Astronomické události

Rok se s rokem sešel, a už je to tady zase. Perseidy. A tohle jsou Perseidy, na které nikdo z nás jen tak nezapomene. Všichni jsme v podstatě připraveni jen na pár nocí, a ono se nám udělá týden v kuse jasno, a to není vše. Všechno začíná na Jizerce, tedy 10. 8. během akce Den a noc na Jizerce. Večer se udělalo nádherně jasno a my realizovali stream, ovšem meteorů padalo málo, asi tak 10 za hodinu. Kolem půlnoci většina lidí odešla, a my měli v podstatě Jizerku pro sebe. Pořád ukazujeme různé objekty přes ASIAIR, já si od Martina půjčuji Samyang 135 mm f/2, prostě čistej zázrak optiky, a projíždím postupně oblohu, mlhoviny Srdce a Duši, červená mračna v Labuti, ale hlavně Sloní chobot, část velké mlhoviny v Kefeu a konečně přichází na řadu i Kalifornie společně s Plejádami. Nad ránem končíme stream pohledem na ranní seskupení Marsu s Jupiterem v Býku  okolo 4 ráno odjíždíme s pohledem na vycházejícího Oriona, zima už je za rohem…

11. ráno se ráno oba s Martinem probouzíme strašně unavení a zničení, a domlouváme se kam vyjedeme večer, nejspíše vyhraje Jizerka, ale kdoví. Večer jsme se definitivně shodli, že tedy pojedeme na Jizerku, kam přijíždíme přibližně v 10 večer (no, Martinovi se tedy tak daleko nechtělo, navíc dole je prý zima a často mlhy, ale nakonec souhlasil). Sjeli jsme až dolu k Muzeu, kde byla mlha a po krátké domluvě s kamarády, kteří se přijeli na Jizerku podívat přes Dobsona jsme se posunuli na Mořinu. Tam už bylo přeci jen trochu tepleji a mlha sem nedosahovala. Vytáhli jsme všechnu techniku. Martin připravil oblohovku s kamerkou (Sigmu 4,5 mm, ASI294MC Pro) a Canon R6 mk2 se Sigmou 35 mm, zatímco já jsem pokračoval ve focení s 6D & Samyang 135 mm a také s Canonem 6D a Sigmou 24 mm. Když jsem ukazoval, jak se přes Dobsona hledají objekty v hledáčku, tak jsem najel na Andromedu (M31) a přes ní spadl bolid, solidní –5 (viz foto).

Dokonce bylo i 10-15minut vidět, jak se ještě rozplývá stopa po jeho přeletu… a to byl největší úlovek večera který jsme viděli celý. Přibližně po půlnoci, když už jsme oba viděli desítky Perseid jsem nějak tak připomněl, že před odjezdem jsem kontroloval Spaceweatherlive, kde ukazovali, že má být zvýšená aktivita. V tu chvíli si Martin vzpomněl že viděl na fotkách z příjezdu nějakou záři nad obzorem… (a opravdu, to si totiž Kuba stěžoval, že ti Poláci už svítí nějak červeně a v tu chvíli nám to při zpětném pohledu na ty fotky z večera seplo).

Opravdu to byla aurora jak vyšitá. Vtipné bylo, když asi tak v 1:40 odcházeli nějací lidé z pozorování Perseid a nám se je tam podařilo ještě zdržet, že prý za chvíli by měla zesílit polární záře (Bz komponenta slunečního větru setrvale klesala). V 1:50 začalo to největší, vidělo nás to celkově z okolí parkoviště tak 6 lidí. Očima byly vidět sloupy, krom toho pouze světlejší obloha směrem na sever.

Když se všechno uklidnilo byly skoro 3 ráno a postupně bylo na čase uklízet. Já už hodinu opět fotil Kalifornii společně s Plejádami, které dopadly nádherně. 6D „na plnou díru“ f2 je prostě úplně jiná liga. Když jsem ráno fotil panorama tak byl přibližně do 1/3 oblohy ještě růžový nádech, ovšem pouze na fotkách.

Perseidy padaly a padaly, hlavně během maxima polární záře. Ale ráno nám jich pár spadlo na fotky do Býka, kde opět trůnila dvojice perliček, Jupiter a Mars v stále těsnější konjunkci. Odjíždíme okolo čtvrté ráno, obrovský úlet, druhý den za sebou na Jizerce od 22 hodin do 4 ráno.

