Můj swářečský minikurz
Každý milovník astronomie asi někdy řešil podobné dilema – přiblíží se čas dovolené a vyvstává otázka nikoliv Nerudovská „Kam s ním?“, ale pozorovatelská „Co s sebou?“. Mám na mysli samozřejmě vhodnou techniku, která nám přiblíží krásy noční oblohy, mnohdy v exotických krajinách, a nám neznámých objektů.
Léta hledám ideální cestovní dalekohled. Začalo to achromatickým refraktorem SW 102/500 mm, který se mnou byl před více než dvaceti lety v Chorvatsku. Ten později vystřídal 88mm semi-apo binar se zvětšením 20x a 32x, který se na průzkum letních partií Mléčné dráhy ve Štíru a Střelci hodil trochu lépe. To však byla destinace dostupná autem nebo autobusem, takže člověk velikost a váhu vybavení tolik neřešil. Problém nastal při balení do příručního zavazadla na palubu letadla. Hmotnost aerolinky kupodivu obvykle tolik neřeší (člověk se musí při průchodu gatem tvářit, že ten kufřík, co sotva unese vlastně nic neváží…), ale s kontrolou rozměrů jsem se již setkal. V průběhu let jsem vystřídal a vyzkoušel několik konfigurací. Zatímco na Kubu jsem letěl jen s malým triedrem 8×42 a nástavcem Lens to scope (7 mm), který udělá z fotografického objektivu 70–200/2,8 sympatický zoom spektiv 10–28×70, do Egypta nebo UAE jsem několikrát vzal větší triedr Delta 15x70ED. Za účelem cestování, hlavně do Řecka, jsem pořídil malý ED refráček TS 70/420 mm s karbonovým tubusem, ale časem se m i zdál malý, tak jsem jej vyměnil za achromat Omegon 90/500 mm. Když začal SW vyrábět flex-tube (rozuměj skládací) verzi dobsonu 150/750 mm a já zjistil, že složený splňuje rozměry palubního zavazadla, šel jsem do něj. Na observatoři Skinakas na Krétě se při pozorování nejen komety C/2020 F3 (NEOWISE) v létě téhož roku osvědčil. Jednou jsem měl v Řecku vypůjčený SCT C6, ten měl ale jako cestovní přístroj moc nenadchnul. Nedávno jsem se vrátil k malému apo refraktoru Omegon 66/400 mm, který se mnou letos na jaře absolvoval delší let na Kapverdy. Přístroj je to skvělý, ale přece jenom jak se říká „průměr nenahradíš“. Začal jsem procházet weby prodejců a výrobců astrotechniky s cílem najít ideálně ED dublet (nefotím, jen koukám, takže nějakou váhu lze ušetřit i na skle objektivu) s parametry okolo 100/500 mm. Jenže ouha, nic takového nikdo nedělá. Většinou se jedná o triplety f/6–7, když už je to kratší, je to fotografický speciál, tedy kvadruplet až kvintuplet nebo to má integrovaný rovnač pole.
Co teď? Ač jsem nikdy neměl v oblibě pozorovací dalekohledy tedy spektivy, zavítal jsem na stránky předních výrobců tohoto segmentu a po prostudování některých parametrů si řekl, proč to nevyzkoušet. Díky nesmírné laskavosti a ochotě firmy SUPRA OPTIKA jsem tedy letos v červenci odletěl na řecký ostrov Samos se „svářečskou“ výbavou (rozuměj produkty renomované rakouské firmy Swarovski Optik). Ta čítala objektivový modul 115 mm, okulárové moduly ATX a BTX, extender ME 1,7x a TLS modul 43 mm pro digiscoping. Ještě před odjezdem jsem byl tuto unikátní sbírku (bratru asi za ¼ mega) otestovat na Žabakoru, kde jsem se věnoval birdingu. Nutno podotknout, že stopatnáctka swařák nota bene s binokulárním modulem BTX není žádný drobeček… Doma na zahradě jsem tuto sestavu testoval na polovidlici Elle Technosky na ocelovém tripodu Manftoto, což fungovalo velmi dobře, neboť jsem dalekohled nejprve posadil na standardní Vixen lištu a tu potom upnul do polovidlice. Mohl jsem tak přístroj optimálně vyvážit. Toto řešení, ale nebylo vhodné (velikost a váha) na plánovanou cestu, tak u Žabakoru jsem k všeobecné spokojenosti zkusil menší a lehčí aluminiový tripod Giottos MT9251 leč s masivní kulovou hlavou Benro KB-3. Optika swařáku je výborná, náznak zbytkové barevné vady člověk hledá opravdu jen těžko a korekce zorného pole až do jeho krajů je dokonalá. A to jak v celém rozsahu zoomu ATX modulu 30–70x (s extenderem 51– 119x) tak i v BTX při 35x resp. 60x. Na zoom kitu s ATX mě nejvíce bavilo, že se při změně zvětšení nemění FOV, což je běžné u levnějších okulárů. Pro účely pozemního pozorování je sestava s BTX modulem ideální – pomalé horizontální švenkování po vodní hladině či krajinném horizontu neunavuje oči a člověk tak může sledovat dění po dlouhou dobu. Trochu horší situace nastává při koukání nahoru (obloha, ptáci na stromech, letadla…) – BTX modul je sám o sobě dost masivní a těžký, ale KB-3 má možnost nastavení přítlaku, tak si s tím celkem obstojně poradila. Ideální by, ale asi bylo použít hlavu PTH a BR balanční podložku přímo od výrobce. Na Žabakoru jsem vyzkoušel i digiscoping pomocí TLS na rodince labutí. Tady se ale nepříjemně podepisuje relativně nízká světelnost systému. Při ekvivalentním ohnisku cca 1–3 m je totiž potřeba používat poměrně krátké expoziční časy kvůli riziku máznutí obrazu (výrobcem doporučeno min. 1/800 sec.) a při horších světelných podmínkách tedy i vysoké hodnoty ISO.
