Astronomické události

Slabé světélkování atmosféry, známé jako airglow, je tradičně patrné na velmi tmavých lokalitách, zvláště fotograficky a při obzoru. Při opravdu silném výskytu tohoto jevu je patrné i očima a projevuje se po celé obloze. My jsme se setkali při našem výletu na Edelweißspitze s takovou střední variantou, kdy směrem k obzoru, zvláště severnímu a zvláště po půlnoci, byla obloha velmi světlá i vizuálně a fotograficky jsou vlny v airglow patrné po celé obloze. Podařilo se mi zdokumentovat postupné změny stavu oblohy během celé noci a ze sérií expozic jsem sestavil také animaci. Situace je tristní například z fotografování Oriona, protože airglow prakticky znemožnil vyfotografovat souhvězdí na alespoň zprůměrováním rovnoměrném pozadí.

Oblohovky pořízené behěm první poloviny noci, čas je všude SEČ

Po dobu téměř hodinu a půl v kuse jsem pořizoval snímky oblohy, na kterých jsou změny v airglow dobře patrné. Sestříhal jsem vše do videa, které ukazuje tři úseky z různé doby, začátek 29. 10. 2016 od 22:30 do 22:45 SEČ, druhá série od 23:00 do 23:38 SEČ a třetí od 23:50 do 00:20 SEČ. V animaci jsem se postupně snažil zvyšovat rychlost animování obrázků, aby byly změny lépe patrné. Snímky už jsou trochu zvýrazněny, ale ne tolik, jako na obrázku pod videem.

Dva snímky 22:26 a 22:31 složené dohromady.
3 min, ISO 400, Canon 600D, 8 mm.

Oblohovka s výraznými pruhy v airglow ve 23:42 SEČ
6 min, ISO 400, Canon 600D, 8 mm.

Nástup zeleného airglow na severu, 00:09 SEČ
6 min, ISO 400, Canon 600D, 8 mm.

Těžko komentovat vliv uvedeného airglow na světlost oblohy, faktem je, že záře od severu byla patrná i vizuálně a na druhé straně, ani výrazné vlny kolem půlnoci SELČ mě neupoutaly. Příště bych se na to více soustředil, podobně, jako když se zadíváte na podzim do oblasti mezi Plejádami a Pegasem, okamžitě vás upoutá světlejší skvrna protisvitu zvířetníkového světla, ale kdoví, zda by vás zaujala, kdybyste si ji cíleně nesrovnávali s okolní oblohou. Na fotkách je patrné, že byl vidět i zodiakální most, ale jen jako prodloužení protisvitu.

Nejzajímavější je samotný fakt existence vln v airglow a jejich pohyb a také fakt, že od severu se nasunul i zelený airglow, který byl i velmi výrazný a v jednu chvíli po 23. hodině SEČ i rozvlněný. Podle magnetometru byla v první polovině noci aktivita velmi nízká (Kp max. 2), ale po půlnoci byla na stupni 4 až 5 a byla středně zvýšená. Nabízí se tedy otázka, zda zvýšená geomagnetická aktivita mohla mít vliv na zvýšení jasu airglow, jak je patrné i z fotek a případně i na nástup zelené záře nad severem, tedy směrem k pólu. Obecně vzato si myslím, že nešlo o polární záři. To co je nad severem by snad měl být jen airglow, ale kdo z nás byl někdy při Kp indexu kolem 5 pod tak tmavou oblohou? Vždyť jediné co víme je, že zhruba při indexu 6 až 7 je vidět polární záři nízko nad severem i z ČR a já byl jen kousek jižně v Rakousku a přitom i dost vysoko nad mořem (2570 m). Podle Spaceweather.com jsme 25. října vstoupili se Zemí do proudu rychlého slunečního větru, který způsobil poměrně velkou aktivitu polárních září (G2 class storm). Pozoruhodné bylo, že jsme tento rychlý proud neopustili ani 29. a dokonce ještě ani 30. října a tak stále probíhala geomagnetická bouře (G1 class). Je tedy zřejmé, že zvýšený Kp index podle magnetometru mohl dokládat, že se slabá aktivita přeci jen vyskytla a mohla mít vliv na noční oblohu. Magnetometr ACE hlásil propad Bz komponenty na -5 nT (což je jinak spíše málo, ideální na polární záře z ČR je -10 až -20 a víc). Tento propad nastal poprvé ve 20:30 UT s různými intenzitami trvající až do 21:30 UT. Takové záchvěvy ve slunečním větru mohly vést ke zvýšení aktivity právě zhruba o hodinu až 1,5 hod později v okolí Země, tedy cca od  22:30 SEČ do 23:30 SEČ. Nakolik by právě to dokázalo rozvlnit airglow, jak je patrné nejlépe na sérii kolem 22:30 až 00:15 (viz video výše) je otázkou.