Když jsme věděli, jak dopadla tahle noc, tak jsme moc netušili, co by mohla přinést další noc. Večer máme domluvené setkání na Jizerce s reportérem TV Prima. Zůstáváme opět na parkovišti na Mořině. Lidí tam bylo jak na Václaváku… bylo vidět co s lidmi udělá 12. srpen, který je všude medializovaný, a to byly podstatně horší podmínky něž v sobotu. S Primou děláme nějaké záběry, a už během toho je vidět opět slabý růžový náznak nad severem a na fotkách z celooblohovky dokonce slabý červený oblouk v zenitu mírně nad jihem (tzv. oblouk SAR – Stable Aurora Red). Kvůli takovému počtu lidí Martin musel vynést R6 mk2 s celooblohovkou na louku, já k němu nejdříve přinesl můj zapůjčený Nikon, který dělal animaci oblohy, a sbíral případné jasné meteory. Asi 15 minut po postavení jsem pořád stál u ležícího Martina a oba jsme se kochali Perseidami, až já se podíval k severu a říkám: „Ty vole tam jsou pruhy jak svině “.

Samozřejmě, nebylo to nic jiného než první ze dvou září té noci a já, jelikož mám lepší mobil, jsem hned běžel na cestu vedoucí dolů na Jizerku. Lehl na zem, použil boty jako stativ a fotil. Lidí tam bylo strašně moc, pořád mi chodili nebo svítili do záběru, ale nakonec jsem pořídil i panorama. Vrátil jsem se k Martinovi s úplně mokrou botou, byla strašná vlhkost. Nakonec jsem si přinesl 6D společně s 35 mm objektivem nahoru na louku k Martinovi, abych to měl přece jen radši u sebe a ne u parkoviště, kde fotil David. V tu dobu jsem nevěděl, že za půl hodiny začne druhá vlna, tedy těsně po půlnoci. (Martin měl velké štěstí, protože po skončení první vlny záře se mu sice zamlžila oblohovka, ale mezitím ji kolem půlnoci zahřál a to právě tak akorát na druhou vlnu).

Rychle jsem doběhl dolu i pro druhé 6Dčko s 24 mm objektivem. Moc dlouho jsem s ním nefotil a hned se mlžil, ale oba jsme pořídili nádherné fotky polární záře. Po záři jsme pokračovali ve focení meteorů, já mířil na radiant a pod radiant, a k ránu nám spadly dva nádherné bolidy, oba na JV. Jeden vypadal jako tak –5, o něco menší než ten z 11. srpna, a druhý –4 (každopádně ten první, co spadl ve 2:01, se nádherně vyjímá na celooblohovce na sféře planetária ještě se zbytky sloupů polární záře).

Když jsme viděli velkou bouřku nad Budějovicemi (ve skutečnosti to vypadalo, že padaj všude bolidy, jelikož jsme na těch 300 km viděli záblesky), 35 mm jsem přemířil právě k jihu na rudé skřítky, bohužel se nepoštěstilo, ale spadly mi do toho pole 4 perseidy. Ráno odjíždíme zase pozdě, ano hádáte správně, zase asi kolem čtvrté ráno.

Osobně, když jsem se 13. v poledne probudil, bylo mi docela příjemně, ale uvědomoval jsem si, že mi ještě chybí meteory do panoramata, tak jsem přemlouval Martina, ať ještě vyjedeme na takové jako rozloučení s rojem. Po dlouhém rozhodování mě Martin před desátou večer vyzvedl a my jeli na Jizerku, ovšem jen na chvilku (cíl byl opět do jedné hodiny ráno skončit, jako předchozí dvě noci :-) ). Martin opět vytáhl oblohovku, já postavil na jeden tracker 6D se Sigmou 24 mm a Canon 6D s Sigmou 35 mm (24 míří směrem od radiantu k polárce, 35 mm míří směrem na M31 a M33) a poté opět Nikon který fotil celou dobu až do jedné ráno 1/2 celé oblohy (8 mm objektiv). Tuhle noc moc meťasů nepadalo, spíše tak 20-30 za hodinu, ovšem kolem druhé ráno, když jsem se pomalu dostával domů, už jich padalo více.

Po cestě domů jsme se ještě zastavili u hraniční cedule JOTO na Václavíkově studánce, kde jsme si vyfotili Mars a Jupiter v nejbližší konjunkci. Jestliže na Jizerce bylo v rámci možností dá se říct i teplo, řekl bych tak 12 stupňů, tak na Studánce bylo snad 20, silnice doslova sálala teplo.

Tady přikládám můj snímek Perseid za celé 4 dny, přes 3000 jednotlivých snímků, nejvíce meteorů pochází z noci 11-12. srpna. Také podkladová panorama společně s polární září, Jupiterem, Marsem, M45 pochází z téhož rána. S Martinem tomu říkáme LAPOD :) (Liberec Astronomy picture of the day).

Osobně bych řekl že to byly velice povedené Perseidy, a hlavně roj na který jen tak nezapomeneme, a těšíme se na příští rok.

Kuba P.I.Č.O.

 

Vloženo: Čtvrtek, 15 srpna, 2024 , 21:09 , kategorie: Meteory a bolidy, Novinky. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0.