Pár krabiček…
Ranní chvilka bez deště na Žabakoru.
Digiscoping s nástavcem TLS.
Labuť na Žabakoru.
Na cestu jsem vše pohodlně sbalil do staršího fotobatohu Tamrac Expedition 5, který s rezervou splňoval maximální rozměry palubního zavazadla. Na letištní bezpečnostní kontrole sice zaujal pracovníky ostrahy a po průchodu scannerem si vyžádali jeho otevření, ale myslím, že spíše ze zvědavosti neb jen uznale pokývali hlavou a záhy jsem pokračoval jsem do duty-free zóny. Do Řecka jsem přiletěl za ještě poměrně velkého Měsíce v poslední čtvrti, ale již první test swařáka na našem vesmírném sousedovi mi vyrazil dech. Samozřejmě lví podíl na tomto wow efektu měl místní výborný seeing, který standardně kolísá v rozmezí Ant. I–II. Pohled na Měsíc v BTX modulu při 60x prostě dechberoucí a při 119x v ATX velmi jemné detaily. Jen opodál kulminující Saturn při 119x neuvěřitelný. Tady bych to nazval jako „fascinaci seeingem“ neboť jsem dlouhé minuty nechával zas a znovu procházet disk planety zorným polem a kochal se dokonalým obrazem bez sebemenších záchvěvů. Swařák 115 se tedy ve finále profiloval jako skvělý planetární dalekohled. Zažil jsem zde i jeden přelet ISS přes Slunce, který jsem mohl sledovat díky černému filtru Solarix od ES, jinak Slunce bylo ve fotosféře celkem aktivní a celý můj pobyt zde provázelo velké množství skvrn. Samozřejmě jsem nedočkavě okukoval i jasnější DSO viditelné z lodžie hotelu na přesvětleném nebi přímořského letoviska, ale auto jsem měl zamluvené až na závěrečné dny pobytu, kdy Měsíc z oblohy zmizí.
Fotobatoh Tamrac s obsahem za 1/4 mega.
Singleshot Slunce se skvrnami.
