Zvířetníkové světlo a Jupiter
Tlaková výše nad střední Evropou setrvala ještě další den, což umožnilo vyrazit za dalším pozorováním. Tentokrát se KaListé rozdělili na sekci DSO, která vyrazila do lomu Stanislaw, a sekci planetární, která se sešla v Turnově na Hvězdárně.
Zvířetníkové světlo (šikmý kužel vlevo) a Mléčná dráha (vpravo kolmo na obzor), jak se jevilo severně od Turnova. Foto: MaG
Než se dočkáme reportu DSOčkařů, tak alespoň pár postřehů od nás planetárníků. V Turnově jsme se sešli s MaGem kolem 20 hod a namířili hlavní refraktor na kulminující Jupiter. Seeing byl slušný (Ant. II) a umožnil používat zvětšení 170-320×. Pro zajímavost jsme zkusili i zvětšení 1012× a kupodivu byly oba hlavní pásy dobře zřetelné, jemná struktura však samozřejmě zmizela. Později dorazil ještě Martin Vyskočil s doprovodem a také Vladaman. Když už se nás sešlo tolik, vytáhli jsme na terasu i CPC. Postupně jsme koukli na SN2014J, klasické zimní objekty i Jupiter, ale obraz planety v refraktoru byl lepší. Čekali jsme na východ GRS a když jsme si kolem 22 hod. mysleli, že ji vidíme, připadala nám hrozně bledá a protáhlá, v podstatě se celá vešla do SEB. Jak jsme zjistili dodatečně, pozorovali jsme zřetelně tzv. Red Spot Z (RSZ), která GRS předcházela. Bylo to příjemné pozorování s pokecem a se zázemím teplého čaje a sušenek. Jsem zvědav jak vymrzli DSOčkaři v Jizerkách…
Aleš Majer
…MaG jen doplňuje:
Já to vzal nejdřív kousek severně od Turnova a vyfotil tam nádherně vysoko sahající kužel zvířetníkového světla. Snad panorámu zpracuji a doplním.
Startrails pod napětím 400 kV, když jsem čekal na Aleše
Pozorování skvrny v jižním pásu Jupiteru mě překvapilo, protože jak vidno, nikdy není nouze o novinky, o kterých jsem nevěděl. Přitom tato skvrna, stejně jako jiné světlejší skvrnky na jižním okraji severního rovníkového pásu byly viditelné dobře a neustále, takže spíš mě překvapilo, že jsme nezaregistrovali GRS, tou dobou ještě daleko u kraje. Bodejť ne, když jsem si poplet čas průchodu GRS o hodinu. Potom není divu, že jsme ji neviděli, o to více ale překvapil ten falešný útvar tam, kde jsme ho nečekali.
Druhá aktivní část KaLu nakonec skončila na Rozdrogach Izerskich, neboť cesta do lomu byla stále pod sněhem a hrozilo, že se tam někde zahrabem. Pozorovali jsme z místa, kde ještě nedávno stával hotel. Lokalita Rozdroże Izerskie je známá svým povětřím a své pověsti dostála i tentokrát. Fičelo tak silně, že z mého 16″ teleskopického dobsonu byla korouhvička a sami jsme se museli schovávat za zaparkovanými vozy. Ladek přivezl 12″ flextube, ta byla celkem v pohodě, HoPi svoji třicítku nakonec ani nesestavil a věnoval se focení a Ladin po vynálezu „kufrového“ stativu, pokud zrovna neprozkoumával s baterkou okolí, pozoroval triedrem.
Pozitivní byla ale kvalitní obloha. Moje pesimistické SQM-L ukazovalo v zenitu okolo 21,44 MSA, což je o 0,6 více, než mám doma. Bylo tak možné zkouknout i slabší objekty. Věnoval jsem se nejprve kometám a pak jsme nasadili UHC filtr a projížděli všechny možné mlhoviny, co nás napadly. Ladin vykoukal i Koňskou hlavu, mě se nejvíce líbila Rosetta.
Teplota se pohybovala kolem nuly, ale díky větru to bylo pocitově mnohem horší. Na druhou stranu se aspoň nic nerosilo. Když mi ale po dvou hodinách došly baterie v botách, byl čas zavelet k odjezdu. Všude dobře, ve vyhřáté posteli nejlíp…
Vic KaL ◊!