Tip na dnešní pozorování – Planety
Měsíc se pomalu blíží do úplňku, ale to neznamená, že by nebylo na obloze co pozorovat. Můžeme obdivovat planety, kterým jasný svit Luny nevadí.
Hned za soumraku je to jasná Venuše, kde již malým 50× zvětšujícím dalekohledem vykoukáme nevýraznou fázi (lehce přes 80 %). Později večer se zaměřme na Jupiter – ve 21.20 SELČ vstupuje před kotouč planety měsíc Io a o 23 minut později i jeho stín, jehož pozorování je malými dalekohledy snazší, bude totiž výraznější a na jasném pozadí se prozradí jako tmavá tečka. Přechod Io končí ve 23.28 SELČ a krátce před půlnocí opustí kotouč i jeho stín.
Na ránem nám udělá radost Saturn se svým široce rozevřeným prstencem. Větší přístroj za dobrého seeingu ukáže pěkně Cassiniho dělení a několik nejjasnějších satelitů.
Do opozice se Sluncem se nám blíží také Mars. Jeho úhlový průměr kolem 15″ dovolí i menším přístrojům bezpečně rozeznat nejvýraznější albedové útvary. Zítra ráno to bude např. Syrtis Major nebo Sinus Meridiani. Mars má také v tuto dobu výraznou jižní polární čepičku, jak se můžete přesvědčit na stránce s aktuálními amatérskými snímky ALPO Japan.
Aleš
PS: Pro zpestření pozorování tu máme ještě přelety ISS. Dnes to bude ve 22.01, 23.38 a 01.14 SELČ. A navíc Měsíc zakryje kolem 23. hodiny krátce po sobě dvě hvězdičky v souhvězdí Panny.
27 května, 2018, 11:39
Napsal jsem si tip na pozorování, napíšu si i komentář… Po dva předchozí jasné večery, přezářené dorůstající Lunou, jsem se věnoval observaci planet. V pátek jsem z domova za soumraku pozoroval Venuši – malý achromát ETA 55/600 při zv. 120x krásně ukázal asi 80% fázi. Obloha byla téměř vymetená, jen nad východem trůnil mrak, který mi znemožnil sledovat vstup Io před Jupiter. Ten se vyhoupl nad mraky o trochu později a to už byl u okraje kotoučku jasně patrný stín zmíněného trabantu. Bohužel jsem neměl moc štěstí na seeing (Ant. III), na zahradě jsem používal APO refraktor 120/900 a zvětšení 143x už bylo na hraně, kontrastnější obraz poskytovalo 120x. Zatímco tmavý stín a jeho putování po desce planetární byl patrný na první pohled, samotný Io se mi vykoukat nepodařilo. Zkoušel jsem také, uzřím-li onu tmavou tečku malým refraktorem 55/600 použitým před tím na Venuši (zv. 40x a 120x), ale ač jsem namáhal zrak sebevíc, nepodařilo se mi to. Přitom GRS tímto přístrojem při 40násobném zvětšení běžně bez problémů pozoruji, ale malý stín již patrně byl pod rozlišovací schopností této, jinak excelentní staré optiky. Nicméně si pamatuji, že když jsem míval ED 70/420, tak jsem přechody stínů sledoval. Budík mě vytáhl z postele ve 3 ráno, ale zjistil jsem, že Mars nevidím ze zahrady neb je díky nízké deklinaci skryt za nedalekým panelákem. To by znamenalo přenášet dalekohled někam na kopec ke škole a to se mi fakt nechtělo.
Včerejší noc jsem trávil v Turnově na hvězdárně. Samozřejmě opět prvním cílem byl Jupiter, tentokrát s přecházející GRS. Pln očekávání jsem do binohlavice zasunul dvojici 10mm orthoskopů a připojil do výtahu 6 ½“ refraktoru. Bohužel seeing opět nespolupracoval (Ant. III-IV) a tak byl obraz při 250x takový „měkký“. Zkusil jsem výměnu okulárů za planetární speciály RKE 12 mm, ale ani to moc nepomohlo. Nakonec jsem skončil u 20mm a zvětšení 125x. To se dalo vykoukat nejvíce podrobností. Počkal jsem až se GRS posune k okraji kotoučku a před půlnocí ulehl ke spánku. Budík mě tahá z postele ve 3.30 a montáž v kopuli otáčím na jasný Mars. Seeing nad ránem se nepatrně zlepšil, ale jemné detaily jsem spatřil pouze párkrát po dobu několika málo vteřin. Na první pohled mě překvapila velikost Marsova kotoučku (cca 15“) a výrazná fáze. Obrazu dominovala pověstná „tanga“ ve středu a nezvykle velká polární čepička na jihu. Věčná škoda, že při letošní opozici se Mars plazí tak nízko nad obzorem. Vyzkoušel jsem i červený filtr – zvýraznil „tanga“, ale nic nového neukázal. Přinesl jsem si do kupole i malý refraktor 60/700, ten na té roztřesené hliníkové trojnožce, který jsem kdysi koupil za 400 Kč při výprodeji v Bille, abych zkusil so na Marsu ukáže malý přístroj. Kupodivu snesl zvětšení až 184x a bez problémů (pominu-li nestabilitu montáže a chvění při každém doteku…) ukázal fázi planety, polární čepičku i Velkou Syrtu. Za pokročilého svítání jsem na blednoucí obloze vyhledal ještě Saturn, abych se před cestou domů pokochal pohledem na jeho prstenec.
Pochopitelně jsem se oba večery věnoval také dlouhé minuty měsíčnímu terminátoru, ale to by byl popis na další půlstránku…
Závěr – všechny planety viditelné v současné době na obloze (večer Venuše, celou noc Jupiter, ráno Saturn a Mars) stojí za podívání i malými dalekohledy. Pokud se sejdou dobré podmínky, přístroje 5-6 cm průměru ukáží zkušenému pozorovateli řadu zajímavých detailů.