Titulek na první pohled neodráží stav mysli většiny nadšenců pozorování hvězd, natož těch padajících. Na obloze zavládla poklička inverzní oblačnosti v tom horším případě a téměř úplňkový Měsíc v tom lepším pro pár odvážlivců cestujících za jasnou oblohou. Ale když se za tou nocí z 13. na 14. prosince 2024, kterou jsme s Kubou Kuřákem strávili na polské straně Jizerek a Krkonoš, musím konstatovat, že to byl parádní zážitek. Když pak Kuba poskládal všechny snímky meteorů dohromady, stal se z toho dokonce APOD (Astronomický snímek dne). Gratulujeme!
Geminidy nad zasněženým lesem. APOD 15. 12. 2024. Celkový pohled na oblohu 14. 12. 2024 objektivem s ohniskem 11 mm. Zahrnuje stopy meteorů zachycených za přibližně dvě a půl hodiny. Foto: Jakub Kuřák
Geminidy jsou nejaktivnějším rojem roku a svému jménu dostály i tentokrát. Ve sprškách se objevilo i několik meteorů za minutu a často byly velmi jasné. Shodou okolností jeden z bolidů nebyl zřejmě součástí tohoto roje. Na úvodním snímku vidíte většinu meteorů, které jsme tu noc zachytili, jak je poskládal Kuba z baterie dvou foťáků s 24mm objektivy do snímku z Nikonu s 11mm objektivem.
V plánu byla cesta na Rozdroże, ovšem tam byl velký vítr, který zvedal sníh ze stromů. Navíc se tam vyskytovala rozpadající se nízká oblačnost, kterou hnal vítr přes vrcholy Jizerek až sem. Vrátili jsme se tedy zpět nejprve na vyhlídku u „zatáčky smrti“ nad Szklarskou Porębou. Parádní výhled se však ne úplně hodil k pozorování meteorů. Rozhodli jsme se tedy sjet dolů do města a vzhledem k přítomnosti Měsíce vysoko na obloze vyhledat jakékoliv místo na kraji města, kde nebude vidět okolní domy nebo lampy. To byl v neznámém prostředí plném nevhodných pouličních lamp a vánočního osvětlení nadměrně nasvícených budov dost velký problém.
Pohled na Szklarskou Porebu a polskou stranu Krkonoš s zimními souhvězdími. Foto: Jakub Kuřák – iPhone 15
Nakonec jsme zakotvili na louce na okraji města jen kousek od hlavní silnice do Jelenie Góry. Svah se poměrně dost svažoval k východu, ale k našemu velkému štěstí byl pod námi ohraničen stromy, které zastínily veškeré lampy v údolí. Za námi zůstal jediný obydlený dům, ale naštěstí to nebylo na závadu. Tam jsme vydrželi skoro 3 hodiny. Množství spatřených meteorů velmi kolísalo, jak je pro roje typické. Od několika kusů za 20 miut, po několik často i velmi jasných během minuty. Kuba viděl minimálně 3 bolidy (meteory jasnější než planeta Venuše), ale to nepřekvapí ty z vás, kdo byste s ním na pozorování nebo na koncert jezdili, protože kamkoliv se Kuba vydá, vidí prakticky každý velmi jasný meteor. Je velmi pravděpodobné, že ve stejnou chvíli s ním jedoucí MaG (autor článku) neuvidí žádný. A přesně to se stalo i tentokrát. Neviděl jsem ani jeden z těch nejjasnějších, ovšem několik trochu slabších ano a taky si to užil. Navíc jsem minimálně dva nejhezčí i vyfotografoval v ohnisku 35 mm Canonem 6D.
Kuba, jak bylo zmíněno v úvodu, vybalil celou baterii foťáků. Nikon s objektivem 11 mm snímal široký záběr oblohy od Měsíce nad jihem, přes zenit, jih a východ. Na druhé montáži seděly Canon 6D se Sigmou 24 mm a Canon R6 MkII se Sigmou 24 mm ode mě (což nás po skončení dost překvapilo, protože ani jednomu z nás i přes zjevné indicie nebylo divné, že si Kuba omylem půjčil na meteory vhodnější objektiv a mě nechal mou klasickou Sigmu 35 mm, ale nakonec mi to vůbec nemuselo vadit, protože to nejdůležitější moje klasická sestava s Canonem 6D zachytila).
