martin Gembec
Návrat do ráje
Od poslední výpravy do Rakouska koncem září jsem toho díky počasí moc nenapozoroval, proto jsem byl připraven i na druhý říjnový nov znovu do Alp vyrazit. Předpověď se ale dosti měnila a bylo jasné, že to bude pěkná loterie. Kdybych ale na sobotu už nezmobilizoval další členy KaLu, tak bych asi po poslední aktualizaci polského modelu nikam nejel. To by byla ale chyba, určitě bych nakonec litoval.
Model totiž předpovídal, že zkraje večera se bude oblačnost postupně rozpadat a nad ránem se znovu vytvoří. A přesně tak to dopadlo, i když večer tomu věřil málokdo. Mezitím jsme ale měli více než 10 hodin pod čistým nebem.
Každý využil ten čas jinak. Někdo to prospal (Aleš), někdo projedl (Honza) a někdo celou noc svítil bílou baterkou, nutil ostatní pózovat a mačkal jen spoušť (MaG). Také přípravu ne všichni úplně zvládli. Někdo si nevzal půlku dalekohledu (HoPi) a někdo zas nechal doma spacák (Vic).
Obloha tentokrát nedosahovala takových kvalit, jak bývalo zvykem, a zejména seeing nestál za moc. To ale zas tak moc nevadilo. Můj pozorovací plán obsahoval více než desítku komet a na padesát dalších objektů hlubokého vesmíru. Většinu z nich se podařilo zalogovat. Například jsem si rozšířil sbírku pozorovaných palomarů o tři kousky (Pal 10, 11 a 12). Zmínit bych mohl dále třeba supernovu 2016gxp v galaxii NGC 51 v souhvězdí Andromedy, pěknou tenkou galaxii IC 2233 v Rysu nebo zajímavou bipolární mlhovinu NGC 2163 v Orionu, které jsem dosud nějak opomíjel. Když byl plán vyčerpán, projel jsem si namátkou všech pět na zimní obloze viditelných kulových hvězdokup (M79, NGC 2419, 1851, 2298 a Pal 2) nebo známé i méně často pozorované planetárky. Takové Jones 1 a Jones-Emberson 1 byly obě vidět v 400mm dobsonu i bez filtru. Nad ránem jsem se věnoval objektům těsně u obzoru, jako jsou otevřenky NGC 2451, 2546 a 2477, které od nás ze severu nevídáme. Zejména ta poslední je mojí oblíbenou.
Nebýt to 600 km daleko, určitě bych tam jezdil časteji. Třeba zrovna dneska tam bude znovu jasno!
Vic KaL ◊!