Astronomické události

Sobotní dopoledne vybízí ke sladkému nic nedělání, sedím tak u šálku kávy na zahradě a vyhřívám se na jarním sluníčku jako zmije na kameni. Vysoká oblačnost se pomalu rozpouští a tak přemůžu svoji apatii a vytáhnu ze sklepa velký refrák 160/2500, osadím jej Herschel hranolem s 35mm TV Panoptikem a namířím Slunci vstříc.

Pohled, který se mi naskytl, předčil očekávání – nádherné skupiny skvrn s jemnou strukturou, fakulová pole i granulace. Základem této podívané je hlavně dobrý seeing který panuje. Z příjemné atmosféry líného dne mě vytrhne zvonící mobil. Volá Ladin a navrhuje večerní výlet „kousek za Ještěd“ což ve zdejším žargonu KaListů znamená Šumavu nebo Alpy. Dnes jsem s nočním pozorováním moc nepočítal, tady na severu je předpověď spíše pesimistická, ale nakonec se nechám „ukecat“. Před 17 hod. balím vše potřebné a vyrážím k Ladinovi, kde přeložíme Bejka (pozn. Taurus 500 – proto venčení skotu pro ty méně chápavé…) do jeho Oktávky (větší, rychlejší, úspornější vůz…) a hurá směr jih. Na MOLce před Prahou ještě u kávy kontrolujeme přepočet modelů a rozhodujeme se mezi Zhůřím a Pohořím na Šumavě. Nakonec padne volba na druhou variantu, kam má vysoká oblačnost nad ránem přijít od západu později.
Cesta ubíhá příjemně, díky navigaci se trochu zamotáme v Budějicích, ale pak už míjíme Kleť a na pozorovacím místě jsme za soumraku. Obloha nevypadá vůbec hezky, všude cáry cirrů, ale věříme, že se to rozpadne. Smontujeme dobsony – 20“ Taurus a 16“ Explorer Scientific, kontrolujme kolimaci a necháváme zrcadla temperovat. Teplota po západu Slunce rychle klesla a padla rosa, takže záhy lituji, že jsem si nevzal zimní nepromokavou obuv. Naštěstí bundeswehrácké jégrovky a péřovka od Sira patří k povinné výbavě extrémního pozorovatele i v létě, takže při 4°C kam se teplota nad ránem propadla, jsem stále v zóně tepelného komfortu. Vysoká oblačnost se skutečně rozpadá, jen nad jihem občas vidíme záblesky vzdálených bouřek nad Alpami a občas tam nad obzorem zmizí nějaké hvězdy. To je zakryjí mraky, které jsou zde natolik černé, že je nelze na tmavé obloze vidět. Již první nedočkavé pohledy do okuláru dávají tušit, že dnešní noc bude výjimečná. Seeing je velmi dobrý a průzračnost rovněž. Přičteme-li k tomu tmavost zdejšího nebe, dostáváme se skoro na úroveň alpské oblohy na Edelweißspitze, jen tady jsme trochu níže v necelých 1 000 m n. m. Širokoúhlé SQM ukazovalo celou astronomickou noc permanentně hodnoty kolem 21,65 v jednu chvíli dokonce přes 21,7. Ladin má aktivně připravený pozorovací plán asi stovky galaxií, já mám v plánu kromě pár jasnějších komet a supernovy, kochat se známými peckami, které pod horší oblohou nevypadají zdaleka tak dobře. Začínám prohlídkou profláknutých Messierů a Abelů ve Lvu včetně nevýrazného Leo I. Postupně se prokoušu přes kupu galaxií v Panně (Markarianův řetízek je parádní…) do Kštice Bereniky. Při pohledu na M64 si člověk hned uvědomí, proč se jí říká Black Eye. Svému pseudonymu hrdě dostála i Needle Galaxy NGC 4565. No a o M 51, M 101, M 81, M 82 a detailech v nich by se dalo napsat několik stran superlativů. Kometa C/2023 A3 v Panně je ve velkém průměru skvělá, v ohonu lze vidět jemné struktury. Jinak je na zdejší obloze snadným cílem pro triedr APM 12×50. Pouhých 5° nad obzorem vyhledám v Hydře galaxii NGC 3621 se supernovou 2024ggi – z galaxie toho moc vidět není, ale SN je výrazná i při zvětšení 80x. Na galaxie jsem nejčastěji používal zvětšení 123x, 190x a 275x. A když už jsem zabloudil do těchto končin, nemohu si nechat ujít famózní Sombrero (M 104) s tmavým pásem. Čas neúprosně kvapí, mléčná dráha se klene stále výše a nad jihem defilují letní pecky. Dlouho jsem neviděl takhle krásně rozloženou M 4 u Antara. Ano nyní jsou na pořadu večera kulovky. Seeing bez problémů dovolí do Parracoru zasunout 5mm 110° okulár (zvětšení 495x) a to jak vypadá taková M 5 nebo M 13 v půlmetru při pětsetnásobném zvětšení když vyplňuje téměř celé zorné pole, se prostě nedá popsat. Úchvatné jsou rovněž mlhoviny Laguna, Trifid, Omega i Orlí. Sice nevidím náznak barev jako na Edelweißspitze, ale jinak je dojem dokonalý. Kapitolou sama pro sebe je samotná Mléčná dráha. Pohled na ni mi připomíná vjem, který znám spíše z řeckých ostrovů. Slepé rameno, které se odděluje v Labuti, nekončí v Býku Poniatowského, ale rozplývá se do ztracena až někde mezi Rasalgheti a Yad Prior. Stejně tak oblouk vystupující ze Štítu Sobieského a padající k Antarovi jsem v ČR snad ještě neviděl. Řada Messierů jako M 6, M 7, M 8, M 11, M 13, M 15, M 16, M 17, M 20, M 22, M 24 je bez problémů vidět pouhým okem. Dalekohledem snadno vyhledáme kulovou hvězdokupu NGC 5968 v souhvězdí Vlka s deklinací téměř –38°. Na M 57 vyšroubuji zvětšení na 706x – prstýnek no spíše prsten je téměř přes celé zorné pole, ale hvězdy už začínají být trochu „machule“. Centrální hvězda je bočním pohledem tušitelná. Super je toulat se Mléčnou dráhou s minibinem Omegon 2,1×42. Mlhovina Severní Amerika v něm nepřehlédnutelně svítí a po nasazení UHC filtrů je v něm dokonce vidět jasnější východní oblouk Řasové mlhoviny (NGC 6992). Všechno ale jednou končí, po třetí hodině začíná obloha nad východem pomalu blednout a my balíme fidlátka. Je čas vytáhnout vařič, namlet čerstvou porci brazilské kávy a s hrnkem horkého espressa v ruce zahlédneme na závěr báječné noci ještě několik pěkných Eta Aquarid. Jako by to nestačilo, vidíme cestou domů vycházet tenký srpek Měsíce v konjunkci s Marsem. Tentokrát nám byla Urania, múza hvězdářství pořádně nakloněna. Co víc si přát…

AM

Vloženo: Pondělí, 6 května, 2024 , 17:16 , kategorie: Mimořádné noci. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0.