Byli jsme u toho
Nejen kometami živ je člověk. Na obloze jsou i jiné zajímavosti. A některé i docela vzácné. K takovým výjimečným událostem například patří trojitý přechod stínu přes Jupiterův kotouč. A právě takový úkaz nastal dnešního rána.
Pozice měsíčků a jejich stínů 24. 1. 2015 v 6.40 UT
Trojitý přechod stínů měsíců Jupitera nastává jednou za uherský rok. Je sice pravda, že ten minulý byl nedávno – 3. 6. 2014 (a předtím ještě 12. 10. 2013 a 28. 3. 2004), ale další má být až v roce 2032! Navíc ten loňský se odehrával ještě za světla na večerní obloze a jak už to tak bývá, ani počasí moc nepřálo.
I letos bylo zřejmé, že pokud chceme něco vidět, musíme za jasnou oblohou cestovat. Mohli jsme jet do Krakonošova, nebo chytnout díru v království Hradeckém. Zvolili jsme druhou možnost a vytipovali lokalitu na kopci Chlum za Hořicemi v Podkrkonoší.
Pohled z družice MSG 24. 1. 2015 v 6.30 UT
Tak se u památníku na slavnou bitvu pod rozhlednou o půl sedmé ráno objevily kromě děl z roku 1866 ještě dva kanóny. Ladisův 8″ dobson a moje Almara o dvojnásobném průměru.
Oba dalekoledy jsme vybavili binohlavami a namířili na Jupiter. Podmínky byly bídné, obraz se při zvětšeních 180× resp. 166× už dost vlnil, ale stíny měsíčků Io a Callisto byly dobře patrné těsně u sebe na středu kotoučku. Nedaleko byl viditelný i samotný Io jako bílá kulička na rovníku mezi oběma tmavými pásy, zatímco Callisto se teprve blížil k planetě.
Obloha postupně světlala, jak se rozednívalo, Jupiter klesal níž k obzoru a navíc se halil do oblačnosti, takže bylo zřejmé, že nástup třetího stínu od Europy už pozorovat nepůjde. To nám ale ani moc nevadilo. Důležité bylo, že jsme byli při tom. Kdo to prospal, bude si teď muset pár let počkat.
Vic KaL ◊!