Předvánoční inverze
S Jakubem jsme využili inverzního charakteru počasí ke konci roku a vyrazili si trochu ulevit od předvánočního shonu do hor.
Nejprve to bylo v noci ze 17. na 18. prosince na oblíbené pozorovací stanoviště Rozdrože Izerskie na polské straně Jizerských hor. Zajímavý byl gradient teploty při přejezdu státní hranice – zatímco v Harrachove byla mlha, –3 °C a vše kolem ojíněno do bíla, přejezdem do Polska začala teplota rychle stoupat a palubní teploměr zaregistroval cca na 1 km nárůst teploty o 9 °C! Na Rozdrože bylo příjemně, bezvětří a nad severovýchodem nějaká oblačnost. Kuba tradičně vybalil své fotonádobíčko a já 8“ APO refraktor čínského výrobce Askar, laskavě zapůjčený k testování firmou SUPRA Optika. Obloha byla velmi slušná, hodnota SQM se ustálila kolem 21,3 MSA. Díky masivnímu tří čočkovému objektivu „Oskara“, jak tuto 23,5 kg těžkou a dlouhou obludu familiárně přezdíváme, jeho temperace trvá i několik hodin. Proto jsem většinu času používal malé zvětšení 45x (TV Nagler 31 mm) k přehlídce jasných a profláknutých objektů zimní oblohy. Pohled na většinu objektů byl úchvatný – od spirálních ramen M33, přes výrazné reflexní mlhoviny Plejád, mlhovinu Rosetta až po klenot v podobě M42 s jemnými strukturami vláken mlhoviny, a to vše s hvězdami dokonale bodovými až do krajů téměř dvoustupňového zorného pole.
8″ Oskar není jen skvělým planetárním a selenografickým přístrojem, ale bravurně si vedl i jako přehlídkový přístroj na DSO.
Jediným negativem byla vysoká vlhkost a rosení techniky. Inverze „pumpovala“, občas se trochu zvedla, aby posléze opět klesala. Na závěr jsme Oskara otočili na Uran, tvořící pěkný trojúhelník s podobně jasnými hvězdami 13 a 14 Tau. V blízkosti dvou hvězd asi 12 velikosti bylo možné spolehlivě identifikovat Tatanii. Seeing dovolil pohodlně zvětšení 302x a Kuba tvrdil, že svým mladým orlím zrakem vidí i Ariel a Umbriel – ačkoliv jsem tam chvílemi něco také tušil, jako pozitivní pozorování to potvrdit nemohu. Zkusil jsem i TV Powermate a zvětšení 604x. Koukatelné to v pohodě bylo, asi nikdy jsem neviděl takhle krásnou modrozelenou kuličku velikosti Jupiteru v malém dalekohledu, ale žádné další detaily toto prázdné zvětšení nepřineslo. V očekávání jsme Oskara otočili na Jupiter, ale tam byl pohled do okuláru spíše zklamáním – seeing v této části oblohy totiž byl o poznání horší. V binohlavě při zvětšení 142x jsme sice GRS i nad ní se promítající stín měsíčku Europy pohodlně detekovali, ale žádná sláva to nebyla.
Kromě vychvalovaných vlastností má tato sestava i svá negativa – Oskar s upínacími kruhy, hledáčkem, zenitovým zrcátkem a okulárem váží cca 25 kg a v jednom člověku jej umístit na montáž je slušný výkon i pro powerliftera… Montáž EQ6 je na samé hranici použitelnosti pro vizuální pozorování za bezvětří. Dalším negativem sestavy na fotografii je její cena kolem 300 tis. Kč (samotný Askar 203 OTA cca 230 tis. Kč).
Druhé dobrodružství nás čekalo v noci z neděle na pondělí (21./22. 12. 2025). Polský model i pohled na aktuální satelitní snímky naznačoval pokrytí téměř celého území Polska na severu a značné části našeho území na jihu nízkou oblačností. Vyrazili jsme tedy po delší době do Krkonoš. Cestou jsme se v údolích prokousávali mlhami mnohdy hustými tak, že jsem několikrát málem sjel z vozovky, když absence bílé čáry nedovolovala spolehlivě určit krajnici. Nakonec jsme zdárně dorazili do Horních Míseček, kde jsem auto nechal „na hulváta“ v zákazu vjezdu a na zákazu stání a pěšky jsme pokračovali starou vozovou cestou vstříc Vrbatovu návrší. V batohu jsem nesl SW Evolux 82/530 ED s několika okuláry a pevný fotostativ s hlavicí Berlebach Spica. Kuba chtěl testovat od Romana půjčeného „trpaslíka“ a fotit Ursidy, když tento nevýrazný meteorický roj této noci dosahoval maxima. Nakonec jsme zakotvili na místě bývalé Jestřábí boudy (1385 m n. m.), kde vůbec nefoukalo. Kuba si hrál se záznamovou technikou (chtěl jsem napsat „se svým malým trpaslíkem“, ale přišla mi ta formulace divná :-), já opět procházel jasné DSO. Už jsem skoro zapomněl, co vše se dá vidět malým dalekohledem pod opravdu tmavou oblohou, vždyť také hodnoty SQM šplhaly až k 21,5 MSA. Osvědčilo se mi opět zvětšení 40x (TV Ethos 13 mm) a 2,5° FOV. Zima pocitově nebyla i když vše kolem namrzalo. Přesto jsme před jednou hodinou ranní začali balit a scházet zpět na Mísečky. Tentokrát po silnici, která byla místy pěkně klouzavá. Na zaparkovaném autě nebyla ani botička ani pozdrav za stěračem, tak snad nám naše drzost projde bez nějaké té pokuty… Tak krásné svátky všem a mnoho jasných nocí v roce 2026!
Několik zachycených Ursid v průběhu večera na Vrbatce – v popředí u lavičky „vizualista“ s malým refraktorem…
Komplex mlhovin v okolí hvězdy Alnitak v Orionu po 30 minutách snímaní „trpaslíkem“ Dwarf3.
Celkem 60 minut expozice Dwarfem3 – hvězdokupa Plejády.
Sepsal Aleš Majer, všechna foto Jakub Kuřák.