Astronomické události

Pokud lze nějakou noc označit za TOP z pohledu seeingu, tak určitě tu letošní na Boží hod vánoční. Byl to vlastně takový astronomický dárek po delší době mizerného počasí, kdy jsem ve svém pozorovacím deníku za prosinec 2024 doposud zalogoval pouhých šest pozorování.

Po odchodu návštěvy vůbec zvažuji, jestli se mi chce do mrazivého počasí. Nakonec se navleču do péřových kalhot a bundy od Sir Joseph, obuji boty s certifikací do –70 °C a vylezu na zahradu. Chtěl jsem před koncem roku ještě vyvětrat 20“ dobson, ale neprozřetelně jsem se podíval do WhatsAppové skupiny, kde nebyl zrovna pozitivní komentář k aktuálnímu seeingu. Tak jsem vytáhl pouze CPC1100, jehož příprava na pozorování spočívá ve vynesení dvou segmentů a jejich sešroubování, což trvá asi 3 minuty. Že já debil se tam díval… Po krátké temperaci a letmém pohledu na Jupiter bylo jasné, že podmínky jsou více než dobré, ale vytahovat půlmetr se mi již nechtělo. Nasouvající se GRS u okraje a řada jemných detailů při zv. 140–215x. Nechávám sestavu lépe vychladit i když teplotní rozdíl mezi sklepem s konstantními 7 °C a venkovními –3 °C není tak velký. Mezi tím projedu pomocí GoTo klasické DSO – otevřené hvězdokupy v Gem, Aur, Mon a Ori. Kouknu také na Eskimáka, Hubblovu proměnou mlhovinu, M78 a už se dostávám k M42. Pohled s 31mm Naglerem (90x) je parádní i na příměstské obloze (JZ okraj Jablonce nad Nisou – Žižkův vrch). Jemné mramorové struktury mlhoviny v jejímž středu se skví diamant v podobě Trapezu. Ihned vidím složku E a po zvýšení zvětšení na 133x i složku F. Sjedu kousek níže na Rigel u něhož jasně svítí složka B.

Zajedu pro Martina, který se ozval, že by se přidal, ale po společenském večeru nemůže jaksi řídit. Zatím se GRS posunula na střed jupiterova disku a my si v binohlavě při zv. 140–280x vychutnáváme naprosto klidný obraz plný neuvěřitelných detailů, známých jen z fotografií. Nedá nám to a dojdu pro kamerku. Natočíme pár krátkých videosekvencí. Už jen to, co je vidět v live módu na monitoru ntb předčí naše očekávání. Pomocí SW ASIStudio rychle složíme 2500 framů a 16jádrový procesor s 32 GB RAM za pár minut vyplivne nejlepší snímek Jupiteru, jaký jsme kdy pořídili… Jsem zvědav, co z toho půjde vytáhnout po kvalitnějším zpracování. Otáčím tubus osazený kamerkou na Mars, kde je na první pohled výrazná NPC s tmavým lemem a tmavý albedový útvar u jižního pólu planety. Seeing je zde ale o poznání horší. Zkusíme vizuálně Sirius B, ale ten je ještě docela nízko a obraz není ideální. Tady by to chtělo refrák. Vracíme se vizuálně k Marsu, který přece jenom vystoupal trochu výše. Zvětšení 280x a 466x odhaluje kromě již zmíněné výrazné bílé NPC s tmavým lemem a Mare Sirenum několik světlých skvrn u východního limbu a tmavší skvrny a výběžku polohou odpovídající Solis Lacus a Valis Marineris. V rozlehlé Amazonis se nám jeví řada neurčitých detailů, ale viditelnost Olympus Mons potvrdit nemůžeme. Pokud by na jeho svazích ležel „sníh“ byla by Nix Olympica zcela jistě dobře viditelná. Zvyšuji zvětšení na 595x, zkouším Mars filr – obraz je stále skvělý, neuvěřitelně stabilní, okraje disku ostré jako břitva – jako kdyby někdo vymazal atmosféru. Když se vynadíváme, vracíme se k Jupiteru. Z hecu nechávám v zenitovém zrcátku okulár ES 4,7 mm, Jupiter je při téměř 600násobném zvětšení majestátní – obrovská koule klidně visící na pozadí nebeské klenby, malé kotoučky měsíčků jako perličky vůkol. Detailů je stále dost, ale jsou „měkké“, vracíme se tedy k menším zvětšením 215–280x a znovu si dlouhé minuty vychutnáváme neuvěřitelné množství detailů viditelných ve všech partiích – v hlavních pásech, rovníkové oblasti i polárních krajinách. Zkusíme i nedaleký Uran, který je slabě vidět pouhým okem. Velké zvětšení ukáže krásnou ostrou nazelenalou kuličku s poměrně nízkým povrchovým jasem. Po slabých trabantech v jeho okolí jsem nepátral.

Narychlo na zahradě u dalekohledu vygenerovaný obrázek Jupiteru z krátkého videa. Celkem věrně odpovídá detailům pozorovatelným vizuálně.

