Astronomické události

Konec dubna nabídnul hned deset pozorovacích nocí v řadě za sebou. Druhá polovina už nebyla tolik ovlivňovaná svitem Měsíce. Vrcholem pak byla noc poslední – z pátka 29. 4. na sobotu 30. Věnoval jsem ji z větší časti kometám.

Vyrazili jsme v hojném počtu a o půl desáté se sjeli na Jizerce. To bylo ještě celkem světlo. HoPi rozbalil techniku na focení, Aleš vytáhl nečekaně ED120 na EQ6 a Ladis dorazil s 12″ lightbridgem tradičně jako poslední, aby všem posvítil do očí asi pro lepší vidění.

Důvodem časného příjezdu byla kometa 104P/Kowal, o kterou jsem se marně pokoušel už osmkrát. Dopsud nikdy nebyly ty správné podmínky. Až teď, když už jsem ani nedoufal, že bych ji v tomto návratu vůbec spatřil. Zapadá krátce po setmění, kdy je obloha ještě světlá. Tentokrát ale byly podmínky tak dobré, že v 16″ dalekohledu byl 10 stupňů nad obzorem v souhvězdí Býka dosah stále přes 14,5 mag. Ani se mi tomu nechtělo věřit. Dojem kazil jen zpočátku horší seeing a protivná Ladisova bílá baterka. Grrr.

Kometa se zjevila při 230násobném zvětšení a dlouho jsem si ji neužil, neboť zakrátko zapadla mezi smrky. Mohla mít kolem 13 mag. Tím jsem měl splňeno, proč jsem na Jizerku jel. Ale byla by škoda to hned zabalit. Noc byla teprve před námi.

Povzbuzen nečekaným úspěchem jsem namířil Almaru na druhou brzo zapadající vlasatici – 333P/LINEAR. Ta šla kolem minulého novu celkem snadno pozorovat, nyní to už byla ale pěkná duchařina. Bylo potřeba najít skulinu mezi stromy na obzoru a zvětšení naložit až 288×, aby bylo vůbec něco vidět.

Proti tomu je C/2013 US10 (Catalina) nacházející se o něco výš také v Perseu naprostá vypalovačka. Hezky se promítala přesně do těžiště malého rovnostranného trojúhelníčku hvězdy 9,3 mag a dvou o něco slabších dvojhvězd.

Podobně vysoko, ale v Blížencích, je periodická 81P/Wild. Ta je rovněž slušně jasná a viditelná už při nejmenším zvětšení jako difúzní mlhavý obláček.

Chvilku před úplným setměním jsme věnovali i otestování nového okuláru Vixen SSW 14 mm, co přivezl s sebou Ladek. V porovnání s Naglerem 16T5 se nenechal zahanbit a moc přijemně se do něj koukalo. Já ale stejně zůstanu u své sady Ethosů. Sto stupňů je zkrátka sto stupňů.

To už ale začala astronomická noc, moje pesimistické SQM-L ukazovalo v zenitu hodnoty trvale přes 21,6 MSA a místy naskočily cifry dokonce přes 21,7. Po 23. hodině jsme shlédli čtveřici rychle za sebou jdoucích záblesků Iridií a zase pokračovali v krasojízdě.

V plánu byla také kometa C/2015 V2 (Johnson), která nám bude dělat radost hlavně v příštím roce. Nyní je stále pod hranicí 15. hvězdné velikosti, ale už je viditelná. Však teleskopický dosah byl v těch místech v souhvězdí Rysa bezmála 16 mag a okem byly vidět snadno hvězdy přes 6,5 mag.

Vzápětí překvapila historická 9P/Tempel plující souhvězdím Lva. Byla jasnější a snadnější, než jsem čekal. Přitom jsem ji pozoroval třikrát během předešlých čtyřech nocích ze zahrady a to nijak nezářila. Že by jí to jizerskohorské prostředí tak svědčilo? :^]

Další periodická vlasatice se nachází o něco níž v souhvězdí Havrana. 77P/Longmore je stále slušně viditelná. Při 135× se dala už tušit a při 230× byla bočně pohodlně udržitelná. Kulminuje před půlnocí ve výšce 25 stupňů nad obzorem.

Mnohem níž v Hydře nedaleko galaxie M83 přebývá C/2014 W11 (PANSTARRS). Tu jsem naposledy pozoroval prakticky přesně před rokem na podobné session na polské straně Jizerek. To byla ale vysoko v Raku a ne 10 ° nad horizontem jako nyní. I tak se v daném místě dalo cosi vykoukat. Znamenalo by to, že musí mít stále ještě kolem 14 mag.

Po takovéto duchařině to chtělo něco výraznějšího. Proto jsem vzal triedr 16×70 a namířil do Hadonoše. Tam se vyskytuje nejjasnější z dnešního výběru – parádní 252P/LINEAR. Vypadá pořád jako kruhový mlhavý obláček. Bohužel už ji asi neuvidíme pouhým okem, v triedru je ale stále krásná.

Ale možná ne tak krásná jako C/2014 S2 (PANSTARRS), která se promítá nyní prakticky do zenitu pod Velký vůz. Je to jediná současná vlasatice, která má vidět v dalekohledu byť jen krátký ohůnek. Slábne pomalu, tak bude ještě mnoho šancí rozšířit už tak slušnou řádku (129) jejích pozorování.

Před přestávkou jsem ještě zkontroloval druhou viditelnou Wildovu kometu s názvem 116P/Wild. Nachází se nízko ve Štíru, takže není moc výrazná, ale od zvětšení 177× už byla slušně viditelná.

Nedaleko svítí další dva objekty naší Sluneční soustavy, tak i na ně jsem namířil tou dobou už slušně omrzlého dobsona. Na Marsu byly pěkně viditelné albedové útvary jako Mare Erythraeum, Mare Acidalium, či Sinus Meridiani. Kolem Saturnu bylo vidět pět měsíčků a v prstenci výrazné Cassiniho dělení. Optimální se jevilo zvětšení 230×.

Kromě toho jsme se věnovali i galaxiím. Z nich stojí za zmínku třeba skupina Hickson 56 v UMa nebo oblíbená krabice (The Box) ve Vlasech Bereniky (Hickson 61). Padalo i hodně meteorů.

V samotném závěru ještě před východem Měsíce a nasunutím vysoké oblačnosti přišlo poslední příjemné překvapení. Nízko nad severovýchodním obzorem se začalo vynořovat souhvězdí Pegase a v něm je přeci kometa C/2015 WZ (PANSTARRS)! Když jsem tam namířil Almaru, zjistil jsem vzápětí, že už je viditelná! Joj! Zalogoval jsem si tak už svoji 135. kometu.

Na to, že ještě ráno byla Jizerka pod sněhem, vyšlo počasí na jedničku. Čekali jsme teploty pod −10 °C, ale nakonec bylo sotva sedm pod nulou. Minulá noc bude rozhodně patřit k těm, na které se nezapomíná. Doufejme, že ještě během květnového novu budeme mít šanci na zopakování.

Kometám zdar!

Vic KaL ◊!

PS: Ladis by si měl pořídit šnorchl, aby mi nezamlžil okulár pokaždé, když se přijde kouknout… ☺

Vloženo: Sobota, 30 dubna, 2016 , 15:00 , kategorie: Komety, Mimořádné noci. Reakce na článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.