Pohled na ¨Double Trouble¨ – Canon R6Mk II a Canon 6D, oba se Sigmou 24mm f/1.4. Foto: Jakub Kuřák – iPhone 15
Hned po příjezdu jsem nejprve nachystal Canon R6 MkII s objektivem Sigma 8 mm, což je naše cestovní sestava z libereckého planetária v iQLANDII. Díky ní pak můžeme návštěvníky pomyslně brát na různá místa a akce. Už teď se těšíme, až s nimi budeme sdílet radost z této povedené noci. Na celooblohové kameře uvidíte přicházející vysokou oblačnost a pohybující se hvězdy a Měsíc, což není tak dechberoucí zážitek, ale přesto vás na něj do planetária 2. ledna 2025 večer srdečně zvu. Mě tato sestava umožnila zachytit každý jasnější meteor, který se nad námi vyskytl. Největší zážitek jsme měli z jasného bolidu, který po sobě zanechal i okem viditelnou stopu zrovna v době, když jsme se na památku fotili opodál. A pět sekund po něm proletěla nedaleko u Malého vozu skutečná jasná Geminida a půl minuty na to jinde u Orionu další trochu slabší. Všechny tři meteory a naše maličkosti jsem seskládal do obrázku z tří expozic v rozmezí 40 sekund.
Na oblohovce z času 2:56:30 až 2:57:10 jsme se zvěčnili oba a s námi tři meteory včetně výjimečně jasného kousku vysoko na obloze a neméně pěkné Geminidy hned vedle. Nechybělo moc a oba meteory by se vešly na jeden snímek. Foto: Martin Gembec
Zmínil jsem, že se mi podařilo uspět i s poměrně úzkým zorným polem mé klasické sestavy. A je to vlastně úplná pravda. Hned po sestavení a namíření na sever jsem zjistil, že je totálně rozostřený objektiv. A hned na prvním ověřovacím snímku, zda mám zaostřeno, mám zachycenu docela pěknou Geminidu. Akorát jsem neodtáhl sluneční clonu (proti Měsíci) a zavázela v růžku na této fotce, tak jsem to raději přefotil po jejím utažení, kdy nepřekážela a pootočil sestavu že nafotím panoramu krajiny k otmuto meteoru. A spadla další Geminida přesně tam, kam jsem mířil. Jak už to tak bývá, když jsem pak sestavu zvedl výše a mířil na oba nebeské vozy, nespadlo už nic. Dokonce jsem v tu dobu ležel na lehátku a poctivě sledoval každý byť jen trochu viditelný meteor. Vysoká oblačnost se zatím nasouvala jen velmi nenápadně a nerušila pozorování a já viděl snad jen dva meteory za 20 minut. Na fotografiích nemám z té doby asi žádný.
Ale jakmile jsem pak později vstal, začalo to pravé divadlo. Meteory často padaly v několika kusech po sobě a nezřídka šlo o kousky od 2 do -2 mag. Ani nasouvající se oblačnost nerušila pozorování většiny meteorů. A jakmile jsem povzbudil Kubu, že se vyfotíme na celooblohovce, děly se věci. Však už jsem zmínil výše onen bolid.
Nádherný bolid, který se zachytil alespoň u horního okraje fotografovaného pole. Stopa byla krátká a nesměřuje přesně k radiantu Geminid. Muselo jít o náhodný, ale poměrně velký kus meziplanetární hmoty a fakt, že se vešel zrovna do spršky jiných jasných Geminid je jev asi čistě náhodný. Foto: Martin Gembec
Asi ve čtvrt na tři už jsem navrhl to uklidit, obloha byla téměř komplet zatažená. Dohodli jsme se nakonec odnést nejdřív batohy a jiné drobné vybavení. Můj foťák mířil na poslední jasný pruh oblohy nad východem u Arktura, Kuba pořád mířil s baterií do stejných pozic a oblohovka co 5 sekund cvakala. Zatímco jsem byl u auta a Kuba ke mě scházel, slyšel jsem jeho tlumený údiv. Viděl jeden z nejhezčích bolidů té noci s krásně modrým zbarvením, jak popisoval. Možná nebyl tak jasný, jako ten explodující nad našimi hlavami, ale rozhodně byl jeden z nejhezčích a na fotce se mi zachytil krásně vedle Arctura a má ho i Kuba na 11mm objektivu.
Dlouhý jasný meteor z roje Geminid vpravo od Arctura 14. 12. 2024 ve 3:16 SEČ. Canon 6D, Sigma Art 2,8/35 mm, ISO3200, 9 sekund. Výřez. Foto: Martin Gembec
Ani se nám už pak nechtělo uklízet a nejradši bych zůstal do rána, zvláště když jsem přes den zjistil, že nad ránem se zase vyjasnilo, ale nelituji ani tak. Podobné výjezdy patří mezi to nejlelší, co jsme s Kubou zažili a konkurují tomu hlavně Perseidy 2024 s unikátními čtyřmi nocemi pozorování v řadě. A tak jsme společně oslavili rok společných výjezdů, který jsme započali neobvykle teplou Jizerkou 18. 12. 2023 a bolidem na konci noci, který byl stejně neuvěřitelným zážitkem, jako mnoho dalších, které jsme spolu během toho roku viděli (tedy které většinou viděl jen Kuba a já je aspoň vyfotil).
Vloženo:
Sobota, 14 prosince, 2024 , 23:41 , kategorie: Meteory a bolidy.
Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0.