Odvezu Martina domů a po návratu opět vyměním v zenitovém zrcátku planetární okulár za 31mm Nagler, abych se zase chvíli věnoval DSO. Prohlédnu jasné galaxie v Leo a UMa. Nedá mi to a znovu na ovladači mačkám Solar System a z nabídky menu volím Mars, který již svítí vysoko nad JJV. Vkládám 3,8mm Eudiascopic a při zv. 737x zírám na neuvěřitelný obraz rudé planety. Trochu se zasním a v myšlenkách se přenesu o více než 100 let zpět. Představím si Flammariona s Antoniadim u 240mm refraktoru v Juvisy-sur-Orge. Vybavuji si Antoniadiho kresby od velkého ekvatoreálu Meudonské observatoře. Nyní je úhlový průměr Marsu necelých 14“, co vše by asi této noci bylo vidět na téměř dvojnásobném disku při velké opozici, pokud by byl natočen třeba oblastí Syrtis Maior… Krátce po půlnoci se naposledy vracím k Jupiteru a sleduji pomalý vstup kotoučku Io za ostrý okraj planetární desky. Je čas balit, hledáček je již zamrzlý a na korekční desce se začíná mráz kolem –4 °C také podepisovat. Nemám vyhřívání, pouze rosnici vyrobenou z karimatky. Díky bezvětří a suchému vzduchu dalekohled odolával vlivům počasí docela dlouho a dalo se příjemně pozorovat bez rukavic. Byla to opravdu TOP noc, jakých se v našich podmínkách naskytne jen pár za život…

Námraza na CPC1100 po pozorování.

Pokračování 26. 12. 2024

Tlaková výše nad střední Evropou drží, tak i další noc slibuje relativně dobré podmínky. Po 19. hodině vytahuji ze sklepa „bejka“ (Taurus dob 20“, f/4.2), aby se dobře vytemperoval. Koukám pod světlem na zrcadlo a konstatuji, že ho na jaře budu muset umýt… Nicméně dobson sestavím a po kolimaci krátce juknu na Jupiter – při zv. 80x vypadá skvělě, tak snad bude seeing obdobný jako předešlé noci. Ve 20 hod. dorazil jeden začínající jablonecký astronadšenec, tak nejprve projíždíme dostupné DSO – otevřenky M35, 36, 37, 38, 45, 52, 103, Vánočné stromeček, „37“ v Ori, chi a h Per, PN Eskymák a M1 a galaxie M31, 32, 33, 81, 82. Přehlídku DSO končíme samozřejmě u zlatého hřebu zimní oblohy M42, 43. Trapez jako diadem září ve středu, hvězdy jsou krásně bodové, složka E je vidět při 80x (Nagler 31 mm), na F musím povýšit zvětšení na 190x (Ethos 13 mm). Struktura mlhoviny vůkol zdá se býti jemnější a zřetelnější než včerejší noci (mám o 9“ větší aperturu) i když celkově se mi obloha zdá světlejší a méně průzračná. Po deváté hodině se vracíme k Jupiteru – právě včas abychom ve 21.15 SEČ sledovali pozvolný vstup Io před planetární desku a jeho postup v SEB. V tmavém pásu svítí jako výrazná bílá kulička. O 30 minut později jej následuje jeho stín – krásný černý ostře ohraničený bod. Užíváme střídavě zvětšení 190x a 275x (Morpheus 9 mm). Jinak obraz je trochu horší než předchozí noc (Ant. II), povětšinou klidný, chvílemi se lehce zavlní, podrobností je na první pohled méně, ale jsou okamžiky, kdy na pár vteřin vystoupí a pak je to „žrádlo“. Když se vynadíváme na Jupiter, otáčím teleskop na Uran. Vzhledově stejný jako včera, nazelenalá kulička, jen výrazně světlejší, větší průměr zrcadla je zde patrný. Mezi tím nám Mars vystoupal dostatečně vysoko, aby se eliminoval negativní vliv hustších vrstev atmosféry, takže nastal čas zamířit k rudé planetě. Obraz stabilní, východní okraj planety pěkně ostrý a lemovaný bílou páskou táhnoucí se od pólu k pólu. Západní, kde je patrná nevýrazná fáze, je měkčí a tmavší. NPC výrazná orámovaná tmavou linkou. Od západního limbu vystupují tmavší albeda – Nilokeras, Tithonius Lacus a Solis Lacus. Jižní pól lemuje Mare Sirenum. Výrazně světlejší oproti zbytku povrchu je oblast Tharsis. V Amazonis vnímám jasně několik drobných tmavších míst, předpokládám že jedno bude patřit Olympus Mons. Na Mars používám zvětšení 275x a 457x (13 mm Ethos + PowerMate 2x), zkouším 526x (ES 4,7 mm), ale to již obraz trochu plave a také zařazuji Mars filtr. Pro porovnání postavím vedle 6“ TS APO refraktor (f/7) a musím konstatovat, že za dobrého seeingu velké zrcadlo ukáže podstatně více detailů. Tohle jsou noci, pro které se vyplatí mít v záloze 20“ zrcadlo s lambda/8 nebo lepší i když je jich pár do roka. Zklamán jsem byl pohledem na Sirius při 315x (Eudiascopic 3,8 mm). Stejně jako v dobsonu to byla barevná sršící koule a Sirus B jsem nedetekoval.

Vloženo: Čtvrtek, 26 prosince, 2024 , 13:11 , kategorie: Mimořádné noci, Planety. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0.