Snové večery s Jupiterem
Poslední dva večery letošní astronomické zimy nám přichystaly důstojné rozloučení s tímto ročním obdobím, neboť Země byla dočasně „zbavena“ atmosféry.
Shodou okolností jsem ve středu 18. března vyrazil na Rašovku na Ještědsko-kozákovském hřebenu. Zprvu dost silně foukalo, ale po západu Slunce se vítr jako mávnutím kouzelného proutku uklidnil a již letmé pohledy do okuláru při ustavování CPC 1100 dávaly tušit něčeho výjimečného. Obrazy hvězd byly krásně bodové namísto obvyklých „chlupatých machulí“ a Jupiter se rýsoval v zorném poli zcela bez hnutí. Jako jednu z ustavovacích hvězd jsem zvolil Rigel a když na něj přístroj najel, při 100násobném zvětšení tam Rigel B svítil zcela nepřehlédnutelně. Zkusil jsem proto Sírius a rovnou nasadil okulár 4,7 mm a světe div se – byl tam! Sírius B při zvětšení 595x jasně separovaný a celkem snadný objekt. Složky E a F v Trapezu pak byly úplná brnkačka.
Krátce po západu Slunce na Rašovce.
No ale vysoko nad hlavou svítil král dnešní noci, resp. Králomoc, jak zní staročeský název Jupiterův. Tady jsem nasadil binohlavu a jen měnil okuláry a pak přidával prodlužovací optické členy. Obraz (Ant. I) při 280x fantastický, při 466x stále výborný s jemnými detaily, 933x začíná obraz trochu měknout, ale stále velmi dobrý kontrast i detaily. Napadá mě ukrutná zhovadilost – do zenitového zrcátka zasouvám TV Powermate 2x, do něj Baader barlow 2,25x a do něj okulár ES 4,7 mm – zvětšení 2 680x!!!
Zrůdná kombinace powermate + barlow…
Neuvěřitelné, Jupiter zabírá polovinu zorného pole 82° okuláru a navzdory očekávání je na něm stále vidět řada věcí i když už bez jemnějších detailů. Oba hlavní rovníkové pásy jsou stále velmi zřetelně vykresleny i se svými nepravidelnostmi. V hlavě mi proběhla vzpomínka na report o pozorování 60“ Haleho teleskopem na Mt. Wilsonu a představuji si jaký pohled se asi naskytl těm několika málo šťastlivcům, kteří měli možnost podívat se na Jupiter v podobných zvětšeních přes 100“ a 200“ obry. Zmínky o tom v literatuře jsou.
Pokus o vyfocení Jupiteru mobilem za okulárem při zvětšení 2 680x.
Následujícího večera (19. 3.) jsem pozoroval doma na zahradě. Zvažoval jsem vytáhnout 20“ dobson, ale nakonec zvítězila lenost (protože jsem nevěřil, že by podobně klidná atmosféra mohla být i druhý večer po sobě…) a postavil jsem jenom 6“ apo refraktor na EQ6. První pohled na Jupiter přesvědčivý nebyl, seeing lehce nadprůměrný (Ant. II–III), GRS jasně viditelná a ve středu disku velký černý stín Ganymedův. Obraz se však stále zlepšoval až se ustálil na Ant. II a chvílemi opět i Ant. I. Používal jsem rovněž binohlavu a zvětšení 200x, 240x, 300x a 400x. Nemohl jsem se od okuláru odtrhnout a asi hodinu sledoval, jak GRS zapadá a stín se pomalu sune k okraji disku. Nepravidelná rozeklanost NEB s řadou ztemnění a zesvětlení se prostě neokouká. Také jsem zkoušel filtry – světle modrý 80A a kontrast booster. Na závěr jsem se pokusil zachytit vizuální vjem skicou. Myslím, že za tyto dva večery to byl nejlepší Jupiter letošní opozice, ne-li jeden z nejlepších, jaké jsem kdy vůbec viděl…
Kresba pořízená 6″ refraktorem.