Kometární okénko – únor 2018
Trávit dobrovolně 10 hodin v mrazu, větru a úplně po tmě vypadá jako naprostá šílenost, ale když jsme na astronomickém serveru a zmíní se „ideálně čistá obloha“ (◊!), je už zřejmé, že jsme měli štestí a prožili jednu z nejlepších nocí nejen za letošní zimu.
Aby v únoru bylo tolik jasných nocí kolem novu, to nepamatuju. Každopádně že dva dlouhé zimní allnitery po sobě dají pořádně zabrat, to asi vysvětlovat nemusím. Že to nebývá bez komplikací (vybitá baterie a opět proražená vana), to už jsme si také zvykli. Pro hard-core KaListu to jsou ale nepodstatné prkotiny, důležité je, že jsme si mohli zase jednou pořádně zapozorovat!
Tradičním místem činu během zimy je Bulovka. Odlehlá lokalita beze sněhu s pěkným výhledem a slušnou oblohou. Noci z 13. a 14. 2. tak nabídly parádní tmu, když zejména během té první ukazovalo SQM-L vytrvale přes 21,6 MSA, že už to připomínalo téměř alpské podmínky. A takové jsou vhodné zejména pro pozorování slabých objektů jako jsou skupiny galaxií z Hicksonova nebo Abellova katalogu, hledání milony světelných let vzdálených supernov nebo lovení komet. A o těch bude tento příspěvek.
V únoru je viditelných hned deset kousků. Na tři z nich je potřeba vyrazit ještě za soumraku, neboť brzo zapadají. Jde zejména o překrásnou C/2017 T1 (Heinze) v nohách Pegase, i když ta vykoukne znovu i ráno. Škoda že už je v těchto dnech tak nízko. Je totiž pěkně jasná, velká a kondenzovaná. Prostě radost pohledět. Opravdu nerad se s ní loučím.
Druhá a v únoru nová 185P/Petriew je také docela nízko, i když přeci jenom výš ve Velrybě. Je ale zase víc difúzní, takže není tak snadno k nalezení. Pro 16″ dobson ale pořád celkem hračka.
Horší to je s jinou také novou a také Velrybou putující kometou. Mám na mysli samozřejmě C/2017 K6 (Jacques). Ta sice není moc rozplizlá, je ale o poznání slabší, tudíž i o něco obtížnější objekt.
Pokud stihneme během půl hodinky po začátku astronomické noci tyto tři vlasatice, nemusíme již tolik spěchat. Čeká nás klidnější jízda ve vyšších partiích oblohy. Kousek nad Plejádami najdeme C/2016 R2 (PanSTARRS). Papírově celkem jasná kometa není ve skutečnosti tak snadný objekt, ale zkušenému deep-sky pozorovateli nebude činit potíže ani v menších aperturách.
Málo záludná je pak C/2016 N6 (PanSTARRS). Nyní se nachází u Pherkadu, tedy kola Malého vozu. Dobře se hledá nejen kvůli své poloze, ale i pro svoji slušnou jasnost.
Naopak C/2016 A1 (PanSTARRS) je o dost slabší, takže vetší průměr dalekohledu přijde jistě vhod. Výhodou je ale pozice na obloze vysoko v Rysu, takže i přes můj odhad 15,3 mag je to relativně snadný cíl.
Přesným opakem může být ještě před měsícem slušně viditelná 62P/Tsuchinshan v Panně. Z velké difúzní skvrny se stala prakticky neviditelná mlžina. Prostě typická kometární duchařina.
Spravit si chuť můžeme na nehynoucí C/2015 O1 (PanSTARRS) v Herkulu. Už jen tím, že k ní snadno doskáčeme od M13. Není to sice žádný lumen, ale spatřit jde při větších zvětšeních stále snadno.
Dobrou náladu budeme potřebovat, neboť nás čeká další periodická slabotinka – 24P/Schaumasse. Kupodivu je i přes nízkou výšku ve Štíru viditelná lépe než 62P, i když pro ni platí víceméně to samé.
A aby těch panstarrsek nebyl dnes málo, máme tu ještě jednu. Po čtyřech měsících se z blízkosti Slunce opět vymanila C/2016 M1 (PanSTARRS) a ze svého někdejšího lesku nic neztratila. Nachází se nad ránem nízko u obzoru v letním souhvězdí Orla. Kdo by to byl řekl, že budu pozorovat Orla při mínus deseti stupních…
Vic KaL ◊!