Kometární okénko – květen 2019
Dlouho jsem zvažoval, zda má vůbec smysl psát v květnu o kometách, když prakticky žádná pěkná vlasatice na obloze není, ale po několika slušných nocích kolem májového novu věnovaných právě kometám jsem usoudil, že je přeci jen o čem psát. Můžou za to zejména dva nové přírůstky do kometární hitparády, jež se nám chtějí představit.
Ne že by nebyly na nebi žádné jasnější kousky. Jsou ale buď tak blízko Slunci, že jsou nepozorovatelné, nebo se promítají na jižní oblohu, takže bychom za nimi museli cestovat přes půl zeměkoule. Z toho, co nám tu zbylo, je nejsnadnější do Lva se promítající 123P/West-Hartley, která má ale nejlepší už za sebou a nyní slábne [13,5 mag] a difúznatí, takže to zas taková brnkačka není.
To krasavice dní minulých C/2018 Y1 (Iwamoto) je sice jasnější [13 mag], ale spatřit ji není rozhodně jednoduché, jelikož se sklání spolu se souhvězdím Persea k obzoru již brzo zvečera a její rozplizlost dobré viditelnosti také moc nepomáhá. Minulou jasnou noc jsem se s ní tak zřejmě definitivně rozloučil.
Pak tu máme stále několik slabších kometek, které nás těšily v předchozím období. Jsou to C/2015 O1 (PanSTARRS), 38P/Stephan-Oterma a 46P/Wirtanen. Nachází se večer slušně vysoko pěkně rozprostřené v Rysu a Malém lvu a dají se ještě v 16″ kukátku vyduchařit, i když mají jen kolem 15 mag. Naproti tomu 60P/Tsuchinshan nízko ve Lvu už zeslábla z dosahu malých přístrojů. Během poslední kometární seance jsem ji už nezalogoval s pozitivním výsledkem. Kupodivu se něco dalo vykoukat v Pastýři na místě C/2016 R2 (PanSTARRS), nad kterou jsem jinak už dávno zlomil hůl.
Ale pojďme k novinkám. Do vizuálního dosahu se nám tento měsíc už dostala C/2018 W2 (Africano). Nachází se na severu v souhvězdí Žirafy a lze pozorovat buď hned po setmění, nebo pak klidně znovu nad ránem, kdy je dostatečně vysoko. Nyní má kolem 15 mag, ale bude potěšitelně zjasňovat a na podzim by to mohla dotáhnout i na 10. magnitudu do dosahu větších binokulárů.
Druhá nová kometka (a moje 195.) je nedávno objevená C/2019 D1 (Flewelling). Nachází se v Pegasu, takže je nejlépe vidět nad ránem před rozedněním. Má také kolem 15 mag, ale na rozdíl od předešlé už moc nezjasní a navíc tu s námi nebude tak dlouho. Perihel má 11. 5. a pak to s ní půjde zase už z kopce.
Na severu v Kasiopeji je ještě jedna nová slabá mrška. Mám na mysli C/2018 R3 (Lemmon). Tu se mi ale v hustém poli Mléčné dráhy zatím nepodařilo ulovit. Pořád se promítala do blízkosti nějaké hvězdy, takže se nedala spolehlivě odlišit. Podobně mi už nešlo vykoukat ještě níž v Andromedě ležící spící C/2018 L2 (ATLAS).
A to je pro dnešek vše. Uznávám, byla to taková bída s nouzí. Situace je vážná, nikoliv však zoufalá. Výhled do budoucna totiž dává jisté naděje. V létě na nás na severní polokouli konečně vykoukne C/2018 N2 (ASASSN) a po konjunkci se sluncem se znovu objeví nadějná C/2017 T2 (PanSTARRS). Později na podzim pak očekáváme přílet slabé periodické 68P/Klemola a doufejme že i o něco jasnější „Cassiho“ komety 260P/McNaught.
Vic KaL ◊!