Konečně pořádný „tanga“
Letošní opozice Marsu je pro pozorovatele ze střední Evropy velmi výhodná díky výšce planety nad obzorem – v době kulminace přes 60°. Přesto je čímsi podivná. Ani za relativně dobrých atmosférických podmínek se mi nedaří pozorovat moc podrobností.
Od září Mars sleduji v podstatě každou jasnou noc (nejprve nad ránem, nyní večer) a používám k tomu s menším či větším úspěchem následující instrumenty: 4“ achromatický refraktor (zv. 135-225x), 6“ APO refraktor (zv. 200-315x), 10“ newton (zv. 190-300x), 11“ SCT (zv. 215-430x), 16“ RC (zv. 190-325x) a 20“ dobson (zv. 190-416x), ze kterého jsem při špatném seeingu mimoosou clonou občas vytvořil 8“ modifikaci. U větších apertur jsem rovněž zkoušel barevné filtry (červený, oranžový, žlutý, modrý, sky and glow a speciální Mars filtr).
Ačkoliv byl mnohdy klidný vzduch, kotouček planety v zorném poli ostře ohraničený a obraz stabilní, jen několikrát se mi povedlo „vykoukat“ slušné detaily. Obvykle se albedové útvary jevily velmi neostře a nekontrastně. Jedno z nejlepších pozorování letošní opozice se mi naskytlo mezi svátky 27. 12. 2022. Nejprve jsem byl s binarem za městem (Rádlo – Milíře) pozorovat kometu C/2020 V2 a vybrané DSO. Zde foukal velmi čerstvý vítr, který pocitovou teplotu srážel hluboko pod nulu, slzelo mi oko a bez rukavic nebylo téměř možné vydržet. Po příjezdu domů panovala na zahradě úplně jiná atmosféra – absolutní bezvětří, příjemné teplo a lehká vysoká oblačnost, které se pomalu začala nasouvat. Vytáhl jsem tedy ještě EQ6 a osadil 6“ APO. Již pohled při 120x ukazoval krásně definovaná „tanga“, jak familiárně přezdíváme Velkou Syrtu procházející meridiánem. Jak známo nejlepším filtrem na Mars je zvětšení, tak jsem do revolverové hlavy nasadil okuláry pro 200x, 255x a 315x. Poslední dvě hodnoty jsem potom průběžně střídal. Standardně bylo po celou dobu vidět zhruba to co zachycuje skica, ale chvílemi obraz jakoby zamrznul a vždy se na pár vteřin objevilo neuvěřitelné množství detailů – různé nepravidelnosti a drobné skvrny po okrajích hlavních albedových útvarů, rozdílné intenzity jasu tmavých ploch apod. Člověk by vydržel přilepený k okuláru snad hodiny. Kolem 22 hodiny se však začalo zatahovat.
Na kresbě jsou zachyceny následující útvary: 1 – polární čepička či jasná bílá oblačnost u severního pólu, 2 – Syrtis Major jako nejvýraznější a nejtmavší útvar v centrální části disku, 3 – Mare Tyrhenium, 4 – světlý Hellas, 5 – asi Mare Hadriacum, 6 – Syrtis Minor, 7 – Sinus Sabaeus, 8 – Boreosyrtis, 9 – Iapigia, 10 – Arabia, 11 – Libya.
Doufejme, že v prvních týdnech nového roku se ještě naskytne příležitost podobně úspěšné pozorování zopakovat.
AM