A jedno zapadající…
Konečně nastal čas vyrazit prozkoumat jihozápadní část ostrova, která by měla být výrazně tmavší než ta jihovýchodní, kde jsem pozoroval před dvěma lety. Po negativní zkušenosti s kvalitou lokálních cest, jsem tentokrát vybíral pouze pozorovací místa dostupná po asfaltu. Západ ostrova je téměř neobydlený a opravdu je zde parádní tma na úrovni Bortle 2 bez jakýchkoliv rušivých světelných zdrojů jak v okolí, tak na horizontu (pouze opravdu pár slabých světýlek na vzdálených ostrůvcích Fourni či Icaria). A jak si vedl swařák pod tmavou noční oblohou na DSO? Nutno říci, že velmi obstojně. Neměl jsem sice vedle na stativu 100mm refraktor od Takahashi pro přímé porovnání, ale subjektivní dojem jsem měl velmi dobrý. Asi nelze čekat, že BTX verze by se vyrovnala čistokrevným obřím apo binokulárům od APM či Kowy, ale i tak byl pohled oběma očima při 35x hlavně na otevřené hvězdokupy velmi působivý. Difúzní objekty, hlavně mlhoviny ve Střelci jsem zkoumal v celém rozsahu zoomu ATX (30–70x) a byl mile překvapen zobrazenými detaily. Samozřejmě skvělý seeing, tmavá obloha a o 13° jižnější zeměpisná šířka sehrály svoji roli, ale např. takový Trifid (M20) zde ve 115 mm spektivu při 70x vypadal stejně ne-li lépe než z Bulovky na Frýdlantsku, kde jsem jej nedávno pozoroval v 11“ SCT při 90x. s UHC filtrem. Mlhovina s detaily krásně separována třemi temnými zálivy. Velké kulové hvězdokupy (M4, M22) pohodlně rozložené na hvězdy, otevřenky jako M6, M7, M11 fenomenální. Jediné, s čím měl dalekohled trochu problém byla velmi jasná Venuše – zde se nejvíce projevila zbytková barevná vada a obraz nešlo dokonale zaostřit, ale myslím, že by to hravě napravil nějaký ND filtr vhodné denzity před objektivem nebo prosté přiclonění vstupní apertury. Naopak na Jupiteru, který byl pozorovatelný až za pokročilého svítání, ukázal ve výšce 10° nad obzorem spolehlivě rovníkové pásy, GRS i přecházející stín Ganymedův. Náramně jsem si se Swařákem užíval západy Slunce, sledování zaoceánských parníků a trajektů, rychlých člunů pobřežní hlídky, ale i malých bárek místních rybářů pachtících se za každodenním úlovkem.
Výlet do tmy na jihozápad ostrova.
Soumrak nad Egejským mořem.
No pasarán…
Závěr: Skvělý výkon na poli birdingu a aircraft spottingu jsem čekal (ještě aby ne za ty prachy…), ale tento pozorovák příjemně překvapil i v astronomických aplikacích. Na fotosféru Slunce je ideální modul BTX při 35x, na Měsíc pak s násobičem při 60x. Hranoly „sežerou“ tak nějak optimálně světla, že je obraz parádně ostrý a kontrastní, ani tmavý, ani oslňující prostě ideální. S modulem ATX je sestava velmi dobře použitelná i na DSO, obraz je skvěle korigován, prost jakékoliv distorze a hvězdy jsou fenomenálně ostré i na samém okraji zorného pole. Použitím násobiče je zvětšení více než dostatečné (119x) ke spatření mnohých detailů na planetách Jupiter, Saturn a v opozici jistě i Mars. Obraz je rovněž skvělý a díky širokému zornému poli okuláru si lze objekty vychutnávat dostatečně dlouho i na statické montáži. Ostření je řešeno otočným kroužkem na objektivovém modulu a je dostatečně jemné i pro přesné zaostření hvězd či planet. Slabinu spatřuji v možnosti upnutí objektivového modulu na stativ – v patce je pouze jeden otvor se standardním 3/8“ závitem a redukcí na 1/4“ a několikrát se mi stalo, že se dalekohled vlastní vahou prostě povolil (např. když jsem poponášel stativ s vysunutýma nohama s upevněným dalekohledem přes rameno) i když jsem jej k destičce hlavy stativu přitahoval maximální silou. S modulem ATX je vyvážení na klasické stativové hlavě ještě akceptovatelné, ale s BTX a navíc ještě ME 1,7 by to chtělo upnutí na lištu s možností posunu těžiště (což ale asi dobře řeší originální hlava PTH+BR). S oběma lomenými verzemi (ATX i BTX) se na obloze něco zpočátku dost špatně hledá, ale časem člověk získá lepší odhad. Já to vyřešil improvizovanou instalací RDF na přední část dalekohledu. Takže suma sumárum je to velké, těžké, drahé ale hezké a celkem univerzální. K rybníku, kam dojedu autem super, na terasu letního bungalovu s výhledem na moře také, nést to pár kilometrů lesem na posed už bude trochu horší. Na cestování by asi byla komfortnější verze s 95mm objektivovým modulem a ATX nástavcem. Pak může tato sestava sloužit jako skvělý univerzální přístroj pro nejrůznější aplikace.
Pozorování výše nad obzorem není jednoduché.
Lepší vyvážení lze dosáhnout na polovidlici s posuvnou lištou.
Každá sranda jednou končí, takže po návratu do ČR vracím testovanou sestavu (ač nerad) zpět do SUPRY, ale odvážím si k porovnání další špičkový kus segmentu pozorovacích dalekohledů – Kowu TSN-99A. Již rozbalení krabice a první pohled do okuláru dává tušit, že to bude láska na první pohled. Takže můj skromný malý test velkých spektivů bude mít asi pokračování.
Improvizace v podobě RDF.
Rekreační parníky daleko na moři.
Je to macek, ale krásnej…
To be continued…