Barva pozorovaného airglow byla převážně oranžová/žlutá a podle všeho se jedná o superpozici červeného a zeleného airglow, který vzniká vysoko v atmosféře excitací molekulárního nebo atomárního kyslíku. U obzoru je pak často vidět zelený airglow, který byl vidět i tentokrát, ovšem byl mnohem strukturovanější, než například na snímcích z Jizerek.

Nejlépe je vše patrné z ISS:

Připomeňme ještě, že podobně světlá obloha byla tu noc i v Novohradských horách, což je jedna z našich nejtmavších lokalit (místo obvyklé hodnoty SQM 21,30 zde bylo naměřeno 20,90, což je asi stejný rozdíl, jako mezi oblohou 4 km od Jablonce nad Nisou a tmavou oblohou v srdci Jizerských hor!).

Ranní zvířetníkové světlo bylo velmi výrazné. Bohužel se začalo rychle zatahovat, tak jsem jej zkusil zachytit co nejpozději, zde ve 4:22 SEČ. Expozice standardních 3 min, ISO 400 a clona 8mm objektivu tradičně 3,5 (stejně jako u výše uvedených fotek). Vpravo od kužele světla je opět zelenavý airglow, vlevo pod vznikajícím oblakem ještě zbytky záhadné bělavé záře, která zde byla prakticky celou noc a možná šlo o silný airglow (ovšem bílé to bylo celou dobu vizuálně, zatímco fotograficky zelené, zatímco zde na fotce je to sice nazelenalé, ale ne moc výrazně, což je těžko vysvětlitelné, uvažuji vliv vlhka ze vznikající oblačnosti a odfiltrování modré a zelené složky vodní parou).

Zájemcům o další diskuzi nabízím RAW data, stejně jako snímky z MSG (water vapour, IR Evropa, střední Evropa ap), které jsem si pro jistotu stáhl. Měření SQM jsou zde. martingembec[zavin]gmail.com

 
Dodatečně přidávám ještě nějaká videa a snímky.

Zde například Orion utopený v airglow.

Canon 30Dmod, Super Takumar f3,3/50 mm, ISO 1600, 120 sekund bez CLS a 240 s s CLS-clip filtrem.

Vycházející Orion objektivem 50 mm. Expozice níže uvedených fotek vždy 10 sekund, ISO 1600. Čas 22:10 SEČ.

Fascinující detaily zachytil 50mm objektiv také nad severním obzorem. Níže je jednak panorama dvou snímků a jednak čtyřsnímkové s celým Velkým vozem a bez zásahu do kontrastu. Čas 22:15 SEČ.

A na závěr nemůže chybět trocha zdejších krás. Jednak zde máme pohled na 3018 m vysoký vrchol Brennkogel poblíž jihu a dále na dvojhvězdu alfa Kozoroha, tedy Al Giedi nad 3261 m vysokým vrcholkem Sinwelleck, který kryje výhled na nejvyšší vrchol Rakouska, 3798 metrů vysoký Großglockner. Nicméně z „Glockneru“ nám vlevo přeci jen špice vykukují, konkrétně směrem doleva od Sinwellecku je to právě ten „velký“ a hned vedle něj více vlevo i „malý“ Glockner.

Vloženo: Sobota, 5 listopadu, 2016 , 21:12 , kategorie: Mimořádné úkazy. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.