Astronomické události

Prázdniny jsou fuč, ale hezké počasí i nadále přetrvává a přeje našim oblíbeným radovánkám pod noční oblohou. Nov nastává už za pár dní (3. 9.), tak je potřeba si nastudovat, co bude na obloze k vidění. Po právě probděných čtyřech nocích pod tmavou alpskou oblohou mám dostatek poznámek na sepsání zářiového kometárního okénka. Pro dospělácké (18″+) dalekohlídky mohu nabídnout hned 12 vlasatic, ale najde se snad něco i pro puberťáky.

Tou nejjasnější kráskou je stále nehynoucí 13P/Olbers. Právě minula kulovou hvězdokupu M53 ve Vlasech Bereniky a i když slábne (nyní má kolem 8 mag) a klesá k obzoru, pořád ji to sluší a stačí i tentokrát na titul Miss. Stále je krátce po setmění snadno viditelná v triedru, ve větším dalekohledu spatříte i krátký chvostík. Prostě kometka jak má být.

Z večerní oblohy nám mizí doposud dobře pozorovatelná C/2023 V4 (Camarasa-Duszanowicz), která prošla okolo další pěkné kulovky – M3. Rychle slábne a je na pozorování čím dál obtížnější. Nic menšího než čtyřstovku na ni už neberte.

To samé platí i pro C/2021 S3 (PanSTARRS), i když ta je aspoň vysoko na obloze v souhvězdí Labutě. Musíte mít jen štěstí, aby se nepromítala na nějakou hvězdičku, kterých je na škodu v Mléčné dráze nepočítaně. Její dny jsou ale také zřejmě sečteny.

Tím jsme vyčerpali poklady první půlky noci. Ranní obloha se zimními souhvězdími je ale naštěstí mnohem bohatší.

Nejprve bych doporučoval zkusit pěknou C/2022 N2 (PanSTARRS), co se promítá na oblohu nedaleko Saturnu. Už prolomila hranici 15 mag, tak se stává dostupnější i pro menší kukátka. Ideální čas na spatření je kolem místní půlnoci (1.00 SELČ). Když si ale ještě rok počkáte, tak se také dočkáte. Měla by příští podzim atakovat 13. hvězdnou velikost.

Nově nám do kometárního přehledu přibyla po nečekaném zjasnění krátkoperiodická 89P/Russell. Tu najdete také ve Vodnáři, jen kulminuje asi o hodinu později a hlavně o dost níž, jen nějakých 20 stupňů nad obzorem. A když připočteme, že je o zhruba magnitudu slabší, tak nepočítám, že se dočká při tomto návratu velké popularity ani mezi nejzanícenějšími kometárními nadšenci.

Tak se raději přesuňme dále na východ. V hlavě Velryby najdeme totiž další pěkný kousek pro větší apertury v podání 130P/McNaught-Hughes. Ta bohužel prolomila také patnáctimagitudovou hranici, ovšem z druhé strany, jinými slovy už jen slábne a loučí se s námi. Nebrečte ale, za šest let se zase vrátí.

Chcete-li konečně něco i pro trpasličí přístroje se zrcadly kolem 25 cm, tak bych tu měl C/2022 E2 (ATLAS) v Rysovi. I když osobně bych na ni vzal raději alespoň třicítku nebo čtyřicítku. Ona má sice papírově kolem 13 mag, ale koma je málo kondenzovaná, takže ne tak výrazná. Však si ráno ve 4 přivstaňte a zkuste to. Ještě možná zmíním, že do konce roku by měla o dobrou magnitudu navíc přibrat, tak to s ní bude přeci jen veselejší.

Z plejády ranních slabotinek vybírám dvě ve Vozkovi: 154P/Brewington a 192P/Shoemaker-Levy a dvě v Orionu: 146P/Shoemaker-LINEAR a C/2017 K2 (PanSTARRS). K nim bych přidal ještě duchařinu měsíce v podání 472P/NEAT-LINEAR, která se nachází také v Orionu. S jasnostmi kolem 15, či spíše 16 mag to jsou objekty pro opravdové fajnšmekry pod špičkovou oblohou. Doma bych si na ně netroufal. Apropo, ta poslední je už mojí 333. spatřenou kometou! Joj!

Jak je na tom C/2022 QE78 (ATLAS), zatím nevím. Vychází až těsně před svítáním. Věřím, že koncem měsíce už ulovit půjde. Měla by být v půlmetru již pohodlně viditelná. Ale u ní netřeba nikam spěchat. Za rok, za dva, bude stále dobře pozorovatelná při slušné jasnosti kolem 14 mag.

To je tedy prozatím vše. Věřím, že také pozorujete, byť nabídka je orientována spíše na větší kanóny. Září nějak přečkáme a v říjnu se (možná) dočkáme!

Kometám zdar!

Vic KaL ◊!

PS: Chystáte se také někam vyrazit za tmou? Nelákají vás třeba ty Alpy? Podělte se s vašimi plány v komentářích.

Vloženo: Neděle, 1 září, 2024 , 12:00 , kategorie: Komety. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0.