Kometární okénko – březen 2025
Třetí letošní úplněk máme zdárně za sebou, Měsíc tudíž začíná potěšitelně ustupovat ze scény, ba co víc, žene se sem dokonce jasno! Je tak nejvyšší čas si připravit pozorovací plán. Díky třem nadstandardním nocím v italských Alpách na začátku měsíce můžu referovat, na co se lze v březnu podívat.
Bohužel, jak jsem psal už minule, není a nebude to zatím žádná sláva. Jasnějších komet se zřejmě dočkáme až v závěru roku. Co ale lze pozorovat malými amatérskými kukátky s průměrem objektivu do půl metru nyní?
Je to především památeční C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS), na kterou si ale musíme počkat až do rána, neboť se nám v současné době promítá do souhvězdí Delfína. Zeslábla k 12 mag, má jen velkou difúzní komu bez ohonu a prochází bohatým polem okraje Mléčné dráhy, takže nepatří zrovna k úplně snadným cílům, ale 10″ trpasličí dobsonek na ni ještě stačit bude.
Zdifúzněla nám i v posledních měsících jinak snadno viditelná 29P/Schwassmann-Wachmann ve Lvu. Pokud nedojde v brzké době k dalšímu outburstu, neberte na ni už nic menšího než čtyřstovku. Že bude potřeba tmavá obloha, asi nemusím zdůrazňovat.
Stejný dalekohled je asi i minimum pro postupně slábnoucí čtrnáctimagnitudovou C/2022 E2 (ATLAS). Ta je sice na obloze cirkumpolární, takže ji můžeme pozorovat po celou noc, nejlepší je ale na ni mířit hned po setmění, kdy se nachází ještě dost vysoko. Objevíte malý matný hezky ohraničený kruhový flíček.
Nebo možná zkuste bezejmenou P/2023 S1. Ta má také něco přes 14 mag a kulminuje večer kolem 21. hodiny středoevropského času v souhvězdí Raka. Bude rovněž už jen slábnout, tak kdo ji neviděl, má nejvyšší čas, aby zakrátko nepřišel s křížkem po funuse.
Asi nejsnazší z těcho druholigových kometek je v současnosti nad ránem viditelná C/2021 G2 (ATLAS). Ve 4 ráno (SEČ) vystoupá se souhvězdím Vah do výšky nějakých 25 stupňů. Není to moc, ale dá se, i když není moc kondenzovaná.
Nebo zkuste březnovou výzvu v podání periodické 49P/Arend-Rigaux! Je vidět na večerním nebi v hlavě Velryby. V půlmetru byla celkem snadná, tak věřím, že bude viditelná i v neplnoletých teleskopech. Podle mých odhadů hravě zdolala patnáctimagnutudovou hranici, ale přes 14 mag se už asi nedostane a v dubnu začne opět slábnout. Takže teď, nebo nikdy! Respektive teď, nebo možná pak za necelých sedm let, až se zas vrátí.
Další kometky jsou už slabší, i když třeba taková C/2022 QE78 (ATLAS) z Oriona by mezi výše uvedené podle papírových parametrů také patřila. Moje pozorování ji ale řadí spíš do skupiny obtížnějších cílů, kam rozhodně patří i těsně na obloze ji míjející 472P/NEAT-LINEAR.
Dále bych pro kometární fajnšmekry libující si v duchařinkách kolem 16 mag doporučil krátkoperiodické 43P/Wolf-Harrington nízko v Beranu, jež mi tentokrát dala už také celkem zabrat, či nově očíslovanou 496P/Hill plující přeci jen trochu výš Vozkou.
Zimními souhvězdími dále putují snad nikdy nezhynuvší C/2017 K2 (PanSTARRS) v dvourohém Býku a jen dočasně slábnoucí C/2024 A1 (ATLAS) v Jednorožci. Navíc tam ještě máme nízko ve Velkém psu slaboučkou, ale za špičkových podmínek viditelnou C/2022 R6 (PanSTARRS).
Podobně bohatá je i ranní nabídka slabých mlžinek. Hodinku a půl po půlnoci nám kulminuje v Kentauru jen pár stupňů nad obzorem C/2023 T3 (Fuls), což byl jeden z důvodů mé cesty víc na jih. Jen o kousek výš v Hydře nedaleko známé galaxie M83 pak vyduchaříme další mršku s názvem C/2024 L5 (ATLAS). To byl druhý důvod výpravy do hor. A třetí už o nadcházejícím novu asi vidět nebude. Kometa P/2025 C1 (ATLAS) totiž prodělala v únoru nečekané dramatické zjasnění, ale nyní se rychle vrací do hlubin temnoty daleko mimo vizuální dosah.
Později nad ránem ještě vyleze s Hadonošem i C/2024 B1 (Lemmon). Ta už pozbyla někdejšího lesku, tak ji zmiňuju spíš jen do počtu. Stejně tak na severu viditelné C/2023 H5 (Lemmon) ve Velké medvědici a C/2023 Q1 (PanSTARRS) v sousední Žirafě. Zapomenout ale nesmíme na historickou krásku 13P/Olbers, která se vynořuje nízko za ranního svítání ve Střelci. Je stále pozorovatelná! Joj! A nemá ani 15 mag. Takže se s námi ještě, zdá se, neloučí.
V hustých oblastech Mléčné dráhy kousek od 13P je navíc i 65P/Gunn, kterou jsem ale při tomto návratu zatím ještě nešpehoval. Ta počká klidně do léta, i když ani pak neoslní svým jasem. Magickou hranici 15 mag zřejmě nepřekoná.
Tu ale překonala C/2024 J2 (Wierzchos), jen od teď začne pomalu zas slábnout. Viditelnost této kometky není v březnu nejlepší. Vychází až těsně před Sluncem, neboť se nachází v Pegasu. Je to tedy také trochu výzva.
Tím bych výčet březnových komet asi ukončil. Jak je vidět, na rozumnější pozorování to chce velký průměr, tmavou oblohu a také jižnější lokalitu. Dvacítka vlasatic je tak amatérskou technikou stále dosažitelná. Tak hurá zpátky do Alp!
Vic KaL ◊!